Beznaděj?

9. 11. 2012

Žijeme v zemi, kde jsou opět političtí vězni, obratně skrýváni za nějaký jiný čin, v zemi, kde spoluvládne strana, kterou nikdo nikdy nevolil, v zemi, kde se odpírá poslanci, který není odsouzený, právo na vykonávání mandátu, v zemi, kde si povolá vláda člověka odsouzeného za korupci, aby pomohl vládě prosadit další rozkrádání majetku občanů této země k jejímu vlastnímu prospěchu, v zemi, kde zákony schvalují odsouzení poslanci, v zemi a v době, kdy řada občanů nemá prostředky na zachování důstojného života, vláda "daruje" církvím miliardové majetky, v zemi, kde zákon o prokazování původu majetku by byl smrtelným hříchem, v zemi, kde vláda vyvádí z průběžného penzijního pojištění finanční prostředky pro " bohaté" a banky, v zemi, kde dnešní vládnoucí strany bezostyšně okrádají důchodce snižováním penzí, aby si samy mohly zvyšovat již tak své vysoké platy, v zemi, kde neustálým zvyšováním cen, různých poplatků a prosazováním nesmyslných zákonů nutí vydávat zejména ty nejchudší stále více z prostředků již tak sotva stačících na přežití, v zemi, kde z toho důvodu je nuceno stále více občanů se zadlužovat, v zemi, kde následně fungují exekutoři, pro které se vytváří zákony, které se neslučují s lidskostí, a dohánějí řadu nevinných k tragickým řešením, v zemi, kde vládě nezáleží na názoru většiny občanů, a která je ráda společně se zástupcem církve nazývá lůzou, v zemi, kde vládnoucí strany považují referendum za ohrožení jejich neomylnosti a bohatství, v zemi, kde považuje vláda názory odborníků jak doma tak v zahraničí za bludy, v zemi, kde názor ombudsmana je výkřikem do tmy, v zemi, kde soudy stíhají jen ty, kteří jsou nepohodlnými "potížisty", v zemi, kde se chrání a pomáhá těm, kteří mají co "nabídnout", píše Miroslav Daněk.

Ano, žijeme v zemi, kde demokracie umírá, v zemi, kde občané přestávají věřit v právo a pořádek. Ano žijeme v zemi, kde korupce, lež a vydírání vítězí nad pravdou a poctivostí. Ano žijeme v zemi, kde zloději a podvodníci stojí na nejprestižnějším žebříčku hodnot, v zemi, kde dnešní mocní vládnou takovým způsobem, o němž se vládnoucím v  totalitních režimech mohlo zdát jen v těch nejfantastičtějších snech, v zemi, kde dnešní mocní dovedli bolševické učení již téměř k dokonalosti a nebojí se používat i proti vlastním straníkům, kteří mají odvahu poukázat na "omyly", zastrašování, vydírání a "možná" i vraždu. Stalin by byl z těchto žáků nadšený. A přitom se zaklínají demokracií.

Ale smutné na tom je, že si za to můžeme sami. Přitom každý má právo demokracii bránit.

Nikdo nemůže zbavit dnešní vládnoucí jejich zodpovědnosti za jejich činy, ať se zaklínají Bohem či ďáblem. Mnohá jejich rozhodnutí se již rovnají velezradě. Možná to chvilku potrvá než to občanům dojde, ale možná k tomu dojde dřív než se "neomylní" nadějí.

Kdo seje vítr -- sklízí bouři a což takové tornádo...

Ale -- občané musejí chtít -- blíží se opět 17. listopad a nemusí být ani sametový.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 9.11. 2012