Koalice ODS, TOP09, Věcí veřejných a Václava Klause:

Vláda korupční zodpovědnosti

3. 1. 2011 / Jakub Rolčík

Tak jsme se před Vánocemi dočkali.

Tolikrát šlo vše do ztracena pro nedostatek důkazů a nemožnost prokázat úmysl. Tolikrát byly nahrávky nedokonalé a nic prý nedokazovaly, neboť byly neúplné. Tolikrát nám tvrdili, že jde výhradně o výjimečné výstřelky několika nevýznamných jedinců... Ale nahrávky, které zajistil bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí Libor Michálek, výmluvně potvrzují to, co většina občanů České republiky tuší nebo dávno ví: Naše vlast je rájem propracované, systematické a stále bezostyšnější korupce a zlodějny.

Ano, budou nás přesvědčovat (a už nás přesvědčovali), že přistižený Martin Knetig pouze "někde žvanil, chvástal se a natřásal peříčka". Že ministr Drobil, který Libora Michálka vyzval ke zničení důkazů korupce slovy "přineste mi to, zničte to a odpřisáhněte mi, že neexistuje nic jiného", se nedopustil ničeho většího, než jakéhosi manažerského pochybení; etc. Ale každý, kdo používá vlastní rozum, čte zde černé na bílém: Toto je způsob, kterým politické strany (v tomto případě ODS) nestydatě vyžírají náš stát. Toto je způsob, kterým čelní politici (ale pravděpodobně nejenom oni) tyjí z našich daní. A to není vše: Toto je jedna z příčin rozvratu sociálního státu, který strany současné vládní koalice chtějí vyřešit (totiž prohloubit) tzv. reformami zdravotnictví, školství a penzijního systému. Jak si ukážeme níže, mnohé nasvědčuje tomu, že Nečasova vláda je vládou rozpočtové zodpovědnosti mimo jiné proto, aby mohla zachovat současnou korupci, která je do té míry systémová, že už se jeví jako nevymýtitelná.

Kvalifikace na funkci ministra v České republice

Je už to tak dávno, že na to málokdo vzpomene: Když před dvaceti lety vyšli občané Československé socialistické republiky do ulic a nadšeně cinkali klíči (jak praví současný "bezdomovecký" vtip, "byly to klíče od bytu, chalupy, garáže a od auta"), představovali si, že po dvaceti letech, kdy kvalifikací pro funkci ministra byla rudá knížka, nastanou časy, kdy nastoupí skuteční odborníci, kteří budou zemi spravovat ku dobru všech. Nyní, po dalších dvaceti letech, shledáváme, že pro kvalifikaci na ministerské a náměstkovské funkce je i nadále důležitá stranická -- byť už ne jen rudá -- knížka: "Na začátek říkám, že absolutně nezpochybňuji vaši kompetenci... pracovní," poučuje ministr Drobil ředitele Státního fondu životního prostředí Michálka, "ale to je polopolitická [sic!] funkce, ať se vám to líbí, nebo ne, jste v dění těch politických vlivů, je to jeden z mála fondů v dané situaci, který má peníze." Že je náš stát za dojnou krávu, je nabíledni.

Dlužno ovšem podotknout, že na tuto situaci bylo zaděláno již na konci roku 1989, kdy kvalifikaci pro funkci prezidenta představoval -- vedle autorství několika filosofujících knih -- především dlouhodobý pobyt v komunistickém vězení. Pro tuto "kvalifikaci" se vžilo označení "morální kredit", který se zdá být doživotním oceněním, jakkoli jej jeho nositel Václav Havel dal bez váhání všanc, když několik týdnů po vstupu České republiky do údajně obranné organizace NATO obhajoval "výlučně humanitární" povahu náletů na Srbsko a o pár let později se vyjádřil ve prospěch útoku Spojených států na Iráq kvůli smyšleným zbraním hromadného ničení. Jak se později ukázalo, Iráq takové zbraně neměl k disposici, nicméně operace "proti tyranovi" a na "záchranu euroatlantické civilizace" připravila o život na milion nevinných Iráčanů. "Morální kredit" Václava Havla jej nikdy nepřiměl k tomu, aby se za válečné zločiny Spojených států a jejich spojenců, které pre-emptivně podpořil svým podpisem pod tzv. Dopisem osmi, omluvil.

Prozkoumáme-li současnou politickou scénu podrobněji, zjistíme, že o našich životech a o dění v České republice rozhodují politici, jejichž konání v uplynulých dvaceti letech by nás (když už ne české novináře) nemělo nechávat klidnými. V dalších případech jde o individua, která se prokazatelně už po dvacet let neživí poctivou prací. Ano, nazvěme věci pravými jmény: Politické dění v České republice nás vrchovatou měrou opravňuje k tomu, abychom účast na české politice považovali za principielně nepoctivou -- připomeňme jen "upřímnost" Stanislava Grosse nebo ohrožení bezpečnosti ČR cizím vojenským radarem kvůli osobnímu přání bývalého disidenta Alexandra Vondry.

Uveďme nyní několik nejkřiklavějších případů politických dinosaurů, kteří České republice více čí méně patrným způsobem škodí, přičemž mnozí z nich se nechávají dlouhá léta platit daňovými poplatníky, aniž by jim byli ku prospěchu:

Miroslav Kalousek, současný ministr financí a faktický předseda strany TOP09 a Vlády ČR. Narozen v roce 1960, absolvoval v roce 1984 Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, na níž -- uveďme pro pořádek -- neplatil školné; a přes extrémně pravicové názory zastávané stranou TOP09 se k jeho zpětnému splacení nejspíš nechystá. Podle Wikipedie pracoval Miroslav Kalousek od roku 1990 ve službách státu, přičemž od roku 1993 byl náměstkem na Ministerstvu obrany. Kauza problematických padáků dodaných firmou bez zkušeností s jejich výrobou (při použití jednoho z nich se parašutista zabil), podezřelé okolnosti nabytí nemovitosti, jakož i lpění na tzv. ekologické superzakázce postačují k tomu, aby byl Miroslav Kalousek považován za politika postrádajícího byť minimum důvěryhodnosti. Jako by to vše nestačilo, zůstává za chemickým technologem Kalouskem nesmazatelná stopa absurdně nekompetentního ministra financí: Petr Holub ze serveru aktualne.cz v článku z 19. prosince 2010 připomíná, že Miroslav Kalousek podvakráte nadhodnotil státní rozpočet -- v roce 2008 a v roce 2009. Skutečnost, že schodek rozpočtu za rok 2009 dosáhl asi dvou set miliard namísto Kalouskem předpokládaných 38 miliard Kč by se snad dala omluvit světovou krizí, kdyby na ni ovšem při projednávání návrhu rozpočtu důrazně neupozorňovala opozice. V případě české ekonomiky, jež je tak zoufale závislá na vývozu, šlo o vskutku dinosauří šlápnutí vedle. Obyčejný český volič se nemůže než ptát, kde bere alkoholik Kalousek tu drzost strašit voliče dluhem, jehož podstatnou část zapříčinil, a ještě se stavět do role spasitele, který nyní snímá hříchy levicových vlád, z nichž poslední byla u moci v květnu roku 2006.

Karel Schwarzenberg. Další z tzv. politických dinosaurů, se kterými neváhala strana Věci veřejné, na oko s politickými dinosaury bojující, vstoupit do vládní koalice. Politický turista, který byl v letech 1990 až 1992 kancléřem prezidenta Václav Havla. V letech 2002 a 2004 kandidoval za US DEU. Podle Wikipedie byl až do zániku ODA v roce 2007 jejím členem, třebaže do Topolánkovy vlády byl na post ministra zahraničních věcí nominován Stranou zelených. O dva roky později se stal formálním předsedou a marketingově přitažlivou tváří extrémně pravicové strany TOP09. V zahraniční politice zastává Karel Schwarzenberg nekriticky proamerické (umístění vojenského radaru v České republice) a proizraelské postoje (obhajoba masakru v Ghaze v prosinci roku 2008); nicméně ve vztahu ke korupci, s níž údajně chce Nečasova vláda bojovat, je podstatné to, že v devadesátých letech se dopustil korupčního jednání, ke kterému se otevřeně přiznal.

Marek Benda, v současnosti člen ODS, narozen v roce 1968. Poslancem se stal 6. února 1990. Do roku 1992 byl členem České národní rady, od roku 1992 do dnes je členem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (pouze v letech 2002 až 2004, kdy nebyl zvolen poslancem, pracoval na odboru vládní agendy Ministerstva informatiky). Třebaže se na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni kvalifikoval diplomovou prací (a později navázal totožnou prací rigorózní), jejíž řádkování a velikost písma připomíná dětskou knihu Kvak a Žbluňk, přesto je v současnosti místopředsedou Ústavě právního výboru Poslanecké sněmovny. Jeho přičiněním byla omezena možnost policie použít odposlechy u zvláště závažných majetkových trestných činů.

Petr Nečas. Nyní předseda ODS, narozen v roce 1964. Třebaže na vysoké škole vystudoval fyziku, v oboru pracoval nanejvýš čtyři roky (do roku 1992). Od roku 1992 je členem Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2006 až 2009 byl ministrem práce a sociálních věcí v Topolánkově vládě. Veřejnosti bývá představován jako "pan Čistý", což se jeví jako velmi problematické hodnocení, uvážíme-li, že participoval na kolektivním rozhodování takových lidí, jako byl premiér Mirek Topolánek (sestavující s pomocí Marka Dalíka vládu tak dlouho, až ji podpořili političtí přeběhlíci) nebo bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček podezřelý z kolosálního střetu zájmů. Nedosti na tom: Když po neúspěšném pokusu o zvolení Václava Klause prezidentem (ano, téhož Václava Klause, který před pár týdny v kauze Drobil zachraňoval vládní koalici) vykřikoval vzteklý Ivan Langer výhružně na Martina Bursíka, kolik že lidí kvůli tomu bude bručet, tvrdil Petr Nečas, že Langerovým slovům nerozuměl: "Je pravda, že jsem stál poblíž, ale neslyšel jsem je. Nemám ve zvyku poslouchat cizí hovory." Video zveřejněné na stránce YouTube jej ovšem usvědčuje ze lži: Petr Nečas Ivanu Langerovi zjevně pozorně naslouchal a několikrát do oné vášnivé debaty aktivně vstoupil.

Čtenářům Britských listů je Petr Nečas dobře znám z otřesného případu invalidy Vojtěcha Voříška, který, ač těžce nemocen a uznán plně invalidním, nemůže kvůli nesplnění formálních náležitostí pobírat invalidní důchod. Petr Nečas, živený dnes již po devatenáct let daňovými poplatníky, reagoval na tehdejší zoufalou Voříškovu žádost o nápravu věci čistě formalisticky, byrokraticky, asociálně a ve své podstatě ne-lidsky. Dotčená korespondence pod titulem Není vám stydno, pane ministře? byla na Britských listech zveřejněna 17. března 2008.

Pavel Drobil, narozen v roce 1971. Vystudoval právnickou fakultu a v roce 1998 složil advokátské zkoušky. Ve svém životopise uvádí, že vedl "klíčové jednání, na kterém padlo finální rozhodnutí o tom, že to bude právě Moravskoslezský kraj, kde bude stát továrna automobilky Hyundai," a že "pracoval jako náměstek hejtmana pro ekonomický rozvoj a evropské struktury." To vše by snad bylo možno chápat jako jistou, byť problematickou, kvalifikaci pro funkci ministra průmyslu a obchodu, pro funkci ministra životního prostředí je to však jednoznačná diskvalifikace: Český závod Hyundai byl totiž bezohledně postaven na ploše 200 hektarů úrodného zelného pole u Nošovic, v těsné blízkosti Chráněné krajinné oblasti Beskydy.

Podle informací zveřejněných bulvárním deníkem Aha! a na stránkách ihned.cz je Pavel Drobil jedním z nejbohatších politiků ODS a "s podnikatelem Jaroslavem Čánkem mu patří karvinské Lázně Darkov, které mají téměř půlmiliardový roční obrat." Po zveřejnění nahrávek Liborem Michálkem se přirozeně nabízí otázka, jakým způsobem Pavel Drobil tohoto svého bohatství dosáhl. V normální evropské demokratické zemi -- ke které má ovšem Česká republika velmi daleko -- by tuto otázku kladli nejenom novináři, ale i příslušná kompetentní místa státní správy. Nám ovšem nezbývá, než tuto kapitolu uzavřít konstatováním, že Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality (tzv. Finanční policii) zrušil ke dni 31. prosince 2006 jiný čelný představitel ODS a nyní již bývalý ministr vnitra Ivan "Íčko" Langer...

Vláda rozpočtové, tedy korupční, zodpovědnosti

V čísle 40 Literárních novin ze 7. října 2010 vyšel pozoruhodný článek, v němž sociolog Pavol Frič konstatuje, že korupce v České republice dosáhla takového rozsahu a propracovanosti, že se stala systémovou záležitostí. Projevuje se nejenom vysokou četností korupce individuální (i v listu MF Dnes tradičně nakloněném pravicovým vládám se o korupci píše stále častěji), ale též tím, že je výhodnější na korupčním jednání participovat, než na ně upozorňovat.

Pavol Frič uvádí jako příklad poslance Kořistku, ale nejnovější kauza Drobil je ještě výmluvnějším potvrzením Fričovy argumentace: Ten, kdo na korupci upozornil (a dokonce ji dle doporučení vládní příručky zdokumentoval zvukovým záznamem) byl velmi rychle propuštěn. Naopak ministra Drobila, který vyzýval ke zničení těchto záznamů, se jeho nadřízený, premiér vlády "boje proti korupci", zastal.

Zastal se jej i prezident Václav Klaus, který tak učinil vpravdě šokujícím výrokem: "Je otázka, zda si něco v uvozovkách nadrobil, nebo mu bylo nadrobeno, mám skoro nedobrý a nehezký pocit, že to bylo to druhé." Podle informací deníku Právo Václav Klaus naopak odsoudil "whistleblowera" Libora Michálka: "Klaus řekl, že Michálek je lump a darebák."

Kauza ministra Drobila je na českém internetu dobře zdokumentována, pro další si tedy vystačíme s tímto velmi stručným shrnutím: Ředitel Státního fondu životního prostředí Libor Michálek pořídil důkazy svědčící o chystané korupci. Informoval o nich ministra Drobila a ten jej vyzval, aby je zničil, kteroužto výzvu Libor Michálek nahrál. K novinářům MF Dnes se tak dostaly doklady o tom, že politická strana (zde konkrétně ODS) se chystá vykrást prostředky Státního fondu životního prostředí; že to aktéři včetně ministra Drobila považují za normální; a že korupce, která se takto odehrává na ministerstvu či ministerstvech, je nejenom systémová, ale pravděpodobně i systematická. Libor Michálek byl propuštěn, později byl donucen abdikovat i ministr Drobil.

Snad nikdy se na veřejnost nedostaly tak přesvědčivé důkazy o korupci v nejvyšších patrech české politiky. Přesto -- pomineme-li opozici -- se nad ní pozastavila jen strana Věci veřejné, která se, podobně jako v minulosti Strana zelených, snaží budit zdání "nového politického stylu". Zbývající strany vládní koalice -- pravicová ODS a ještě pravicovější TOP09 -- se tvářily, jako by se nic závažného nepřihodilo. Věc došla až tak daleko, že premiér Nečas se dožadoval nevybíravým způsobem bezpodmínečné podpory poslanců Věcí veřejných, s obvyklým odkazem na nedotknutelnost koaliční smlouvy.

Rozuzlení přinesl skandální zásah prezidenta Václava Klause, který si pozval zástupce všech tří koaličních stran na Hrad a tam s nimi uzavřel tajnou [sic!] dohodu, na kterou přistoupila i strana s názvem "Věci veřejné". Politolog Jiří Pehe komentoval 31. prosince 2010 v deníku Právo zmíněnou dohodu takto:

Před květnovými volbami do Poslanecké sněmovny se voliči rozhodovali na základě veřejně deklarovaných programů politických stran. Později se Sněmovna při hlasování o důvěře vládě rozhodovala na základě veřejně známé koaliční dohody a vládního programu. Mnozí občané i politická opozice s takovým programem nesouhlasili, ale hrálo se, jak to má být, podle pravidel.

Nyní ovšem vláda, otřesená korupčním skandálem, přestála hlasování o nedůvěře na základě tajných dohod, což jsou vlastně dodatky k dřívějším transparentním dohodám. Důvěra ve vládu se tak už neopírá o veřejně známý program, ale o program, jehož jedna část není známa dokonce ani mnohým politikům a poslancům vládních stran.

Možná si to česká veřejnost, která se zatím demokracii ještě stále učí, plně neuvědomuje, ale jakákoliv, třeba i jen dočasná privatizace demokratického procesu do rukou několika "vyvolených" je útokem na demokracii.

Vláda nemusela nutně padnout kvůli jednomu korupčnímu skandálu, zato tajná hradní dohoda zásadně zpochybňuje její právo na existenci. Navíc mění roli prezidenta způsobem, který by se dal vykládat jako obcházení ústavy.

I novoroční projev prezidenta je třeba nazírat v kontextu této skutečnosti. Až do úplného zveřejnění hradních dohod je třeba brát cokoliv, co Václav Klaus národu sděluje, jen jako falešnou fasádu, za níž se skrývá jakýsi tajný obsah, tedy vlastně konspirace několika politiků proti veřejnosti.

Způsob, jakým se vládní koalice za Klausovy spoluúčasti vypořádala s kauzou Drobil, nás opravňuje k tomu, abychom -- byť s jistou nadsázkou -- hovořili o koalici ODS, TOP09, Věcí veřejných a prezidenta Václava Klause. Přes všechny proklamace (žádné zametání pod koberec, padni komu padni, nová korupční strategie apod.) byl skandál kolem korupce na Ministerstvu životního prostředí marginalizován, a to v zájmu "nutných reforem". Zatím poslední tečkou, kterou Václav Klaus za kauzou Drobil přičinil, je jeho v bolševickém duchu koncipovaný novoroční projev, kde se s onou, byť nedokonanou, obludnou korupcí vypořádal slovy: "V první den nového roku chci podpořit současnou vládu, která se ze své předvánoční krize -- doufejme -- poučila. Potřebujeme vládu stabilní a funkční. Vládu, kterou bude držet pohromadě zájem země jako celku a která nebude ohrožována jakkoli legitimními, přesto však příliš úzkými stranickými zájmy."

Bohorovný způsob, který zaujali čelní pravicoví politici ke korupčnímu skandálu, v němž figurovali jejich nejbližší spolustraníci či koaliční kolegové, lze těžko dokumentovat lépe, než vystoupením Petra Nečase a Miroslava Kalouska na tiskové konferenci po prvním neúspěšném jednání s formálním předsedou Věcí veřejných Radkem Johnem. Konference se konala v neděli 19. prosince 2010 večer. Jako první vystoupil premiér Petr Nečas:

Já mohu pouze konstatovat, že poslancům v Občanské demokratické straně nesmírným způsobem záleží na provedení reforem v této zemi, my jsme připraveni jednoznačně pokračovat v politice této vlády v oblasti klíčových reforem ve veřejných financích, důchodového systému, zdravotnictví, vzdělávacího systému a také podpory vědy, výzkumu a inovací.

Jsme přesvědčeni, že toto je unikátní šance pro Českou republiku mít vládu s takto silným mandátem a bylo by skutečně největším politickým hříchem, kdyby vláda této příležitosti ve prospěch reforem nevyužila.

Jsme si samozřejmě také plně vědomi toho, že věci, které proběhly v posledních dnech, snižují důvěru v tuto vládu, je to pochopitelné a nikdo se tomu nemůže divit a je proto klíčovým úkolem vlády, aby v opatřeních, které bude přijímat, a především v praktických každodenních krocích v oblasti protikorupčního boje tak předvedla skutečnou akceschopnost.

Proto mohu například říci, že určitě první bod, který bude projednávat Vláda České republiky v novém roce, bude protikorupční strategie a pevně doufám, že se na ní shodneme. I na základě těchto kroků, o kterých jsem tady mluvil, tak mohu jednoznačně říci, že poslanci a poslankyně Občanské demokratické strany nepodpoří návrh na vyslovení nedůvěry...

Ve stejném duchu, v principu opomíjejícím závažnost Drobilovy korupční kauzy, vystoupil i Miroslav Kalousek:

TOP09 podepsala koaliční dohodu a přihlásila se k programovému prohlášení vlády, protože je přesvědčena, že tato koalice je výjimečnou šancí pro Českou republiku, výjimečnou šancí, do které se promítají priority TOP09 -- tedy dát do pořádku veřejné rozpočty a zavést vládu práva.

Jsme přesvědčeni, že tento potenciál tato vláda, její programové prohlášení, stále má a proto mohu s naprostou jistotou říct, že všichni poslanci TOP09 a Starostové ... budou hlasovat proti návrhu na vyslovení nedůvěry vládě. Jsme si vědomi toho, že to, co se nyní objevuje v médiích, musí být dostatečně vysvětleno nejenom vůči veřejnosti, ale i mezi námi.

Jsme přesvědčeni, že ta kauza musí být důsledně vyšetřena, padni komu padni; a že musí být jasně pojmenovány kroky a činy všech jejích aktérů, ať už byly zákonné či nezákonné, ať už to bylo jenom pochybení.

Jsme zcela v souladu se všemi koaličními partnery v tom, že ... a ve všech ostatních případech tady musí být jasná a akceschopná protikorupční vláda a k tomu především slouží naše současné rozhovory.

To, co oba politici svými vystoupeními sdělili veřejnosti, lze shrnout takto: Pravicové koaliční strany korupci, na niž Libor Michálek upozornil, buď vůbec nevnímají nebo ji považují za samozřejmou. Pokud k něčemu nestandardnímu vůbec došlo, pak je třeba to lidem vysvětlit a připravit k tomu novou strategii; a "ve všech ostatních případech" (ten Drobilův je, zdá se, pasé) musí být jasná a akceschopná protikorupční vláda. Kolik takových vyjádření jsme již slyšeli a četli v minulosti...?

Drobilova korupční aféra nemá mít zřejmě žádný vliv na další fungování vlády, protože ta se nachází v unikátní situaci téměř ústavní většiny a musí provádět reformy. Řečeno poněkud jinak, reformy jsou důležitější než vyřešení korupce, prostřednictvím které odtékají jednotky, ne-li desítky miliard Kč ročně do soukromých kapes nebo do stranických pokladen. Všechny ty úniky, podezřelá výběrová řízení, předražené vojenské vybavení, to vše se ukazuje jako nepodstatné vedle unikátní šance provést "nezbytné" reformy.

Pozornému čtenáři vyjádření našich politiků se naskýtá nevábný obraz -- jako pecka z hnijící olivy, z marasmu současné české politiky pozvolna vypadává tato tvrdá pravda: Reformy se budou provádět bez ohledu na korupci. Reformy penzí, zdravotnictví a sociálního systému se musejí provést, protože státní rozpočet již není schopen "utáhnout" všechny tyto mandatorní výdaje a korupci zároveň. Neřeší-li se korupce, pak se dosáhne vyrovnaného rozpočtu tím, že se reformami omezí mandatorní výdaje státu.

Současná česká vláda je vládou rozpočtové zodpovědnosti, jež umožní dolním deseti milionům, aby -- obtěžkáni škrty a neoliberálními reformami -- zaplatili korupční či jiným způsobem rozežrané bytí horních deseti tisíc. Vláda Petra Nečase je vládou korupční zodpovědnosti.

Případ Drobil
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 3.1. 2011