Špinavá pravda o "čistém uhlí"

2. 3. 2010

Avšak pokus představit uhlí jako environmentálně příznivý energetický zdroj není zrovna snadný podnik, zejména pokud environmentalisté zesilují tlak a obviňují uhelný průmysl, že více než vydatně přispívá ke vzniku dilematu spojeného s globálním oteplováním. Aktivisté po celém světě kritizují uhelný průmysl z mnoha důvodů. Za prvé, uhlí je dosud ve srovnání se zemním plynem a ropou poměrně hojné, takže zastavit jeho využití by znamenalo výrazně omezit celkové emise CO₂. Za druhé, uhlí je ze všech fosilních zdrojů nejšpinavější. A nakonec, v USA jsou uhelné tepelné elektrárny takřka tak staré, že by mohly odejít do důchodu.

Klimatolog NASA James Hansen podle environmentálního autora a aktivisty Billa McKibbena v nedávných článcích poukázal na dvě skutečnosti úzce související s využíváním uhlí. První spočívá v tom, že atmosférická koncentrace oxidu uhličitého vyšší než 350 částic na milion není slučitelná s existencí současné civilizace. A druhá souvisí s tím, že svět by měl přestat spalovat uhlí zhruba kolem roku 2030, a vyspělý svět ještě o něco dříve, pokud má být cílových koncentrací oxidu uhličitého vůbec dosaženo.

Kdyby šlo o střet v ringu, uhelný průmysl by byl otřeseným boxerem v rohu, který se snaží uhýbat před opakovanými údery. V roce 2009 nebyla v celých USA zahájena výstavba jediné uhelné elektrárny. Zhruba 100 projektů bylo ukončeno nebo opuštěno, z největší části kvůli rostoucímu povědomí veřejnosti o tom, že uhlí představuje přežitek raně industriální minulosti.

Uhelný průmysl se megalomanským PR snaží zvrátit výsledek bitvy, kterou prohrává. V centru logiky "čistého uhlí", kterou se snaží veřejnosti vnutit, je myšlenka, že oxid uhličitý vznikající spalováním uhlí může být zachycován a skladován v podzemí, aby neunikal do atmosféry, kde by v následujících staletích přispíval ke globální změně klimatu. I když technologie zachycování a skladování uhlíku (Carbon Capture and Storage, CCS) v USA nikde v průmyslovém provozu nefunguje, nepřekáží to uhelnému průmyslu v tom, aby šířil své špinavé mýty. Uhelný průmysl vsadil na CCS a senátory z "uhelných" států.

Úsilí o vyčištění obrazu jednoho z nejšpinavějších energetických zdrojů na planetě je ovšem nákladné. Proto například návrh Waxmanova-Markeyova zákona počítá pro technologie "čistého uhlí" s dotací ve výši 60 miliard dolarů. Vzhledem k tomu, že po pádu akcií na Wall Street má celý americký uhelný průmysl dohromady cenu nějakých 50 miliard, taková podpora by byla vlastně obdobou nedávné záchrany bank.

Aby mohla technologie CCS vůbec fungovat, byly by třeba rozsáhlé podzemní geologické útvary schopné pojmout do sebe oxid uhličitý. Avšak podle nedávno zveřejněné peer-reviewed studie profesora Michaela Economida pro Society of Petroleum Engineers je technologie CCS technicky neproveditelná. Odpadní oxid uhličitý je totiž třeba skladovat v uzavřeném systému a pokud má být vyloučen únik, obsah zkapalněného nebo superkritického plynu nesmí překročit 1% celkového objemu podzemních pórů. To by však vyžadovalo pětkrát až dvacetkrát větší podzemní prostory, než s jakými pro geologické ukládání oxidu uhličitého počítala většina dosavadních studií. V praxi to podle výpočtů znamená, že pětisetmegawattová elektrárna by potřebovala prostory zhuba o rozloze státu Vermont.

Veřejné investice do "čistého uhlí" by tedy s největší pravděpodobností byly vyhozenými penězi, které mají jen zachránit průmysl, jenž je bez nich odsouzen k zániku.

Další informace v angličtině: ZDE