V předvečer sedmnáctého listopadu

8. 11. 2012 / Marek Řezanka

Jak příznačné, že tyto zákony schvaluje vláda jenom díky hlasům politického subjektu, který svůj volební program odsouhlasil až na horké půdě Sněmovny -- a opařeným voličům sdělil, že to bude více méně pravicový konzervativní program. Co na tom, že takový subjekt voliči v roce 2010 nevybírali? Politika v podání kabinetu P. Nečase hraje podle svých pravidel, a už to vůbec nezastírá. Vláda padnout může -- ale ne dřív, dokud nesplní své sliby -- sliby, které si nemůže dovolit nevyplnit. Kalousek si prosadil svou -- a navíc se mu zalíbily i některé návrhy tzv. rebelů. Privatizace dává Kalouskovi křídla (kdo by ho dnes popotahoval za nefunkční padáky). Tak copak by se ještě dalo zpeněžit, než se kormidlo vraku zvaného stát předá někomu jinému?

"Požádám vládu, abych mohl vypsat výběrové řízení na prodej ČSA," prozradil své poslední plány "strážce" státní kasy.

Nezodpovídá se ze selhání v etanolové aféře, není pranýřován za špatné výběry daní, nemusí se omlouvat za své výroky na adresu policie v kauze Parkanová.

Třešinkou na dortu vlády, která se opírá o hlasy nelegitimně ustavené politické strany, je hlasující poslanec nepravomocně odsouzený za korupci. Zatímco soudem neodsouzený Rath hlasovat nesmí, hlas poslance Pekárka bude rozhodovat o přijetí velmi problematických zákonů.

"Vím, že ta věc je u Vrchního soudu v Praze s odvoláním pana Pekárka i odvoláním mým, v neprospěch pana Pekárka, protože se dožaduji ještě uložení peněžitého trestu, který jsem u (prvoinstančního) soudu navrhoval, a který mu uložen nebyl," uvedl středočeská státní zástupce, Petr Jirát.

A to vše v situaci, kdy pražská vrchní státní zástupkyně, Lenka Bradáčová, připomněla obecnou právní tezi, že pokud se nedodržují základní právní pravidla, nemají policie a státní zastupitelství smysl.

K. Peake se netají, že politika je prosazování "vlastních pravidel", K. Schwarzenberg -- již ošlehaný z dob aféry J. Čunka -- nikam nespěchá. Hlavně, když hlas korupčníka pomůže "dobré věci" -- a pak ho zase mohou nahradit někým jiným. Ostatně, kdysi prohlásil, že důležité je, kdo byl zvolen, a ne pod jakou fanglí (tím měl na mysli program). Vynikající kandidát na prezidenta republiky. Ryzí demokrat. Nyní se naplno ukazuje, jak chybí nástroj, který by sloužil k rozpuštění kabinetu, jenž porušuje vše, co se porušovat dá -- a ohrožuje právní stát i demokratické principy. Chybí nástroj obecného referenda. Pokud jediným, kdo může tuto vládu ukončit, je vláda sama, je to zatraceně málo. To samé platí i v případě opěvované přímé volby prezidenta. Pokud by se z hlavy státu stal diktátor, kdo ho odvolá?

Jak několikrát v Britských listech zmínil J. Čulík, jedna šance tu je. Selhaly-li všechny demokratické instituce, je na občanech, aby dali najevo svou vůli. Statisícové (časově neomezené) demonstrace nelze přehlížet.

Pokud k nim nedojde, je to pro vládu dobré znamení, že nám vláda s oporou nikým nevoleného subjektu ani za korupci odsouzeného člověka nevadí, a hodláme ji tolerovat. Že budeme dále rádi financovat vládu, která nám za norské daně nabídne rumunské služby, že se slzou v oku dáme penzijním fondům naše naspořené peníze, abychom z nich na stará kolena (když se toho dožijeme) neviděli ani pětník. Že se zkrátka chceme radovat jako skuteční blahoslavení chudí duchem. Vždy se totiž nějaký ten důvod k radosti najde, ať to jsou již perfektně fungující nechybové registry vozidel, výborně připravený projekt knížek pacienta (IZIP), sociálně slabým pomáhající sKarty -- a tak by šlo pokračovat. Nebo je to jinak?

Pokud se vláda raduje, jak díky nelegitimním hlasům (především hlasu zkorumpovaného člověka) protlačuje svou navzdory masivnímu odporu opozice a široké veřejnosti, je to krátkozraké, a krajně nezodpovědné. Je to zahrávání s náladami ve společnosti i s dobrým jménem demokracie. O to ale vládě -- jak dokazují výroky K. Peake, K. Schwarzenberga či samotného P. Nečase -- nikdy nešlo.

Vytisknout