Pro onen psí výkal městská správa dokonce umisťuje na ulicích sloupky, kde si můžete zdarma vzít hygienický pytlík, do kterého psí výtrus zabalíte. To proto, aby mu nebyla zima, aby druhým nezapáchal a nepohoršoval je. Víte, jak je dobře takovému psímu výkalu, když je o něj tak pěkně postaráno? Natož pak člověku.

Nedávno jsem na chodníku v Pardubicích div nešlápl na jednu ženu bezdomovkyni. Ostatní občané ji nevšímavě obcházeli, jako výkal od cizího psa. Zakřivení silokřivek prostoru způsobovalo, že ta osoba byla zcela neviditelná. Nebo si chodci možná mysleli, nebo chtěli myslet, že se přejedla perníku, a že jí tak dobře.

Mne však trápila jiná myšlenka. Ta občanka zjevně nepatřila do povoleného druhu primátů, kteří se smí volně pohybovat v našich zeměpisných šířkách, přesto všichni kolemjdoucí dělali, jako že ano. Být to na níže na jihu, možná bychom ji zařadili mezi volně pobíhající orangutany, ale takto zjevně patřila do zoologické zahrady nebo do nějakého útulku.

Je docela možné, že ona občanka neměla občanku. Je však jisté, že neexistovala. Neexistovala stejně tak jako děláme, že neexistuje spoustu jiných "věcí". A stejně tak jako děláme, že spousta jiných "věcí" existuje.

Existuje stát, národ, občané, občanská společnost, svoboda, spravedlnost, právní řád, demokracie, lidskost, soucit, láska, pravda, vítězství, prosperita a tak podobně...a možná i nějaký bůh. Co neexistuje, to si raději zjistíme každý sám. Kdyby nám to sdělil někdo jiný, velice by nás to podráždilo.

Ještě více by nás však podráždilo, kdyby si ta občanka od nás nekoupila naše zboží. Možná to byl Pardubický perník, možná námi vnucený životní styl, po kterém nechceme uklízet výkaly od svého "psa".