SCIO -- Poznámka k diskuzi o testech

13. 12. 2012

Jakkoliv chápu mnohé argumenty pana Kartouse a uznávám jeho právo (a právo firmy ve které pracuje) na využití příležitosti která se jeho firmě v ČR nabízí, v celé diskuzi se výrazně přikláním k obavám vysloveným panem Hájkem, píše Petr Spelina z Austrálie.

Pan Kartous má zajisté pravdu že příprava a vyhodnocení dobrého testu vyžaduje specializaci, kterou ne každý učitel disponuje a tudíž je zde místo pro státní či soukromé organizace které takovou službu poskytují. Stejně tak má zajisté pravdu že jeho firma není přímo zodpovědná za systém, pouze operuje v jeho rámci.

Nicméně by se slušelo připustit že existuje silná závislost části školství na práci firmy SCIO, a tudíž lze oprávněně předpokládat, že zástupci fy SCIO mají značný vliv na podobu onoho systému. Stejně tak je opravdu úsměvné hájit tzv. objektivitu argumentem, že SCIO nemá spoluzodpovědnost za výsledek přijímacího řízení, když je dostatečný zisk bodů ze SCIO testů základním a povinným (i když ne jediným) kritériem pro přijetí.

Osobně mám velký problém se současnou (téměř celosvětovou) koncepcí testů jako základního měřítka "znalostí" či způsobilostí pro studium a to proto že se tyto testy stále vice a vice vzdalují látce přímo vyučované a pro úspěšného studenta je dnes téměř vždy nezbytné se specificky připravovat na test nikoliv si "jen" osvěžit vyučovanou látku.

Věřím že, každý kdo v nějaké formě si testy vyzkoušel, s tím bude souhlasit. Stejně tak s tím že příprava na test ve specifickém kurzu dramaticky zlepší vyhlídky na dobrý výsledek, v řadě případů i výsledek, který je lepší než odpovídající stupeň celkové znalosti (Mohu dokázat i na vlastní zkušenosti s IELTS testem, kde jsem poprvé dosáhl 7.0 bez přípravy -- což sice dostačovalo, ale trochu mě urazilo, a o 3 měsíce později jsem kvůli svému egu test opakoval s týdenním přípravným kurzem a dosáhl na 9, čemuž má skutečné znalosti naprosto neodpovídaly.)

Jako dominantní , či téměř monopolní, organizace má dle mého názoru SCIO určitou odpovědnost za nastavení systému, i když nepřímou. Tato nepřímá odpovědnost není ničím novým a celá řada firem v částečně monopolní pozici ve světě nakonec čelila pochopitelnému tlaku na to aby tuto zodpovědnost přijala.

Historie také ukazuje, že tam kde se tak nestalo v konečné fázi obvykle přišly různé regulace a v některých případech i výrazné státní zásahy do struktury takových organizací.

Školství
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 13.12. 2012