7. 1. 2009
POZNÁMKA NA OKRAJ:O ceně lidského života, neboli co je pro koho přiměřené?Problém není nový, vraždění patří bohužel ke každodennímu životu, přestože se už dlouho zabíjení druhých zakazuje a dokonce i sebevražda je pro většinu lidí asi ještě morálně opovrženíhodné. Zabíjejí se lidé nejen v oficiálních válkách, ale také při teroristických atentátech, v domovech a na ulicích, někdy jen za několik euro, někdy při hájení rodinné cti. Hodnota lidského života nic pevného není a v souvislosti se současnými boji na Blízkém východě se dokonce uvažuje i o tom, které zabíjení je ještě přiměřené a které už ne. To je důvodem mé dnešní poznámky. |
Známe asi všichni situace, v nichž se nám nezdá divné uvažovat o tom, které zabíjení je ještě přiměřené a které už ne, kdyby to bylo jen ve filmu. Ani nemusíme myslet na zavraždění diktátora, stačí už jen normální "únos" s ohrožením několika životů při vyloupení banky. Už z toho je jasné, že je hodnota lidského života podmíněna různými existujícími situacemi. Na té hrůze na Blízkém východě se to ovšem taky dá ukázat. Sebevražední atentátníci, kteří zavraždili nevinné děti, budou na jedné straně proklínáni, na druhé oslavováni jako svatí mučedníci. Vojáci, kteří usmrcují nejen nepřátelské bojovníky, ale i nevinné civilisty, jsou pro jednu stranu hrdinové, pro druhou nenávidění vrahové. To je všechno známé, a víme taky, že se často vyměňují zajatci v nestejných počtech. Hodně v této souvislosti Němce napadá jméno Glienický most, který spojuje Berlín a Postupim a na němž se během studené války často vyměňovali vyzvědači -- a to ne vždy v poměru 1 : 1. . Za jediného izraelského vojáka požadovala organizace Hamas propuštění tisíce Palestinců. To by se dalo interpretovat tak, že si Izraelci víc váží života jejich lidí, ale i tak, že Hamas oficiálně uznává, že svoboda jejich lidí má menší cenu než svoboda toho jediného vojáka. Zdá se to být podivná myšlenka, ale když pomyslíme na existenci sebevražedných atentátníků na straně Hamasu, není to tak absurdní zamyslet se nad tím, co by pro Izraelce a pro Hamas mohlo být přiměřené, a to nejen ohledně živých zajatců, ale i ohledně zraněných a zabíjených civilistů různého věku. Bohužel, asi to, co je pro člověka přiměřené, není věcí jen nějakých zákonů a dohod. Přiměřenost je vždy také věcí dřívější, současné a oběma stranami očekávané budoucí situace a budoucího jednání druhých. Divím se proto někdy, když třetí osoby argumentují právní normou a zapomínají, že se na bojišti nesetkávají jen neangažovaní advokáti. Ona víceméně objektivní nezákonitost je ale něco jiného než ona základní subjektivní nepřiměřenost. Tohle platí i pro ty, kteří každou jednotlivou oběť na obou stranách litují a kdo si myslí, že obě strany jednají nepřiměřeně, protože s lidskými životy by se takhle vůbec nemělo zacházet. Nebo si myslíte, že by to bylo jinak? |