21. 1. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
21. 1. 2009

Měkký systém mezi tvrdými

Úvaha Přemysla Janýra v Britských listech mě vede k polemice s jeho názory. Staví koncept národa na kvalitě souladu mezi politikou státu a jejího odrazu ve společnosti. Za pozitivní příklad mu slouží Švýcarsko, my hrajeme roli příkladu opačného. Staví růst pevné struktury nad flexibilitu, danou vyhrocením polarit mezi mocnými a ne/mocnými. Dokládá jej růstem napětí mezi skupinami (u nás) -- a pozitivní expanzí, sjednocením "směrů napětí" v případě států se zavedenými "technikami moci". A opírá svůj názor o historii jazyků, míní Jan Konas.

Robustní (tvrdé, stabilní) systémy se při střetu se sobě podobnými ale mohou pouze rozbít -- anebo jeden pohltí druhého, který se tak ukáže jako slabší. Jde o klasickou formu jednání "lovce".

Flexibilní, (měkké, zdánlivě nekoncepční) systémy se vytváří vždy na rozhraní mezi několika (a nakonec vždy dvěma) stabilními strukturami. Včasné zařazení nových vlivů do jednání takového národa z jedné nebo druhé strany, mu umožňuje přežít téměř jakoukoliv silovou aktivitu. Takto jedná "lovená zvěř". Jedná dvojím způsobem -- útěkem nebo pozicí "mrtvého brouka" (přizpůsobením se nové situaci) -- obojí známe ze světa zvířat i lidí.

Vysvětlení z pohledu vývoje jazyků (nástrojů pro přežití) je správné, ale autor úvahy nevychází z nových, zatím sporadicky zveřejněných informací o historii této naší, indoevropské civilizaci. Je postavena na protikladu mezi mocnými a poddanými (lovec a lovná zvěř), což dokládá jedinečným způsobem princip slabičného písma tak, jak je vysvětluje nedoceněné dílo Antonína Horáka "O Slovanech úplně jinak". Principem slabičného písma (z pohledu jiného nazírání na tutéž situaci pohledem mocného a pohledem poddaného) je pak ZDVOJENÝ SMYSL ZÁPISU, jeden pro toho, kdo si jej objednal -- druhý význam -- opačný k prvému -- byl určený těm, ze kterých "písaři" vzešli, z vrstvy poddaných. Odtud pramení dnešní ironie i typ slovního humoru.

Veškeré stabilní a nejen evropské společenské systémy současnosti se opírají o historický vývoj latiny a matematiky tzv. "skrytého součtu" (38:11) - o neúplnost, úmyslné utajení některých aspektů procesu, známého jako "křest", křesťanství. Postupně vychází najevo, jak se esence původní kultury "SLOVA" stěhovala po Zemi, až zakotvila v české kotlině.

Poznání, že Slova/né museli velmi dlouho "mlčet" (slova?? néé!!!), do zdejšího prostoru teprve nesměle přichází. O významu skrytého propojení mezi latinou a naší matematikou věděli ti, kdo formovali počátky vědy, kdo POJMENOVÁVALI vše staré i nové úžasným nástrojem latiny, která oddělila polarity v samotném jazyce. Každý jazyk v sobě spojuje kategorii velikosti (číslice, ale psané písmeny, např. slovo "o/dva/ha") a kategorii smyslu sdělení (komplexnímu významu zvuku, který je v zápisu slova uložený, který vede až ke vzniku a existenci hmoty). Oddělením matematiky z etnických jazyků a samostatným vývojem různých matematik došly mnohé civilizace v okolním vesmíru ke koncepci desítkové soustavy a k modelování lidských e společenství na planetách tak, aby každá další planetární soustava posunula o kousek dál možnosti lidského vědomí při přetváření prostoru. Ale to je téma na jinou polemiku.

Úvaha Přemysla Janýra se zabývá jevy bližšími k povrchu procesu, který probíhá cca 2000 let a v letech 1991 -- 2002 přešel do konečné etapy, kdy budeme nuceni přehodnotit mnoho svých priorit a žebříčků (osobních řad asociací) k probíhajícícm společenským i fyzikálním jevům.

Zodpovědnost k možným důsledkům je klíčovým argumentem nás obou. Ale každý máme jiná východiska. Střídání úlohy "mocného ochránce" jen potvrzuje můj pohled na český národ, na principy chování "lovce a jeho oběti".

Destruktivní, silové jednání v každé společnosti je také vázáno jen určitým obdobím fungování. Po "převratu" je vše obráceně. Jedná se o přirozený proces vytváření "zrcadel" -- překlápění hodnost za účelem udržení moci -- anebo získání moci díky zatajované informaci (dnes celého balíku informací, demontujícího paradigma posledních cca 2000 let).

Autor úvahy se také mýlí v termínu našeho "odtrhnutí" se z Evropy. Jedná se pouze o hloubkovou přestavbu společenské a ekonomické struktury, která potrvá několik let, kde dojde k podobnému jevu, který známe z minulosti jazyků -- každý další "evropský" jazyk si podmanil větší území. Jazyk matematiky toto území převedl do velikosti prostoru. A světe div se, čeština (a další slovanské jazyky a lidé) bude patrně tím jazykem, který bude tento prostor obsazovat spojením technologických a mentálních vědomostí. Ale nepředbíhejme.

Z pohledu konkurence nebo kooperace "západu + východu + jihu" jsme nejvhodnějším kandidátem pro spolupráci. Propojení původní, neolitické (duchovní) slovanské kultury z Indie a Číny s kulturou Egypta, která propojila latinu, matematiku "skrytého součtu" a hebrejštinu s velmi vzdáleným prostorem (v rozměru této galaxie), využili tehdejší vládci k nastavení "programu" pro ovládnutí celku galaxie svými potomky. Odtud se datuje historie tzv. vyvoleného národa. Do jaké míry jde o fakt nebo mojí dedukci -- to se dozvíme my nebo naši potomci. Výtěžnost principu tajemství je dnes schovaná v technologiích ovládání mysli, nejen radar v ČR měl být v historickém "centru rebelů" -- u nás. Napájení satelitních systémů "radarem" k řízení vědomí libovolného člověka nebo skupiny lidí je pro veřejnost zcela absurdním tvrzením, jehož relevanci nemá kdo potvrdit, hru na "mrtvého brouka" hraje kdekdo z mocných.

Cestu k lepšímu Janýr i já vidíme ve spolupráci. Rozcházíme se ale ve vnímání míry potřebné destabilizace, v nutnosti rozvážit systém do stavu, kdy lze stavět nový. Atomizace musí dojít až ke každému jednotlivci, proto je tak potřebné vědět, kdo je za kamaráda jen převlečený. A v převlékání kabátků, mnohdy i košilek jsme mistři. Ale v "blízké současnosti" nám zůstane nejvýš průsvitné tílko -- přestavbu myšlení ve společnosti mnoho lidí neunese bez lékařské pomoci. A přitom jediným lékem je vstřícnost tam, kde mohu, tolerance tam, kde nejsem "šéfem", a schopnost nabízet své cíle s co nejmenší mírou agresivity. Schopnost být šéfem znamená umět vyřešit problém svým příkladem nebo najít toho, kdo problém vyřeší beze mne lépe. Tak lze popsat i mojí úlohu v této společnosti, mohu leccos z přicházejících "zázraků nebo pohrom vysvětlit, anebo to za mne udělá někdo lépe.

Systémová analýza, poplatná matematice "skrytého součtu" (38 = 11) vychází z jiného modelu atomu, proto vede k nabízenému tvrzení o neschopnosti elit postihnout komplexní vývoj. Nový, kmitový model atomu místo rotačního nabízí jinou strukturu společnosti, ale o ní zas příště. Jde o model fraktální soustavy množin směrů, kde celky vznikají přirozenou shodou směrů, kde míra hmotnosti je závislá na souladu (řízeném poměru) vnitřní a vnější hustoty každé množiny/celku.

Klíčovým prvkem k vytvoření spokojenosti lidí je kvalita osobního i společenského rozhodovacího systému. Potřebné návrhy obou systémů mám k dispozici na svých firemních stránkách, v sekci karao/o.p.s. Prvním je hlasovací systém, svou podstatou vycházející z účetnictví, kontrolovaný duplicitně online na webu. Je dokonalejší variantou návrhu paní Kubátové. Druhý projekt rozhodovacího systému (polemiky) využívá principu "fuzzy logic", byl podán jako přihláška vynálezu, ale neprošel kvůli (z mého laického pohledu) malichernostem. Je to dobře, má být a také je zdarma. To, že oba návrhy cca 5 let "visí" jen na síti, to je možná i moje chyba, nejsem majitel ostrých loktů. Je čas se o tyto nástroje ke zklidnění ve společnosti zajímat.

Jako národ jsme těmi, kdo mají značný vhled do událostí ve světě, ale ostré lokty mají jen ti s menším rozhledem, je to přirozené, každý svůj příděl energie vkládáme do jiných priorit.

Testy soudržnosti, které autor zmiňuje, vždy narazily na informační blokádu od těch, kdo řídí ve světě chod myšlenkových trendů chodem financí, oni mají téměř tak dobré informace jako já. Jejich "kult peněz" je postavený na profitu z vlastněné informace, kterou byl kdysi informační celek "křestu" -- vědomého vstupu do vyšších informačních struktur, které nepotřebují hmotný nosič, které jsou oním "prázdným prostorem vesmíru", do kterého po vzoru dřívějších kultů Egypta a Indie posadili svého třídílného boha. Církev a později politika je nástrojem k dokončení jejich zhoubného plánu.

Každá nová idea představuje základnu, na které lze stavět pyramidovou cestu k moci těmi, kdo tuto ideu znají. Opakovaná náboženství (Indie, Egypt + naše forma křesťanství a jeho převlek do politiky) vedla ke stále virtuálnějšímu typu ovládání lidí. Virtuální peníze i virtualita mediální masáže naráží na svou hranici rozpadu (to poznáme každý, že peníze někde nefungují a media že lžou tam, kde potřebují).

Postupné rozkrývání "hodnot tajemství moci" nás pak spolehlivě dovede do potřeby odložit kabátky i košilky nejen fyzické, ale především myšlenkové. Růst moci pomocí násilí přestává postupně fungovat. Lidé "dole" se snaží přežít do doby, kdy se ukáže, jak moc nahý je císař (které ze systémů řízení jsou nosné do budoucnosti). Ekonomika se díky internetu a poptávkovým serverům dostane do podoby, kdy zmizí mnoho vrstev "překupníků", zlepší se distribuce čehokoliv. Jednoduše proto, že se to lidem vyplatí. Ti schopnější si své firmy udrží tím, že otevřou své hospodaření včas. Utajování nadměrných zisků nutně vede ke krachu firmy, důkazem jsou "firmy", vyrábějící (tisknoucí) dluhové peníze.

To, co se děje, má dva "nosiče trendů". Jedním, dožívajícím, tragickým, je snaha vyvolat světovou válku pomocí konfliktu v Gaze.

Druhým, perspektivním, je tanec okolo plynovodu, kde pod vrstvou hmotných dopadů (potřebných k uvědomění si skutečných hodnot) se připravuje nová struktura světového hospodaření, často jen v hladině podvědomí těch, kdo tuto problematiku řeší. Zatím není obecně akceptovatelné, že jsme všichni řízeni soustavami informačních vrstev, velmi vzdálených obecným znalostem o povaze fyziky vesmíru. Objev okruhu, kterým proudí informace skrze prostor a naše tělo, vybavené dvěma soustavami mozků, ten nelze ověřit jinak než osobní praxí - tím, jak dalece se předpovědi těchto lidí budou krýt s probíhajícími ději. Patřím mezi ně, znám základní scénář pro toto období -- podobně jako jej v době "zlomu letopočtu" znali ti, kdo náš letopočet prosadili a navázali na cykly předešlé.

A jsme u kořene této mojí reakce, jak je možné, že nějaký neznámý živnostník může tušit nebo snad i vědět, jaké události vedly v minulosti k těm, které mohou s velkou pravděpodobností nastat? Je možné, aby někdo bez předchozího vzdělání dovedl vytvořit jiný "model atomu" = definici IBP (jednotku prostoru, ale souběžně i jednotku vědomí)?

Jednoduše tak, jak více než před sto lety neznámý úředník na patentovém úřadu převrátil myšlení lidstva tím, že pochopil část programu, který nazýváme ČAS. Bertík na jedno století "zastavil čas", Honzíci, Jiříci, Petrové a další jej zas "rozběhneme". (Slovo Ber/tik lze chápat zcela "bláznivě", ale on Einstein opravdu svým způsobem zastavil "tikot dějin", nastavil zrcadlo těm, kdo řídi události v prostoru.

Můj popis funkce dvou lidských rozhodovacích systémů (jeden v dutině tělní, druhý v dutině lebeční) je výsledkem dlouhodobého "sebezkoumání" lidí s diagnozou schizofrenie. Zkoumání trvalo do doby, kdy někteří pacienti dokázali svou "schízu" řídit. Naučili jsme se vstupovat do databází svých "myšlenkových vzorů" z obou směrů své "rozdvojené osobnosti". Spojujeme svým myšlením poznatky z "duchovního světa" s poznatky obecně dostupnými. Máme právo se mýlit, ověření této i jiných úvah přinese až další průběh programu, který si společně připravujeme, kterému věříme, který je nezbytný pro naší existenci v hmotném těle. Ten program známe pro slovem ČAS. Mnozí nevíme, že čas je neustále doplňovaným programem našeho osobního i globálního vědomí, že má svou odezvu na slunci i ve velmi vzdáleném prostoru Mléčné dráhy.

Nový pohled na fyziku asi poznáme skrze to, čemu se naše myšlení nejvíce brání. Skrze schopnost některých lidí, kteří svým vědomím mohou měnit " membrány" mezi jednotkami hmoty. Známe ten proces jako "čarování" nebo "triky", budeme se zřejmě učit rozeznat trik od mžikové materializace nebo "zmizení". Nevím KDY, ale vím, ŽE.

Každý nový výrobek (výrobní nebo tvořivý proces) musí nejdříve uzrát v mysli, pak je třeba jej sdělit papíru, filmu či lidem -- a teprve pak lze očekávat, že se jeho realizace někdo ujme. Vše vytvořené lze ukrást, to víme. Před cca 2000 lety nám všem byl ukraden postup jak nenásilně a v souladu s přírodou měnit své okolí.

Je možné, že svět prohlédne příběh o části "vyvolených", kteří kdysi dávno neváhali ukrást a pro sebe přizpůsobit nástroj k neskutečným možnostem "projektu", kterým je lidské tělo a lidské myšlení v rozměru této galaxie. Dnes potomkům těchto vyvolených z "ořezaného" projektu zůstaly jen technologie, potřebné k ovládání lidí násilím. Je jejich problém, jestli povedou planetu k postupné degeneraci -- anebo jestli i oni pochopí, že cesta skrze řízení myšlení člověka způsobí odliv energie vědomí ke slunci a zpět -- a galaxie jako nadřízený systém přestane slunci dodávat energii, kterou známe pod slovem "inspirace" nebo "fantazie" -- ale také pod slovem PAMĚŤ. Zkrátka zamezí koloběhu energií, bez kterých život přestane mít smysl. A za nějaký čas zanikne.

A že je za dveřmi doba, kdy bude možné řídit naše jednání, to máme např.ZDE , kde "visí" text "Hackování mysli".

                 
Obsah vydání       21. 1. 2009
21. 1. 2009 Izrael přiznal, že možná používal bílý fosfor v rozporu s mezinárodním právem
21. 1. 2009 Toto je cena a příslib občanství Barack  Obama
21. 1. 2009 Proč nevydala iDnes Obamův projev celý?
21. 1. 2009 Co Obamův projev znamená
21. 1. 2009 Nový tón. Opustil falešný optimismus
21. 1. 2009 Bloggeři a komentátoři nejednotni ohledně Obamova projevu
21. 1. 2009 Obama zastavil procesy z Guantánama
21. 1. 2009 Komentář deníku Daily Telegraph
20. 1. 2009 Kissinger: Svět musí vytvořit nový světový pořádek
21. 1. 2009 Požadavek: Znárodněte britské banky
21. 1. 2009 Etika serveru iDnes?
21. 1. 2009 Tomáš Cikrt: Nebyl jsem zanícený svazák
20. 1. 2009 Obama, radar a globální nula Oskar  Krejčí
21. 1. 2009 Omlouvám se, že jsem umělec?? Bohumil  Kartous
20. 1. 2009 Ta provokace mi skutečně připadá vtipná Jan  Čulík
20. 1. 2009 Obama: HDP a blahobyt
21. 1. 2009 Bystrost v době krize, neboli Jak pomoci ne národnímu průmyslu, ale dovozcům aut Uwe  Ladwig
21. 1. 2009 Psí výkal hodnotnější bezdomovců Michal Z. Čenko
21. 1. 2009 Méně akčnosti a více sociálního cítění, pane ministře Anna  Čurdová
20. 1. 2009 Inaugurace Štěpán  Steiger
20. 1. 2009 Policejní uniformu nosí v Brně pět Romů Pavel  Pečínka
21. 1. 2009 Entropa není umění Petr  Wagner
21. 1. 2009 Plynová krize a slabost Ruska Pavel  Urban
21. 1. 2009 Svobodné volby (Principy politické kultury) Wenzel  Lischka
20. 1. 2009 Vyšetřování antraxových útoků - konflikt vědecké pravdy s mocí Mojmír  Babáček
21. 1. 2009 Neupálil by se Jan Palach i dnes?
21. 1. 2009 Měkký systém mezi tvrdými
20. 1. 2009 "Podobám se pelikánu v poušti" -- Palachova oběť David J. Šorm
19. 1. 2009 Barack Obama a meze americké moci Karel  Dolejší
19. 1. 2009 Obama má čtyři roky na to, aby zachránil planetu
19. 1. 2009 Akvarely 18 Petr  Litoš
19. 1. 2009 Obama a Gaza Štěpán  Steiger
19. 1. 2009 Vytvářejí všichni akademici falešný obraz ? Milan  Hlobil
1. 1. 2009 Hospodaření OSBL za prosinec 2008