Tajemství justiční mafie

12. 10. 2009 / Jan Potměšil

Patnáctý den od podání žádosti jsem se telefonicky připomněl a bylo mi sděleno, že patnáctidenní lhůtu pro poskytnutí informace musí prodloužit o dalších deset dnů z důvodu, že vyřízení žádosti o informace prý vyžaduje vyhledání většího množství odlišných a oddělených informací (večer mi pak skutečně přišlo na e-mail oznámení v tomto duchu). Řekl jsem si budiž, byť mne překvapilo, že kopie stížnosti či stejnopis stížnosti není na jednom místě, ale její různé části se mají povalovat po různých odborech ministerstva tak, že je ani za 15 dnů nelze dát dohromady. 5.10.2009 jsem se opět připomněl, a příslušný úředník mi téměř s omluvou sdělil, že na cestě už je zamítavé rozhodnutí a informace mi nakonec poskytnuta nebude.

Připomínám, že to bylo již po rozhodnutí Nejvyššího soudu, jehož vydáním ministryně zveřejnění stížnosti podmínila a které i na stránkách Ministerstva spravedlnosti komentovala. Odmítnutí žádosti o informace pak bylo v rozhodnutí ministerstva odůvodněno tak, že povinný subjekt neposkytne informaci o činnosti orgánů činných v trestním řízení, včetně informací ze spisů, a to i spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumentů, materiálů a zpráv o postupu při prověřování oznámení, které vznikly činností těchto orgánů při ochraně bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, předcházení trestné činnosti a při plnění úkolů podle trestního řádu, pokud by se tím ohrozila práva třetích osob anebo schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat a odhalovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy nebo zajišťovat bezpečnost České republiky.(...) Vzhledem ke skutečnosti, že předmětná stížnost pro porušení zákona obsahuje informace o činnosti orgánů činných v trestním řízení, včetně informací z trestních spisů, které nelze oddělit, nezbylo povinnému subjektu než žádost o informace jako celek v souladu s § 11 odst. 6 InfZ odmítnout. Ze stejného důvodu povinný subjekt nemohl vyhovět ani žádosti o poskytnutí příloh předmětné stížnosti pro porušení zákona, neboť přílohou je celý trestní spis v dané věci.

Plný text rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ZDE

Pominu zatím právní stránku věci, zda byla žádost odmítnuta v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou a zda je vůbec odůvodnění rozhodnutí dostatečné. Zarážející je však rozpor mezi medializovanými prohlášeními ministryně, která nejen že avizovala zveřejnění stížnosti, ale dokonce i celého Čunkova spisu, neboť veřejnost si to zaslouží, jak řekla, což prý Jiří Čunek údajně uvítal. Mimo světla kamer však Ministerstvo spravedlnosti informace tutlá a nezveřejní ani písmenko (jakkoliv lze žádosti vyhovět i částečně). Buď tedy ministryně nerozumí právu a na veřejnosti slibuje věci, které nemůže splnit (a zarazili ji až moudří podřízení), nebo se chce navenek prezentovat jako nový čerstvý vítr, nespojený s tzv. justiční mafií (z čehož začala být záhy po svém jmenování obviňována), aniž by však myslela svá slova vážně (tedy žádný čerstvý vítr, jen gesta a plácání do vody) nebo chce být oním čerstvým větrem, svá slova má podložená, a nezákonně jednají její zlí úředníci.

Nevím, co je horší. Nejpravděpodobnější mi přijde druhá varianta, kdy onen nový vítr je ve skutečnosti poněkud zasmrádlý, vše je jak se zdá při starém a nedejbože abychom něco prozradili či podrobili kontrole veřejnosti, která zpracování stížnosti pro porušení zákona v provařené kauze Jiřího Čunka ze svých daní zaplatila. Druhé výše zmíněné možnosti nasvědčuje např. i článek Jaroslava Spurného v posledním Respektu „Čunek v rukou mafií“, v němž je rozvedena hypotéza, že ministryně musela vědět, že o stížnostech pro porušení zákona rozhoduje senát JUDr. Jiřího Pácala, který je přítelem tzv. justičního mafiána JUDr. Pavla Kučery, a rozhodnutí o stížnosti tak nemělo a nemohlo přinést žádné (pro tzv. justiční mafii) nepříjemné překvapení.

Rád bych věřil tomu, že za odmítnutím žádosti jsou spíše úřední zásady „nikomu nic nedat, ať se soudí“, „iniciativa se trestá“ a „kdo nic nedělá, ten nic nezkazí“. Ve světle mediálních prohlášení ministryně spravedlnosti a faktického postupu ministerstva se však obávám, že jde spíše o snahu skloubit dva neslučitelné požadavky, tedy tvářit se nezávisle a otevřeně, padni komu padni, a zároveň zatloukat, zatloukat, zatloukat. S nadějí i obavami proto čekám na nové volby a doufám, že Ministerstvo spravedlnosti získá opět důstojnou reprezentaci v osobě ministra či ministryně, kteří budou méně mluvit, více konat a budou skutečně nezávislí, resp. závislí pouze na zákonu.

A na závěr pro úplnost – proti rozhodnutí podám rozklad, neboť odmítnutí informace dle 11 odst. 6 InfZ je možností, nikoliv povinností, dále odmítnutí informace je v daném případě podmíněno ohrožením práv třetích osob či odhalením vyšetřovacích metod policie, kdy toto údajné ohrožení nebylo nijak vysvětleno, a i kdyby tyto podmínky byly splněny, těžko se vztahují na celou stížnost v plném rozsahu (mohli vyhovět i částečně – mohli anonymizovat osobní údaje, mohli začernit, co zveřejnit nelze apod.); prostudovat si musím i judikaturu, neboť Ústavní soud tuším už dříve posvětil poskytnutí informací z uzavřeného trestního spisu. Nemluvě o neprávních argumentech, tedy že sama ministryně zveřejnění stížnosti i spisu slibovala a Jiří Čunek min. se zveřejněním spisu souhlasil. Pochybuji též, že spis či stížnost ukrývá nějaké speciální policejní metody, které je třeba tajit před (námi) zločinci, nebo že lze ještě nějak ohrozit práva třetích osob figurujících v kauze Čunek, jejichž jména i skutky už byly x-krát propírány médii. A hádejte, kdo o rozkladu bude rozhodovat – ministryně JUDr. Daniela Kovářová (sice na návrh rozkladové komise, kde nadpoloviční většina musí být obsazena odborníky mimo ministerstvo, návrh však ministr nemusí respektovat). Jsem zvědav, zda ministryně rozklad v rozporu se svými sliby rozklad zamítne nebo postup svých podřízených potvrdí.

Vytisknout