Americké impérium bankrotuje

16. 6. 2009

V pondělí a v úterý se v ruském Jekatěrinburgu (dříve Sverdlovsk) konají jednání mezi čínským prezidentem Chu Jintaem, ruským prezidentem Medveděvem a dalšími vysokými úředníky šestičlenné Šanghajské organizace pro spolupráci. Spojeným státům, které usilovaly o účast, byla žádost zamítnuta. Pečlivě sledujte, co se tam stane. Toto shromáždění je, slovy ekonoma Michaela Hudsona, "dosud nejdůležitějším setkáním 21. století".

Jde o první formální krok našich hlavních obchodních partnerů k nahrazení dolaru coby světové rezervní měny. Pokud se jim to podaří, hodnota dolaru dramaticky klesne, cena importů včetně ropy vyletí vzhůru, úrokové sazby vzrostou a počet nezaměstnaných vzroste natolik, že pár posledních měsíců bude vypadat jako doba rozkvětu. Státní a federální služby budou omezeny nebo přestanou být poskytovány pro nedostatek peněz. Spojené státy začnou připomínat Výmarskou republiku nebo Zimbabwe. Obama, v očích mnohých obdařený kvalitami spasitele, začne náhle vypadat ubohý, neschopný a slabý. Hněv, který v posledních týdnech podnítil několik přestřelek a zločinů z nenávisti, se zmocní obrovských segmentů bezprávné a ohromené dělnické a střední třídy. Lidé z těchto tříd budou požadovat odvetu, radikální změnu, pořádek a mravní obnovu, což řadě protofašistů, od křesťanské pravice až po ťulpasy šířící nenávistné řeči ve Fox News, zajistí kontrolu nad zemí, po níž prahnou.

Volal jsem Hudsonovi, který v pondělních Financial Times zveřejnil článek nazvaný "The Yekaterinburg Turning Point: De-Dollarization and the Ending of America's Financial-Military Empire" (Bod obratu v Jekatěrinburgu: Dedolarizace a konec amerického finančně-vojenského impéria). "Jekatěrinburg," napsal Hudson, "možná bude znám nejen jako úmrtní místo carů, ale také jako místo, kde skončilo americké impérium." Jeho článek stojí za přečtení spolu se znepokojujícím expozé Johna Lanchestera věnovaným světovému bankovnímu systému a nazvaným "It's Finished" (Je po všem), jenž vyšel 28. května v London Review of Books.

"To znamená konec dolaru," řekl mi Hudson. "To znamená, že Čína, Rusko, Indie, Pákistán a Írán oficiálně formují finanční a vojenský prostor s cílem dostat Ameriku z Eurasie. Platební deficit je v podstatě způsoben hlavně vojenskými výdaji. Deficit končí v rukou zahraničních bank, centrálních bank. Nemají jinou možnost než recyklovat peníze tak, že financují americký vládní dluh. Asijské země financovaly vlastní vojenské obklíčení. Byly nuceny přijímat dolary, u nichž není naděje, že by byly proplaceny. Platí za americkou vojenskou agresi proti nim. A chtějí se toho zbavit."

Čína, jak zdůrazňuje Hudson, už v dvojstranném obchodu s Brazílií a Malajsií přešla na juany. Rusko slibuje obchodovat v rublech a místních měnách. Guvernér Čínské centrální banky otevřeně vyzval k opuštění dolaru coby rezervní měny a navrhl, aby byl v rámci Mezinárodního měnového fondu nahrazen jednotkou Special Drawing Rights. Jaký bude nový systém zůstává nejasné, ale útěk od dolaru už začal. Cílem je podle ruského prezidenta vybudování "multipolárního světového pořádku", který ukončí hospodářskou a ve svém důsledku i vojenskou dominanci Spojených států. Čína zběsile utrácí své dolarové rezervy, za něž po celém světě nakupuje továrny a reality, aby se tak zbavila americké měny. Proto čínská společnost Aluminum Corp. při nepodařeném pokusu zachránit svou alianci s australským těžebním koncernem Rio Tinto v hodnotě 19,5 miliardy dolarů udělala tolik ústupků. Naléhavě potřebuje zbavit se svých dolarů.

"Čína se snaží zbavit se všech dolarů, kterých jen lze, a vyměnit šmejd za zdroje," říká Hudson. "Budou vyplácet dolary zemím ochotným vyprodat své zdroje, poněvadž Amerika odmítá prodávat žlutému nebezpečí svůj vyspělý průmysl, dokonce i Unocal. Je si vědoma toho, že tyto dolary budou velmi brzo bezcenné."

Architekti této nové globální burzy vědí, že pokud zničí dolar, zlomí i americkou vojenskou převahu. Naše vojenské výdaje bez tohoto cyklu těžkého zadlužování nemohou být zachovány. Oficiální americký obranný rozpočet na fiskální rok 2008 činí 623 miliard dolarů, bez takových položek jako jaderný výzkum. Nejbližší srovnatelný vojenský rozpočet je podle CIA čínský, jenž dosahuje 65 miliard.

Deficit platební bilance se dělí do tří kategorií. Amerika dováží více než vyváží. To je obchod. Wall Street a americké korporace nakupují cizí korporace. To je únik kapitálu. Třetí a nejvýznamnější deficit platební bilance v posledních 50 letech reprezentovaly zahraniční výdaje Pentagonu. V posledních pěti dekádách byly hlavním zdrojem deficitu platební bilance obranné výdaje. Podívejte se do tabulky č. 5 v příloze Balance of Payments Report, součásti čtvrtletníku Survey of Current Business, a zkontrolujte obranné výdaje. Tam najdete deficit.

Abychom naše permanentní válečné hospodářství zaplatili, zaplavili jsme svět dolary. Zahraniční příjemci mění dolary ve svých centrálních bankách za místní měny. Centrální banky pak mají problém. Pokud centrální banka dolary neutratí ve Spojených státech, směnný kurs vůči dolaru stoupne. To poškodí exportéry. Popsaný stav umožnil Americe tisknout peníze bez omezení, aby jimi platila za dovozy a zahraniční společnosti, aby platila vojenskou expanzi a zajistila, že cizí státy jako Čína budou pokračovat v nákupu našich státních obligací. Zdá se, že nyní se tento cyklus zastavuje. Jakmile nebude dolar zaplavovat centrální banky a obligace si nikdo nekoupí, naše impérium se zhroutí. Rozmařilé utrácení za armádu --- když se vše spočte, zhruba bilion --- bude neudržitelné.

"Budeme muset financovat své vojenské výdaje," varuje Hudson, "a jediný způsob, jak to udělat, je výrazně seškrtat mzdy. Třídní boj se vrací. Wall Street to chápe. Proto v obrovské zlodějně vyrazili z Bushe a Obamy 10 bilionů, aby měli dost peněz na přežití."

Zoufalý pokus dostat se z finančního kolapsu půjčkou vedl k prosazení takové úrovně státní intervence, jakou jsme od II. světové války neviděli. Vedlo nás to také na nezmapované území.

"Abychom se dostali z jámy vytvořené naším ekonomickým systémem, nakonec jsme museli vyhlásit válku," napsal Lanchester v London Review of Books. "Není pro to model ani precedent, a není možno tvrdit, že už je to v pořádku, protože v takovém a takovém modelu kapitalismu... nemáme příslušný model. Nepředpokládá se, že by to takhle fungovalo, a neexistuje žádný plán."

Cena každodenních potřeb, od nákupu potravin po zdravotní péči, se s pádem dolaru stane pro většinu lidí sotva únosnou. Státy a města budou svědky krize a zániku penzijních fondů. Vláda bude nucena rozprodat infrastrukturu včetně silnic a dopravy soukromým korporacím. Budeme ve zvýšené míře odkázáni na privátní zařízení tam, kde kdysi vládly regulace a subvence --- vzpomeňte na Enron. Hodnota komerčních a soukromých realit poklesne více jak o polovinu. Negativní kapitál, který už sužuje 25% amerických domácností, zatíží takřka všechny vlastníky nemovitostí. Bude těžké si vypůjčit a nemožné prodat realitu, aniž bychom akceptovali masivní ztráty. Bude to znamenat blok vedle bloku s prázdnými obchody a prkny pobitými domy. Čeká nás epidemie zabavování hypoték. Dlouhé fronty před vývařovnami a mnoho, mnoho bezdomovců. Naše korporátní média, už teď banální a triviální, budou dělat přesčas, aby nás umrtvila zbytečnými pomluvami, spektákly, sexem, bezdůvodným násilím, strachem a lacinou kýčovitou politikou. Amerika se začne skládat z velké nemajetné underclass a nepatrné posílené oligarchie, která bude z bezpečných sídel provozovat krutý a brutální systém neofeudalismu. Ti kdo se postaví na odpor budou umlčeni, mnozí silou. Zaplatíme za zločin naší mocenské elity strašnou cenu, a zaplatíme ji brzy.

Zdroj: ZDE

Vytisknout