Obama zvolen, teď Franz

8. 11. 2012 / Bohumil Kartous

Prezidentské volby v USA mě zajímaly víc než jakákoliv politická krize v Praze (Brně). Možná je to nedostatkem správného vlastenectví, protože rádoby "prezidentské" billboardy s heslem "naše země, naše koruna", nebo "prezident do nepohody" mě neoslovují. Jednak proto, že jsou načichlé marketingovou prvoplánovostí srovnatelnou s reklamou na dovolenou v Chorvatsku, jednak proto, že i při veškeré úctě k vážnosti vnitropolitických problémů se jedná o mediálně sycené marginálie. Vedle prezidentských voleb v USA určitě.

Na rozdíl od českého prezidenta, ten americký má skutečně výrazný vliv. Nejen na to, co se děje v USA, ale i na to, co se děje v Evropě. Ten český má vliv jen v ČR, a to ještě dost sporný. Na rozdíl od amerického prezidenta nevede největší ekonomiku světa (nevede žádnou), neprosazuje zdravotnické reformy (ani kdyby chtěl) a nevyhlašuje válku jiným zemím (ale mohl by to někdy pro odlehčení napjaté mezinárodní situace zkusit).

Co mají společného, to je fakt, že jsou nositeli idejí. Kdo sledoval americkou předvolební kampaň, tak ví, že kandidát na prezidenta se musí umět prezentovat jako někdo, kdo umí řešit jak praktické problémy, tak jako člověk zosobňující ideologii rezonující s určitým typem voličů.

Vůbec nezastírám radost z toho, že Obama prezidentství obhájil. Více než jakákoliv kompetence k řešení ekonomických, bezpečnostních a diplomatických problémů je na něm impozantní jeho prezidentská ideologie. Má spoustu oponentů, kteří ho obviňují na jedné straně ze snahy o vytváření socialismu (američtí konzervativci), nebo na straně druhé z toho, že nedodržel, co slíbil (levicoví intelektuálové).

Jak napsal Slavoj Žižek, Obamův principiální kritik, Obama nese jako symbol velmi silné poselství. Stal se prvním černošským prezidentem v zemi, která ještě v padesátých letech minulého století uplatňovala rasovou segregaci. Svým důrazem na prosociální témata, jako je veřejný přístup ke zdravotní péči a důležitost vzdělávání, jde ještě dál a ukazuje, na čem je společnost skutečně závislá, v čem spočívá její největší potřeba i budoucnost.

Dalo by se donekonečna diskutovat o tom, co se mu skutečně podařilo, a co ne, ale už jen fakt, že z pozice amerického prezidenta předkládá a podporuje takovou ideologii, je významný a vlivný faktor.

To, že Obama získal možnost druhého termínu, bez ohledu na to, jak těsné byly součty hlasů, je jen dalším symbolickým poselstvím v tom, že Američané dávají přednost Obalově ideologii před tou, kterou prezentoval George W. Bush a kterou, do značné míry reprezentuje i Romney, jakkoliv se tomu usilovně brání. S Obamou zvítězila ideologie respektované jinakosti a rovnosti práv, naproti ideologii elitářství a mocenské hegemonie.

A už jen to je fakt, který by si měli uvědomit všichni, kdo v ČR tolik volají po společenské změně a kdo si zoufají, že pořád nepřichází. Jestli by něco český prezidentský kandidát měl, tak by měl především "rezonovat".

Vzhledem ke svému postavení má ideální možnost ovlivňovat společenskou atmosféru a prostupovat do ní tématy, které mohou společnost buď rekonstituovat, nebo ji naopak štěpit a rozkládat. Krajní nedůvěra společnosti v politickou reprezentaci přitom volá po tom, aby skutečně došlo k významnému impulsu, který nastartuje zlom.

Nejsou přitom žádná lepší než obamovská témata, která mohou rezonovat veřejným prostorem a vzbudit pocit, že tato společnost má nějakou budoucnost a že má smysl ji udržovat a starat se o ni.

Z tohoto úhlu pohledu, který považuju vzhledem k podstatě českého prezidentství za nejdůležitější, je Vladimír Franz ideálním kandidátem. Není výjimečný jen tím, že se na rozdíl od všech ostatních nepodílel na vytváření současné politické situace, z jeho názorů je navíc evidentní, že roli prezidenta velmi dobře chápe a ví, jak ji naplnit.

A pak je tu jeho zjev, že. Popravdě řečeno, v této zemi by se nenašel nikdo, kdo by tak dokonale zosobňoval individuální různost a jinakost, která přitom může být skvěle slučitelná s hodnotami ostatních. Už jen tohle poselství by dokázalo nastartovat velmi prudkou změnu v uvažování mnoha lidí, kteří jsou ochotni změnit své názory jedině skrze vyšší, uznávanou autoritu.

Mnoho těch, kteří by volbu Franze snad považovali za svatokrádežnou či jinak nevhodnou, bych rád upozornil na paralelu s Obamou. Protože zvolit Obamu prezidentem USA, a navíc ho za čtyři roky v prezidentství potvrdit, to je z objektivních příčin daleko větší "revoluce" než Franz na Pražském hradě. Jsem přesvědčen, že Franz by, podobně jako Obama, prezidentství obhájil. Bude však mít daleko těžší uspět napoprvé. Pokud se najde dost lidí ochotných hlouběji uvažovat, k čemu vlastně máme mít prezidenta, nemusí to být předem ztracený boj.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 8.11. 2012