Jak se hrotí kampaň II.

5. 10. 2010 / Pavel Pečínka

V Respektu č. 39/2010 vyšly v článku Jak se hrotí kampaň dvě krátké citace vybrané z mých odpovědí na otázky Silvie Lauderové a uvedené jako odpovědi "politologa a šéfredaktora Romano hangos". Toto krácení je naprosto v pořádku a i já ho v redakční práci běžně používám. Ovšem aby nevznikl dojem, že kritizuju v "romských záležitostech" pouze či snad především ČSSD, posílám Britským listům kompletní odpovědi, jak jsem je do Respektu zasílal.

1. Máte pocit, že je letošní kampaň ke komunálním volbám vyhrocenější než v minulých letech? (negativnější směrem k menšinám, narkomanům, bezdomovcům, muslimům...)
  Určitě, nejde o pocit, ale o fakta.

2. Pokud ano, tak čím to podle Vás je?
Moje odpověď bude samozřejmě ovlivněná mým viděním problému, je subjektivní. Nestalo se podle mě nic mimořádného, co by nás mělo vést k jalovému přemítání o dobru a zlu, o morálce, hlubším smyslu dějin atd. atd.; obvykle v těchto situacích začínají naříkat intelektuálové a politici blízcí okruhu "nepolitické politiky" kolem Václava Havla.

V parlamentních volbách prostě velká část voličů včetně většiny mladých a nekonformních, což považuju za alarmující, uvěřila mýtu o démonickém Paroubkovi, co otevře dveře bolševismu.

A tak tedy svým hlasováním otevřela dveře standardní pravicové vládě, která se chová podobně jako její sesterské strany na Západě: Sází na vyhraněný individualismus, soukromé vlastnictví, tržní nástroje, na vyšší příjmové skupiny. A v souladu se svým viděním světa prostě bourá zbytky sociálního státu, prosadí se to, co je zdravé, silné, kreativní, mobilní, stát a další instituce se mají starat co nejmíň, co je schopné, to nějak přežije. To co je staré, slabé, problémové, málo adaptabilní, problémové, těžkopádné, tj. důchodci, zaměstnanci nad 50 let, bezdomovci, a samozřejmě velká část Romů (těch asociálně žijících), to si za svoje potíže může samo, a tak si zaslouží aby byli vystaveni tlaku trhu, žádná pomocná ruka plýtvavého státu, ať se otužují.

To je logické a legitimní chování v duchu konzervativně neoliberální filosofie a tato "zodpovědná" vláda k tomu má -- z mého hlediska bohužel -- demokraticky, i za pomoci řady médií, umělců a intelektuálů, získaný mandát na 4 roky.

Není proto divu, že tahle vládou šířená atmosféra dravého individualismu, boje proti "flákačům", "nemakačenkům" atd. se promítla i do komunální politiky a že mnozí z řetězu utržení lokální politici se tím inspirují a chtějí bodovat.

V lokální politice se dokáže schovat i řada omezených lidí, není tam tak snadno vidět, takže snadněji se tam uchytí primitivní návrhy a řešení.

Nemůžeme samozřejmě křičet na lidi, politiky a voliče, že nesmí o problémech s páchnoucími bezdomovci, narkomany a s kriminálně se chovající částí Romů mluvit.

Vžily se bohužel určité vzorce jednání, jako že ultrapravice umí tyto problémy vyřešit hned, pravice je řeší civilizovaněji a ne tak brutálně, a levice je prostě "hodná", nemluví o tom, řekne "buďme tolerantní" atd.

Politici musí umět řešit problémy lidí, kteří nechtějí vystavovat sebe a svoje potomky rizikům v páchnoucích zdevastovaných lokalitách s vysokou kriminalitou.

Stejně tak je legitimní, aby demokratické strany odebíraly hlasy krajní pravici ( co jiného taky v demokratické politice zbývá? Tohle řeší i CDU-CSU, SPD apod. ), ovšem nesmí přitom nasáknout ultrapravicovými názory, měla by fašizující voliče "okrást o hlas", ale pak zvolit jiné řešení, než nabízí krajní pravice.

Musí ale odborně a se znalostí věci říct -- a dokázat to nacpat i do zkráceného hesla na volebním plakátě -- že např. polovina bezdomovců jsou bezdomovci proto, že mají duševní nemoc a není nikdo, kdo by je donutil se léčit (viz starší analýza bývalého ministra zdravotnictví Ivana Davida v Deníku Referendum). Odtud pak odvíjet řešení.

Totéž -- s využitím např. nedávno publikované analýzy Ivana Gabala -- vysvětlit voličům v záležitosti ghett, kde údajně žije přes polovinu našich Romů. Tedy že jde o spletenec složitých sociálních, kulturních, etnických problémů, který kromě policie musí řešit i zapojení romské mládeže do škol, dospělých pak do pracovního procesu (i když je to složité, vím). A prezentovat se jako realističtější, schopnější, lepší alternativa než krajní pravice, ne jako alternativa stejně tvrdá nebo ještě tvrdší.

A hlavně zdůraznit, že nemíří proti nějaké menšině nebo národnosti, ale proti některým delikventům, že zároveň vytáhne z pasti ty, kteří kriminalitou řeší neúnosnou osobní situaci, že dokáže sehnat pracovní místa pro ty, kteří by se v pasti vyloučení mohli ocitnout atd. A více mezi sebe, do své politiky a do svých řešení zahrnout a medializovat tu vzdělanější, seriozní část Romů. Byť, přiznávám, může být v některých oblastech problém takové lidi nalézt.

3. A je důvod k obavám? Když ano/ne, tak proč?
  V tomto volebním období, myslím si, nás všechny výše uvedené problémy budou provázet, vláda přístup nezmění, cítí svůj silný mandát, ani u lokálních politiků tohoto ražení neočekávám změnu. Prostě budou práskat bičem.

Je zde podle mě důvod ne k obavám, ale ke změně vlády. K velkým obavám by byl důvod, kdyby celá ČSSD dala postupně přednost před seriózními analýzami populistickým přístupům a heslům jako nyní ČSSD v Mostě a na Praze 5. Pak by k dnešku přestala existovat alternativa.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 5.10. 2010