Monitor Jana Paula:

Chci vykročit ze svého stínu

1. 3. 2010 / Jan Paul

Ti starší vědí, kdo se skrývá za tímto jménem, sovětský arménský artista, klaun, mim, herec a scenárista, inspirovaný uměním klasických klaunů a němou filmovou groteskou. Vytvořil postavu lyrického klauna, přinesl do svého oboru poezii a povýšil ho na umění. Leonid Jengibarov (15.3.1935 -- 25.7.1972) spojil virtuózní techniku s imaginací v autentický obraz křehkosti a zranitelnosti člověka. Pro Armény je Bohem, pro svět pod šapitó veličinou, která podstatně ovlivnila i českou pantomimu.

Jeho vnuk Petr Popper chtěl být v dětství hercem, a od své maminky se v roce 1998 dozvěděl zásadní iniciační informaci pro svůj další život. Maminka, dcera akademické malířky Jarmily Halámkové, s kterou se Jengibarov kdysi seznámil, mu ukázala i vzácný černobílý film, který neleží v žádném filmovém archivu. Jednoho dne čeká Petr s hlavou plnou otázek před smíchovskou vilou na Karla Gotta, který se údajně s Jengibarovem sešel v Moskvě. Kdo jiný mu pomůže, než česká hvězda první velikosti.

Ty chceš být hercem a zpěvákem? Odpověděl mistr ztrémovanému klukovi před prahem svého domu, když se na tebe podívám, poznám hned, že nemáš talent. Petr se oklepal z nezdaru, povyrostl, a v Praze potkal ruskou turistku, kterou požádal o přeložení novinového výstřižku o Jengibarovi. Ty jsi jeho vnuk? Další události na sebe nenechaly dlouho čekat.

V roce 2008 přichází Petrovi pozvání do Moskvy od ruské spisovatelky Marii Romanushko, blízké kamarádky Leonida Jengibarova.

Petr poznává město, okolí, lidi, kteří dědu znali, včetně příbuzných, a v cirkuse klauna, který ho pozval do cirkusového učiliště. Petr prochází místa dědových začátků a spatřil jednokolku, na které se slavný předek učil. Může to zkusit? Klaun se směje a pantomimou naznačuje nebezpečí úrazu. Po návratu do Prahy bedlivě studuje z filmů techniku jízdy, a za půl roku mu přichází poštou vytoužený sen. První pocity? Vůle a nezdolná hora! První měsíc se kroutí u zábradlí, cvičí rovnováhu, souhru svalů, posiluje kondici.

Nejobtížnější je první nasednutí a vybalancování rovnováhy. V témže roce navštěvuje Ondřeje Suchého, hodně mu řekl o své kamarádce a Petrově babičce, akademické malířce Jarmile Halámkové, která Ondřeje Suchého seznámila v Moskvě se svým přítelem Jengibarovem. Petr Popper chce zkusit pantomimu, a tak ho další kroky vedou za Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou. Hybner se jeho dědou pyšní, znali se, mnohé od něho odkoukal, ale mladému klukovi zatím nepomůže.

Ctibor Turba je vstřícnější, chce dokonce o Jengibarovi a jeho vnukovi natočit film, o který ale Česká televize nemá v roce 40. výročí sovětské okupace zájem. Turba přesto nabízí Petrovi k podpisu nevýhodnou smlouvu, jen chvilku před společným odletem do švýcarské Ascony. Měl by ji podepsat, pokud se chce seznámit s klaunem a mimem Dimitrim. Petr podepsal, co by neudělal pro svoji vášeň, ale z natáčení sešlo.

Uplynuly dva roky, Petr mezitím s jízdou na jednokolce pokročil, přidal žonglování a na stole už má nové pozvání do Moskvy. 15. března tohoto roku proběhne v Muzeu Majakovského gala večer na počest jeho dědy, a vnuk by měl ukázat, co se naučil. Pomohu ti, slibuje Turba, ale musíš dotočit dokument. Učí Petra klauniádu s houslemi, a znovu nabízí k podpisu nevýhodnou smlouvu. Vnuk Jengibarova má svoji hlavu a nepodepsal. Ctibor Turba by ho měl klauniádu s huslemi učit zadarmo, vždyť ji odkoukal od dědečka.

Tři hodiny natáčeného rozhovoru zůstalo v šuplíku Ctibora Turby, ale Petrovi před měsícem a půl zase pomohla náhoda. Jeho kamarádka zná třetí jedničku české pantomimy Jiřího Kaftana, a ten s výukou vnuka Jengibarova nadšeně a nezištně souhlasí. Od té doby trénují a Petr Popper se připravuje na cestu do Moskvy. Když jsem se s ním seznámil, zajímal mě především smysl, důvod a cíl jeho snažení. Celý rozhovor přinesou exkluzivně Britské listy v jednom z příštích vydání. Vyplývá z něho mnoho pozitivního.

Petr nechce kráčet ve stínu slavného předka, nechce a ví že ani nemůže být druhým Jengibarovem. Návrat k dědečkovi je především Petrova snaha nalézt sebe sama, je pro něho otázkou objevení ztracené osobní a rodinné identity, touhy po identifikaci. Objevil svého dědu jako zářivý rodinný šperk v šedi životních peripetií, a cokoliv se od něho učí a bude učit, činí tak s motivací přiblížit se sám sobě a na tváři maminky, která prožila nelehké dětství, vyvolat úsměv. Možná že právě v této snaze se vnuk se svým slavným dědou potkává...

Petr má velké cíle, chtěl by vystudovat stejné cirkusové učiliště jako děda. Chtěl by vystoupit z vlastního stínu, a uctít tím památku velkého klauna. Petrova maminka ztratila otce v osmi letech, a svoji matku šest let po něm. Petrův tatínek zemřel také brzo, a máma je stále smutnější. Měli jsme těžký život, říká Petr Popper, a Jengibarov je pro mě jeden z jeho pilířů. Kdo chce, může přijít Petra pozdravit před odletem do Moskvy ve středu 3. března v 18 hodin. V horním prostoru pasáže U Hájků, Na Poříčí 42, v Praze 1 kde předvede, co už umí.

Video ZDE

Vytisknout