Nehrajme si na to, že je v ČR demokracie

9. 11. 2012

Když jsem v Britských listech uviděl nápis článku "Sebevražedné rysy vládní koalice" pana Čulíka, v duchu jsem ho přečetl jako "Sebevražedné krysy z vládní koalice". Až teprve při druhém nebo třetím čtení jsem postřehl, že je pan Čulík, alespoň v nadpise, k vládním stranám o něco málo shovívavější.

S obsahem článku pana Čulíka téměř do písmene souhlasím, nicméně, přestaňme si už hrát na to, že v České republice zavládla kdy po roce 1989 demokracie, píše Čestmír Rovný. Na všechny ty neblahé jevy, které jsou dnes zjevné a očividné, bylo zaděláno mnohem dříve a jediné, čím se dnešek liší od situace řekněme před pěti, deseti nebo patnácti lety je to, že opona, za léta již notně prožraná moly a červy, nakonec spadla.

Vše bylo způsobeno morálními kompromisy českých politiků, včetně těch nejvyšších, jako byli Václav Klaus nebo Václav Havel, a tolerancí části české veřejnosti, která se mylně domnívala, že z těchto morálně problematických činů, špatných rozhodnutí a následných událostí bude mít prospěch. Jak známo, ryba sice smrdí od hlavy, ale národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. A když dnes píšeme o tom, že zvolení politici nerespektují vůli svých voličů, ani nehájí a nereprezentují jejich zájmy, bylo tomu snad u nás někdy jinak?

Pan Miroslav Daněk v článku "Beznaděj" současnost české politiky velmi přiléhavě a přesně popsal. Opět jsou v naší zemi političtí vězni, opět spoluvládne strana, kterou nikdo nevolil, vláda aktivně pomáhá rozkrádat majetek občanů této země, v zemi řádí exekutoři a i státní úředníci otevřeně hovoří o tom, že systém je založený na zločinu a že by bylo nejlepší zrušit policii i státní zastupitelství, které jsou v této zemi tím pádem zbytečné. Co se ještě musí stát, aby si občané přestali zvůli politické mafie nechat líbit?

Oba redaktoři Britských listů přicházejí ve svých článcích s návrhy možných řešení, co by měli občané dělat, ZDE ZDE. Jistě lze s nimi v mnohém souhlasit. Ve druhém z obou článků, "Každodenní velké demonstrace by vláda mohla těžko ignorovat", však pan Čulík dokonce srovnává současnou vládu s vládou komunistickou a píše, že pevnost současné vlády a její schopnost odolat masovým demonstracím je mnohem menší. Ano, snad.

Ale komunistickou vládu nesvrhly jen masové demonstrace, byla to také ztráta dřívější opory v Sovětském svazu a aktivní spolupůsobení Západu, který pomáhal občanské protesty organizovat. Předpokládám, že pan Čulík dobře ví, že tzv. sametová revoluce nebyla jen spontánním lidovým hnutím, ale spíše barevnou revolucí, jednou z mnoha, které se později uskutečnily na různých místech ve světě, především však v bývalém sovětském bloku.

Ať už je to špatně či dobře, že se odehrály, odpovědnost za výsledek nesou všichni aktéři a nejen řadoví občané ze zmíněných zemí. Nové, postkomunistické režimy, mnohé ještě problematičtější, než korupční a zločinecko-mafiánský režim v České republice, se v zahraničí bohužel těší dobrému jménu a důvěře Západu, o jehož podporu se tyto falešně demokratické vlády opírají. Je především úlohou novinářů, zejména těch žijících v zahraničí a majících kontakty se Západem, aby o dění u nás pravdivě informovali a neposkytovali našim politikům před jejich západními kolegy falešné alibi.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 9.11. 2012