Trhlina v režimu

16. 6. 2009

V posledních letech se ovšem tento konsensus stal spíše virtuálním a pozice íránského vůdce se zhoršovala. Probíhající bitky v ulicích jsou symptomatické. Nářky na náboženský establishment se staly ještě viditelnějšími, propast mezi bohatými a chudými se zvětšila a protiklad mezi prozápadně orientovanou mládeží a náboženskými fanatiky se prohloubil. Probíhající krize může znamenat začátek konce systému, který Chameneí reprezentuje.

Demonstrace v Teheránu i jinde nejsou jen protestem proti Ahmadínežádovi, který byl vyhlášen oficiálním vítězem pátečních prezidentských voleb navzdory obvinění opozice, že volby byly zfalšovány. Protesty jsou spíše namířeny proti Chameneímu osobně, proti vůdci, který zcela ztratil spojení s širokými vrstvami mladších Íránců. Zdá se, že si nevšiml touhy po větší otevřenosti a svobodě - a po pracovních místech s budoucností.

Nepokoje jsou pro Chameneího a íránskou teokracii ještě zlověstnější tím, že jasně ukazují, jak rozdělená je vládnoucí elita. Na jedné straně jsou hluboce náboženští a fanatičtí příznivci revoluce. Na druhé stojí reformátoři, z nichž nejpopulárnější je bývalý prezident Mohammad Chatámí.

Je možné, že by nynější konflikt mohl být odvrácen s pomocí modelu "třetí cesty" předloženého těmi držiteli moci, kteří nejsou zkompromitováni osobní rivalitou. Myšlenka založená na čínském precedentu si žádá umírněné konzervativce, kteří by zavedli modernizované a privatizované hospodářství spolu s částečnou liberalizací společnosti.

Ale sám Chameneí je jedním z důvodů, proč tato strategie selhala. Dopustil se rozhodující chyby během voleb před čtyřmi lety. Bývalý prezident Hášímí Rafsandžání se chtěl vrátit na jeviště coby vtělení čínského modelu. Před Chatámím vládl Íránu osm let - a přál si pokračovat.

Chameneí však chtěl Rafsandžánímu za každou cenu zabránit v získání nejvyšší politické funkce. Pokud by byl znovu zvolen prezidentem, znamenalo by to hrozbu Chameneího vlivu. Dokonce i bez funkce byl Rafsandžání považován za druhého nejmocnějšího muže v Íránu.

Chameneí sledoval Rafsandžáního kandidaturu se skepsí, ale nedával svým námitkám otevřený průchod. Ahmadínežádova kandidatura mu na druhé straně vyhovovala. Kdyby mladý inženýr zvítězil, Chameneí by si pro sebe zajistil úctu. Brzy po inauguraci Ahmadínežád demonstrativně políbil Chameneího ruku. Od té doby se stal jeho mužem, navzdory pokusům udržet si formální distanci podniknutým během nedávných voleb.

Brzy však bylo jasné, že Ahmadínežád nehodlá jednat jako Chameneího poslušný zaměstnanec. Místo toho se stal v posledních čtyřech letech jedním z největších Chameneího problémů. Jenže podpořit Musávího, to také nebylo žádné řešení. Za vůdcem opozice nestál nikdo jiný než Rafsandžání.

Říká se, že zabránit Ahmadínežádovi, aby nastoupil do druhého funkčního období, bylo pro Rafsandžáního nejvyšší prioritou. Musávímu poskytl peníze, poradce i váhu svého vlivu. Skutečnost, že Musáví měl také požehnání reformátora Chatámího, z něj rychle udělala ikonu opozičního hnutí. Mimochodem: Musáví je sotva radikálním reformátorem a může dost dobře být ztělesněním Chameneím preferované třetí cesty.

Jenže aby bylo jasno, Chameneí se začal od kontrolované reformy odvracet, neboť se obával, že by se mohla kontrole vymknout. Obrázky euforických příznivců Musávího v zelených čelenkách a šátcích byly působivé. Tato "zelená tsunami" hrozila svrhnout nejen Ahmadínežáda. Během povolební noci si Chameneí vyložil Ahmadínežádovo vítězství jako triumf teokratického státu a svého systému. Obava, že Ahmadínežád a jeho aparát mohli volby zfalšovat, původně vyvolávala jen malé starosti.

Zůstává nejasné, kolik lidí Musávího skutečně volilo. Vyzyvatel tvrdí, že Ahmadínežád volby zfalšoval. Prohlašuje, že získal dvojnásobné množství hlasů než 34% ohlášených volební komisí. A boj se teď přenesl z volebních místností do ulic.

Íránská konsensuální politika v minulosti vytvořila iluzorní naději, že po volbách může přijít nějaká forma politického kompromisu. Avšak toto očekávání bylo přehnané, sázky byly příliš velké. V ulicích se nebojuje mezi reformátory a zastánci tvrdé linie. Za kulisami probíhá boj mezi vládnoucími frakcemi o nejlepší způsob, jak zajistit přežití teokratického Íránu.

Jeho vůdce Chameneí si přeje systém zachránit a pokouší se zacelit zející trhlinu. Aby toho dosáhl, musí získat Musávího a jeho rádce Rafsandžáního a Chatámího zpět na svoji stranu. Pokud se mu to nepodaří, bude je muset odstranit. Ale i pro muže, kterého ústava označuje za "Božího zástupce na zemi" by to byl sebevražedný úkol. A Chameneí, který nedávno schválil znovuzvolení Ahmadínežáda, pravděpodobně nepodnikne nic, co by prezidentovi přímo škodilo.

Chameneí dává najevo loajalitu ke svému klientovi a zdá se, že se tentokrát rozhodl spíše pro konfrontaci než pro kompromis. Ale i když Chameneí nakonec kompromis nalezne, bude patrně jen iluzorní. Představa dalších čtyř let s Ahmadínežádem v úřadu je nejspíš jen zbožným přáním.

Zdroj: ZDE

Vytisknout