K americké základně: Jsme všichni prodavači, ale někteří z nás tak nejednají

23. 9. 2009 / Uwe Ladwig

A promiňte, hladovka držená před Evropským parlamentem by taky asi zvětšila tlak na českou vládu víc než hladovka, která se držela v Praze.

Zajímavá diskuse o opravdovém a ne jen zdánlivém vlivu iniciativy "Ne základnám" podle mého vyvrcholila v příspěvku Štěpána Kotrby, který napsal, že "David vyhrál svůj boj proti Goliášovi. Poprvé..." Problémem je jen to, že Goliáš neprohrál a Davidovi se nepodařilo změnit ani jednání jeho vlastní vlády. Radovat se z toho, že většina lidí bez vlivu na rozhodování by stále něco chtěla, to je trochu málo...

Ano, ovšem, iniciativa "Ne základnám" byla částečně opravdu úspěšná, a to dokonce bez viditelného vlivu na českou, americkou, polskou či jinou z evropských vlád, ačkoliv o vítězství asi nemůže být řeči.

Zdá se mi ale, že vlastně v diskuse v BL ani nejde tolik o tom, co iniciativa dokázala, ale více o to, co by mohla dokázat, kdyby dokázala lépe prodávat to, co by mohla prodat.

O co jde? No, nevím, koho za hranicemi ČR opravdu zajímá, jestli se v nějaké české vesnici buduje protiraketový radarový systém nebo ne. Ani Poláky nezajímalo, jestli s tím Češi souhlasí nebo ne.

Úplně něco jiného by bylo novinářům ukázat, že jde nejen o demokracii, ale taky hlavně o politickou spolupráci v Evropě a hlavně v EU a v evropské části NATO. Podle mého je to, že je 70% Čechů proti radaru, promiňte, vlastně nezajímavá zpráva. Ale zpráva, že určité procento Čechů je proti tomu, že jejich vláda nespolupracuje s evropskými členy EU , to už by byla jiná věc. A ovšem by se dalo vymyslet ještě něco daleko víc atraktivního. A promiňte, hladovka držená před Evropským parlamentem by taky asi zvětšila tlak na českou vládu víc než hladovka, která se držela v Praze.

A bývalo podle mého možné najít lidi, kteří mohli pomoci zvýšit mezinárodní politický tlak na českou vládu alespoň v době, kdy hrála v předsednictví Rady EU důležitou roli.

Před několika dny se mně kdosi zeptal emailem, jak by se to bývalo mohlo uskutečnit, a v odpovědi jsem krátce poukázal na tohle:

Najít na informování mezinárodní veřejnosti překladatele (když je proti americké základně 70% obyvatelstva) by vlastně nemělo být tak těžké, protože v jazykových školách a na univerzitách by se asi našli lidé, kteří umějí několik jazyků a rádi by pomohli.

Tam, kde se v ČR školí novináři, by se takto asi taky našli lidé, kteří vědí, jak se nejen formou, ale i co do obsahu dělá tisková zpráva.

A lidé, kteří by se chtěli pokusit natočit krátké filmové záznamy, by se možná dali najít v organizacích, kde studují budoucí filmaři. Když tohle téma mladé lidi v ČR zajímá, divil bych se, že by se na této práci nikdo nechtěl podílet.

A kdyby to téma bylo zpracováno tak, aby to zaujalo cizince, a kdyby s tím pak nebyla velká dodatečná redakční práce, velmi bych se divil, kdyby to novináři nepoužili ve svých médiích.

Hledat spolupracovníky v zahraniční mohli aktivisté z Ne základnám taky jednoduchým způsobem na stránkách BL. Jestli by ovšem takováto intenzivnější mezinárodní spolupráce ve všech zemích EU, v Americe a nejen tam, bývala změnila jednání české vlády, to se ovšem neví, ale možná by tím opravdu "David dostal možnost vyhrát svůj boj proti Goliášovi". Nebo si myslíte, že ani tohle by nic nezměnilo a že bude vždycky rozhodovat jen americká vláda, co se bude dít ohledně těch protiraketových systémů?

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.9. 2009