Virus slábne, ale přeskakuje

6. 10. 2010 / Pavel Pečínka

Vandas, Štěpánek, Kotáb, Zbela. Netřeba představovat. Když si hoši z Dělnické strany (sociální spravedlnosti) chystali projevy na demošku loni 1. května v Brně, věděli, že ostrá slova jim zajistí pozornost soudů a následně médií. Jejich čtvrteční neúčast u soudu je pouze součást právních úskoků DS(SS). Zbytečně, mediální slávu ty tahanice DS(SS) a Národnímu odporu nevrátí.

Pár získaných obecních mandátů v říjnových volbách, ojediněle demonstrace houfu 200--300 policii známých tváří, pologramotné webovky a sem tam zákeřný útok na soupeře, to je vše, na co tu neonacistické hnutí má. Celý problém však nezmizel, sice zeslábl, ale přesunul se o kus dál.

Kampaň pro nadcházející komunální volby totiž mnohde míří proti bezdomovcům, narkomanům a pouliční kriminalitě podobně, jak to razila nyní prakticky likvidovaná Dělnická strana. Pokud by šlo o dobře promyšlenou snahu demokratických stran sebrat v kriminalitou sužovaných oblastech vítr z plachet ultrapravici, snad by to šlo s výhradou dočasně akceptovat. Většinou však jde o něco úplně jiného.

Přímo z centra, z nejvyšších vládních míst, proniká do všech pórů společnosti snaha vykreslit skutečné i potenciální asociály ze společenského dna jako hlavní viníky nepořádku a spotřebitele veřejných financí, které pak chybí jinde. Takže ne spekulace na amerických trzích, nikoliv předražené armádní zakázky, rozšířená korupce a miliardové ztráty z "vytunelované" Klausovy privatizace 90. let mohou za současný stav, to všechno prožírají ti "nepřizpůsobiví", že?

To se následně projevuje v čím dál silnějším štvaní proti problematickým lidem též u komunálních politiků. Je normální a naprosto logické, že se tak profiluje pravice. Vždyť konzervativci a neoliberálové stáli vždy v historii na straně elit a nad plebejci a čeledí ohrnovali pysk. Pokud se však k siláckým sloganům uchylují někteří socialisté jako v Mostě a na Praze 5, je to na pováženou.

Přitom nikdo nechce, aby komunální politici voličům lhali, že čím dál početnější bezdomovci nesmrdí, narkomani nerozhazují na dětská hřiště infikované jehly a že mnozí Romové z ghett (dřív jich tam žila třetina, nyní už polovina z celkového počtu 250 000) nekradou, nefetují či nepracují na černo.

Je ale nutné zhodnotit zkušenosti těch, kteří léta mezi bezdomovci, narkomany a asociální menšinou Romů pracují. Dobře zaplacení odborníci na terénní sociální práci a romští i neromští asistenti, určitá mixáž romských a neromských žáků ve třídách tak, aby byly funkční a bezpečné, firmy nabízející jednoduché manuální zaměstnání i např. pro nekvalifikované či pologramotné lidi, atd., od toho by se měl odvíjet začátek řešení problémů.

Silná slova na plakátech kandidátů jen prozrazují, že dotyční kandidáti pouze využívají strachu voličů a vědí o problému prd. Tak jako Vandas, Štěpánek, Kotáb a Zbela.

Vyšlo v Brněnském deníku Rovnost

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 6.10. 2010