Národ rasistických trpaslíků

9. 2. 2010

Na chvíli mě ohromilo, s jakou naprostou jistotou to řekl, jako kdyby považoval za zaručené, že to budu považovat za něco nesporného. A chvíli jsem váhal, zda i tato forma totalitarismu (protože nic není "totálnějšího" než rasistický nacionalismus) je součástí ideologické impregnace, kterou severokorejský stát vybavuje své poddané. Ale stejně jako většina z hrstky zahraničních návštěvníků jsem byl přednostně zaujat impozantnějšími formami totalitarismu, které se mi nabízely: Gigantickými mauzoley a přehlídkami, které vypadaly jako spojení klasického stalinismu s pokroucenou formou uctivého, patriarchálního konfuciánského étosu.

Karl Marx v Osmnáctém brumairu napsal, že ti, kdo se učí novému jazyku, vždy začínají tím, že ho překládají zpět do řeči, kterou už znají. A já jsem se omezil (k neprospěchu mých čtenářů) na předem dané obrázky stalinismu a východní uctivosti. Nedávno jsem získal nový pohled díky elektrizující knize B.R. Myerse The Cleanest Race: How North Koreans See Themselves and Why It Matters (Nejčistší rasa: Jak Severokorejci vidí sami sebe a proč na tom záleží), a nyní chápu, že jsem celou věc viděl buď vzhůru nohama, nebo úplně naruby. Myšlenka komunismu je v Severní Koreji mrtva, a nejnovější "Ústava" "schválená" loni v dubnu toto slovo vůbec nezmiňuje. Analogie s konfucianismem jsou ukvapené, a ty paralely, které se nabízejí, jsou určeny pouze cizincům. Myers přesvědčivě argumentuje, že místo toho bychom měli ke Kim Čong-ilovu systému přistupovat jako k fenoménu krajně a patologicky pravicovému. Je založen na totalitární mobilizaci stavějící na první místo ozbrojené síly, udržován v chodu otrockou prací a vštěpuje poddaným neomluvitelnou ideologii rasismu a xenofobie.

Tato situace vede ke znepokojivému závěru, že režimní propaganda má na mysli přesně to, co říká, což by opět znamenalo, že mírové a odzbrojovací rozhovory s režimem jsou ztrátou času - patrně nebezpečnou ztrátou času.

Uvažte: Dokonce i v komunistických dobách diplomaté z východního bloku a Kuby podávali zprávy o paranoidním charakteru systému (který neměl žádný pojem odstrašení a řekl vlastním lidem, že podepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní s úmyslem ji nedodržet) a také o intenzívní nenávisti k cizincům. Černý kubánský diplomat byl takřka lynčován, když se pokoušel ukázat své rodině pohled na Pchjongjang. Severokorejské ženy, které se vrátí těhotné z Číny - což je hlavní spojenec a ochránce režimu - jsou nuceny k potratům. Nástěnným plakátům a transparentům zobrazujícím Japonce coby barbary se vyrovnají pouze karikatury Američanů coby křivonosých monster. (Ilustrace v knize jsou dost výmluvné samy o sobě.) Spojené státy a jejich partneři poskytují pomoc kvůli obrovskému poklesu severokorejské produkce potravin, ale neexistuje ani známka uznání ze strany úřadů, které zajatcům sdělují, že pytle zrní označené hvězdami a pruhy jsou tributem placeným Drahému vůdci vystrašenou Amerikou.

Myers také ukazuje, že mnohá použitá hesla jsou přímo odvozena z japonské imperiální ideologie kamikaze. Každé dítě je každý den upozorňováno na krásnou možnost obětovat se ve službě vlasti a učí se nebát myšlenky na válku, ani na válku jadernou.

Režim nemůže vládnout pouze terorem, a teď mu zbyla pouze jeho rasistická militární ideologie.

Všichni, kdo posuzujeme severokorejské záležitosti, si klademe jednu otázku: Copak tito otroci skutečně milují své okovy? Tato záhada má několik obscénních důsledků. Lidem v tomto malém a děsivém státě samozřejmě není dovoleno porovnávat svůj život s životy jiných, a pokud si stěžují nebo obtěžují, skončí v táborech, jež - soudě podle standardů péče a stravování v "širší" společnosti - musejí být peklem na zemi omluvitelným pouze krátkostí svého trvání. Avšak rasová arogance a nacionalistická hysterie jsou silným tmelem i těch nejodpornějších systémů. Dokonce i v Jižní Koreji jsou tací, kdo chápou Kim Čong-ilův režim, v němž by sami nechtěli prožít ani den, jako cosi "autentičtěji" korejského.

Dvě nejotřesnější skutečnosti ohledně Severní Koreje jsou tyto: Za prvé, satelitní fotografie pořízené v nočních hodinách ukazují území plné naprosté tmy. Dokonce i v hlavním městě je vidět sotva jiskřička světla. Za druhé, průměrný Severokorejec je zhruba o patnáct centimetrů nižší než Jihokorejec. Můžete si představit, kolik nadhodnoty a jak dlouho bylo z takového otroka ždímáno, aby uživil a uchoval militarizovanou zločineckou rodinu, jež kompletně vlastní celou zemi i její obyvatele.

Na rozdíl od předchozích rasistických diktatur ta severokorejská při tvorbě jakéhosi nového druhu skutečně uspěla. Hladovějící a zakrslí trpaslíci žijící ve tmě, udržovaní v nepřetržité nevědomosti a strachu, ve vymytých mozcích implantovánu nenávist k druhým, spořádaní, přinucení a indoktrinovaní kultem smrti: Tento horor je naší budoucností, a je tak strašný, že naši vlastní milí lídři se mu neodvažují čelit a jen gestikulací naznačují, co se vlastně blíží.

Celý článek v angličtině: ZDE