Zelené paradoxy letošních voleb

21. 7. 2010 / Josef Ludvík

Prvním paradoxem je, že Zelení byli voliči krutě potrestáni, přestože byli po dlouhé době v parlamentu a poprvé zasedli ve vládě. Měli své ministry a měli i výrazné poslanecké a politické osobnosti. Do svého portfolia získali důležitá ministerstva životního prostředí, zahraničí a školství.

V letošních volbách stranu vedl stejný předseda jako před čtyřmi roky. Dokonce byl mezitím i ministrem životního prostředí a členem vlády. Paradoxní je, že i když vykonával pan Bursík své funkce poměrně úspěšně a v průzkumech veřejného mínění byl poměrně oblíbený, tak hlasů letos jeho strana dostala méně než polovinu.

Slýchám, že příčinou neúspěchu Zelených bylo to, že mezi stranickými poslanci to neustále jiskřilo a strana byla rozpolcená. Někteří ze zvolených poslanců dokonce opustili poslanecký klub a byly vystoupeni ze strany. Paradoxní ale je, že v roce 2006 byli Zelení ještě rozhádanější, než před parlamentními volbami v roce 2010. Předsedovi se přece mezitím své vnitrostranické oponenty dařilo odsouvat na vedlejší kolej a vytěsňovat.

Voliče Zelených tedy nejednotnost v názorech nejspíše nerozhází. Pro příznivce Zelených je podstatné, aby strana byla otevřeným demokratickým fórem, aby nabízela poctivé kreativní osobnosti se vztahem k přírodě a nejrůznějším sociálním menšinám, a aby měla solidní program.

Kam se v roce 2010 ztratili voliči Zelených? Abych na otázky odpověděl, tak se musím vrátit do roku 2006. Naše politické kolbiště tehdy zažilo totální rozpad pro-liberální Unie svobody a její voliči, kteří neměli v lásce styl ani osobnosti ODS, hledali někoho, komu by dali svůj hlas. Jako na zavolanou se vedení ve Straně zelených chopila skupinka liberálů vedená RNDr. Bursíkem a získala velmi výraznou podporu sdělovacích prostředků. Ze Zelených se v roce 2006 staly mediální hvězdy a unionistické hlasy je dostaly do parlamentu.

Při letošních volbách mohli Zelení do parlamentu projít stejným trikem jako při volbách minulých. Stačilo, kdyby si uvědomili, kde jsou volní voliči hledající, komu dát svůj hlas. Odpor k panu Paroubkovi a jeho politickému i osobnímu stylu nakonec využila strana VV a dostala 10 procent hlasů.

V roce 2010 už tedy liberální voliči podporovali TOPku a Věci veřejné a o Zelené nestáli. RNDr. Bursík však byl vždy chladný k potřebám sociálně potřebných a pracujících a důrazně to dával najevo i jejich politické reprezentaci. Před volbami v roce 2006, během celého volebního období i před letošními volbami opakovaně odmítl účast v jakékoli vládě podporované hlasy KSČM. A to dokonce i za tu cenu, že nebude moci prosazovat svůj ekologický program. Paradoxně tedy Zelené letos nepodpořili ani liberální voliči středo-praví, ani voliči středo-leví a sociálně cítící.

V roce 2010 se na naší politické scéně ocitli vedle ODS dvě nové mohutně inzerující středo-pravé strany, na které se soustředila pozornost médií a na Zelené si nikdo z novin a televize ani nevzpomněl. Pátým paradoxem je, že faktickým vítězem letošních voleb se stal bývalý ministr nominovaný Stranou zelených -- pan kníže Schwarzenberg, který svým povzneseným, jemným a humorným vystupováním uhranul mladší voliče.

Zelení teď přešlapují a jejich úpadek bude dál pokračovat. Je možné očekávat, že z ní postupně poodpadají Bursíkovi liberálové, protože jejich politika už straně hlasy nepřinese. Věřím, že to nebude dlouho trvat a ve své pouti za posty a korýtky od OH a ODA přes strany Čtyřkoalice a Zelené budou liberální politici pokračovat dál.

Poslední paradox spočívá v tom, že společenské, ekonomické, ekologické i politické tlaky, které jsou "prozelené", budou vzhledem ke zhoršujícímu se klimatu (a nemyslím tím jen ovzduší) existovat. Nebude ale síla, která by je politicky protlačovala. V následujících letech totiž Stranu zelených čeká tunelování finančních fondů, jména i pověsti. Pokles se nejspíše zastaví až tehdy, až v ní znovu získají převahu osobnosti ekologicky a sociálně cítící. Možná k tomu dojde už za čtyři roky. Kdo ví?

Vytisknout