Scio: Zkoušky zveřejňujeme

13. 12. 2012 / Bohumil Kartous

Ano, rozdíl je v tom, že MU nenabízí komerční přípravu, nicméně vytváří zcela stejný prostor pro její existenci, jako Národní srovnávací zkoušky. I na zkoušky Scio může kdokoliv kohokoliv připravovat za zcela minimálních nákladů, stačí když učitel koupí jednu sadu testů a probere je v hodině se studenty, případně někdo udělá totéž jako svůj vlastní komerční či nekomerční projekt. Společnost Scio nemá žádné zákonné možnosti, jak to omezit, a ani to nedělá.

Zkuste si prosím zjistit, kolik utratí uchazeč o jakoukoliv vysokou školu (se srovnatelným převisem zájmu) a seznáte, že role společnosti Scio nijak nezvyšuje náklady na přípravu v přijímacím řízení. A to je snad kámen úrazu, pokud to dobře chápu.

Jak jsem psal dnes, sociální bariéru vytváří systém a Scio ji nijak nezvětšuje. Naopak nabízí maximálně objektivní testy, jejichž vývoj je sice finančně daleko náročnější než běžné, na koleně vytvořené testy středoškolskými či vysokoškolskými učiteli, nicméně jejich přidaná hodnota je zásadní pro spravedlnost a objektivitu zkoušek samotných.

Když už mluvíte o testu TSP, který si MU sama vytváří, z odborného hlediska je to test poněkud kontroverzní svou strukturou, relativně velmi nízkou četností otázek v jednotlivých oddílech, zařazováním oddílů, jejich souvislost s reálným studiem je velmi sporná atd. Otázky týkající se samotného obsahu zkoušky jsou v tomto případě daleko více na místě než status poskytovatele přípravy (za situace, kdy ji VŽDY bude někdo poskytovat komerčně).

Znovu opakuji, srovnání sociálních bariér v přístupu řeší společnost Scio možností sociální slevy, jak už jsem jednou psal. Proč to nezavedou vysoké školy? Proč chtějí po všech uchazečích stejný poplatek?

Mimochodem, důležité je i to, že školy, které se společností Scio spolupracují, vesměs snižují administrativní poplatek, všem to explicitně doporučujeme.

Dovolím si citovat jednu konkrétní pasáž: "Je opravdu legrační, když se pan Kartous tváří, že tento rozdíl mu není zřejmý: Nenaznačoval jsem, že zkoušky na americké univerzity jsou komerční projekty, tvrdím pouze, že tytéž organizace připravují ostré testy i přípravu. Status nehraje roli, nebo snad ano? Státní či neprofitní projekt musí být nutně lepší? Jistě, že status hraje roli, zásadním rozdílem je právě ta různá motivace, jestli jde o kvalitu studentů, nebo o zisk. Pan Kartous to opravdu nechápe, a přesto získal kvalifikované zaměstnání? To by si mohl podat ruku s panem Henychem. Ale spíš tipuju, že (oba se nechápavě jen tváří."

Vaše úvaha, pane Petřino, je poněkud limitována tím, že jako motivaci obchodní firmy vidíte pouze zisk. Ano, ten to je, to je naprosto zřejmé a firma Scio to nijak neskrývá. Na druhou stranu se dopouštíte logického lapsu v tom smyslu, že zcela iracionálně, ortodoxně předpokládáte, že zisk je to jediné, co zde hraje roli a že soukromá firma nemůže nabízet srovnatelnou přidanou hodnotu jako veřejná služba.

Pro takovou premisu nemáte žádné jiné než čistě ideologické zdůvodnění, což Vám samozřejmě nemohu upírat, nicméně je od Vás poněkud nemístné stavět na tom a vnucovat ostatním hranice univerza.)

Nemusíte mít obavu o mou schopnost porozumění diskutovanému tématu a na rozdíl od Vás uvedu konkrétní příklad. Jistě jste zaznamenal průběh více než desetileté snahy státu (v tomto případě zastupujícího veřejnou službu) zavést standardizovanou maturitní zkoušku.

Pravděpodobně jste zaznamenal i poslední vývoj, při němž vyšlo najevo, že celý projekt je, po utracení více než 1, 2 miliardy korun, které jsme zaplatili my všichni, kdo platíme v této zemi daně, diletantský, nefunkční a v mnoha ohledech naprosto zbytečně rozsáhlý moloch, který musí projít rekonstrukcí od základu.

Nebudeme společně pochybovat o tom, jaké motivace stály za realizací této veřejné služby, pevně doufám, že to bylo více než něco tak mrzkého jako je zisk soukromé společnosti. Kupodivu se však z celé záležitosti stala věc, která spolykala hromadu peněz a reálně přinesla pouze to, že se řada letošních maturantů nemohla hlásit na školy v zahraniční, neboť jim český stát vystavil záporné doporučení jen díky tomu, že v Cermatu neumí vytvářet diagnostické nástroje.

Abych předešel další zbytečné debatě, rád bych doplnil, že naopak nevylučuju stát, veřejný sektor ani žádnou jinou organizační formu z profesionálního působení v měření výsledků vzdělání. Jen Vám chci srozumitelně vysvětlit, že status soukromé firmy nehraje žádnou roli v tom, jak dobře odvádí svou práci, v tomto případě jak vhodně koncipuje testy pro výběr studentů s důrazem na maximální objektivitu tohoto procesu. Na rozdíl od Vás si nemyslím, že byste byl jako oponent nechápavý a věřím, že si s tím poradíte.

Není eticky nijak konfliktní, pokud firma připravuje ostré testy i zkoušky, samozřejmě za předpokladu, že nezvýhodňuje frekventanty kurzů tím, že by jim radila správné výsledky ostrých testů. Uvedl jsem již dvakrát, že toto Scio nedělá a budete mi muset, jako oficiálnímu zástupci společnosti věřit a brát to jako bernou minci.

A opět musím apelovat na Vás úsudek: myslíte si, že společnost Scio by ve své vlastním zájmu mohla dělat něco víc, než co dělají desítky dalších společností, tedy poskytovat přípravu bez "interních znalostí", jak tomu říkáte?

Myslíte si, že by se taková informace už dávno neroznesla po sociálních sítích? Myslíte, že by společnost Scio získala důvěru stovek středních škol a desítek fakult, kdyby takto jednala? To bych byl skutečně překvapen ...

Vaše finální nepřímé srovnání s exekutorským řáděním v ČR je poněkud nejapná, snad si to zpětně uvědomujete. Prokažte prosím, že společnost Scio nepřináší přijímacímu řízení, ve srovnání s ostatními možnostmi, přidanou hodnotu, napadejte Scio za konkrétní pochybení, kterých se dopouští, ale vyhýbejte se pokud možno hloupému osočování.

Na obranu BL bych rád uvedl, že i když jsem tajemníkem sdružení, které BL vydává, šéfredaktor velmi otevřeně umožnil diskusi na toto téma, což je samozřejmě zcela v pořádku. Osobně jsem se o prvním článku pana Hájka dozvěděl až po dvou dnech od kolegů. Vydal také jeden velmi relevantní postřeh o tom, že v ČR chybí regulátor podobný britskému Ofqualu, což přesně ilustruje situaci. Pokud k tomu šéfredaktor bude chtít vydat další materiály, určitě tak učiní.

Pevně věřím, že i dopis pana Petřiny bude vydán, s mou odpovědí včetně.

Bob Kartous

Vytisknout