23. 7. 2008
Zničí ČNB svou ideologickou nepružností českou ekonomiku?Pracuji během svého studia v exportní firmě a musím říci, že jsem podrážděný ideologickým či spíše nekompetentním přístupem některých špiček ČNB, analytiků, ekonomických komentátorů a členů vlády k popisu trendu skokového posilování české koruny. Jako vzorový příklad si dovolím uvést článek pana Roberta Holmana "Desetkrát ano pro odklad eura", uveřejněný 8.7.2008 v HN. Autor článku o sobě uvádí - Autor je člen bankovní rady ČNB a profesor Národohospodářské fakulty VŠE. Článek profesora Holmana je vzorová ukázka prezentace od reality odtržených frází či ideologických postojů a dokazuje, koho lze nominovat do nejvyšších orgánů ČNB. Nastíňuje rovněž jako měrou je dnešní společnost ovládaná ideologiemi, místo zdravého úsudku a tolik potřebné chybějící diskuze a skutečné odbornosti. Na nutnost snížení úrokových měr v ČR, aby se zamezilo nesmyslnému a škodlivému růstu české koruny, jsme upozorňovali už začátkem března 2008, pozn. red. ZDE Přitom je zajímavé, že se síla české koruny skoro vůbec neprojevila snížením cen při prodeji zahraničních výrobků v ČR, např. potraviny v pražském Tescu jsou dnes často o dost dražší než v britských supermarketech. |
Pan profesor se s článkem nepáral a razantním direktem zdravému rozumu a odborné praxi to natřel hned v úvodu a prvním bodu svoji polemiky s článkem Martina Jahna "Desetkrát ano pro přijetí eura".
Můj příspěvek je reakcí na článek Martina Jahna "Desetkrát ano pro přijetí eura". Jahn se na euro dívá spíše jako obchodník než jako ekonom. V podstatě říká, že posilující koruna poškozuje české exportéry a tím "samozřejmě" i českou ekonomiku. Tak samozřejmé to ale není.
Za prvé: exportéři představují pouze jednu zájmovou skupinu. Posilující koruna je vystavuje tvrdší zahraniční konkurenci a někteří neobstojí. Z toho ale nelze vyvozovat, že to poškodí českou ekonomiku. Čeští spotřebitelé mohou nakupovat levnější zboží. Takové jsou zákony trhu - ty nepracují ve prospěch dílčích zájmových skupin, ale ve prospěch spotřebitelů. Za vysoce sporné lze dále považovat i tyto další body :
Za druhé: i kdyby se náš export snížil, nemusí to být ekonomicky nepříznivé. Dlouhodobá rovnováha ekonomiky je slučitelná s vyrovnanou obchodní bilancí, přebytky nebo schodky obchodní bilance jsou přechodné epizody. Export, import, investice - to vše má nakonec jediný cíl: spotřebu.
Za čtvrté: kdybychom dnes měli euro, byla by u nás vyšší inflace. Jsme konvergující ekonomikou, naše cenová hladina je stále pod 60 % cenové hladiny vyspělých zemí EU. Dokud máme vlastní měnu, doháníme zahraniční cenovou hladinu přes posilování koruny. Když budeme mít euro, jedinou cestou tohoto dohánění bude vyšší růst našich cen. Exportéři by to možná upřednostnili, spotřebitelé sotva. Za páté: náš export těží z toho, že je koruna vůči euru podhodnocená. Tento kurzový polštář, který chránil české exportéry před zahraniční konkurencí, se postupně vypouští. Po přijetí eura se pouze změní způsob vypouštění tohoto polštáře: místo posílení nastoupí vyšší inflace. Soustředím se na největší úvodní Holmanova faux pas, která vypovídají o mnohém. Pan profesor opomíjí základní fakta, jako určitá část teoretiků odkojených z poklidných kanceláří bank, VŠ a obchodníků s akciemi, kteří jsou podle zvláštní logiky a rozumu vybírání do křesla ČNB. 1) Nejdříve by si mohl p. Holman říci, jak moc je průmysl a potažmo export přínosem pro českou ekonomiku (daně, zaměstnanost,...) a jak moc by mohlo českou ekonomiku poškodit podseknutí této části české ekonomiky, je-li toho schopen. Tedy je-li schopen připustit, že výrobní průmysl spolu s exportem jsou základními pilíři české ekonomiky. Nevím jak moc je Česko turistická (ostatně současný úbytek turistů v ČR by mohl napovědět), či bankovní velmoc, nebo dokonce domácí sídlo silných tuzemských nadnárodních korporací. Případně jak přínosné jsou ekonomické operace na vnitřním trhu ČR, a jak by naopak mohly být přínosné v silně poškozené exportní ekonomice. Tady by mě pan profesor mohl poučit. 2) Potom by si pan profesor mohl nechat udělat zprávu, malý výzkum a analýzu (pomocníků v ČNB by se mohlo najít dost) o struktuře a parametrech českých, opakuji českých společností. Tzn. produkce, vybavení, know how, výzkum ..... (Zde je menší perličkou postřeh paní Štěrbové v článku "WTO: známý scénář, nebo skutečně (a konečně!) průlom v jednáních?" publikovaném v BL. Autorka poukazuje na zvláštní "připravenost" Ministerstva PO pod vedením M. Římana -- nezveřejnění či dokonce nevypracování analýzy dopadů navržené příslušné liberalizace do české ekonomiky). Třeba by pan profesor mohl dojít ke skutečnosti, že daleko menší procento českých firem nabízí špičkové FINÁLNÍ produkty s vysokou úrovní vlastní know how oproti ekonomice Německa, Francie, Itálie i např. Rakouska. Tato jednoduchá skutečnost je velice zásadní k pochopení problematiky nebezpečí skokového posílení české měny. Dojít k produkci špičkových výrobků stojí peníze, čas, vědecké a výzkumné kapacity (že zrovna ODS tu českou vědu a výzkum nějak podporuje). Takže české výrobní firmy stály a stojí z časového hlediska v dlouhodobé jasné nevýhodě oproti zahraničním společnostem (obecně). Nemůže každý programovat, vyrábět elektrickou energii, škodovky či kopat uhlí, i když jak vidět ...., popř. relaxovaně sedět v ČNB. 3) Kdyby se následně pan profesor byl schopen oprostit od ideologického balastu, i když to bude těžké, protože ten ho zřejmě vynesl do křesla v ČNB, protože praxe to zřejmě nebyla, tak by mohl v úvahách pokračovat. Mnohé, ne-li většina českých firem tedy dodává svou produkci německým, rakouským, italským ... společnostem, které dokáží na rozdíl od většiny domácích společností vyrábět onu FINÁLNÍ (toto slovo je hodně důležité -- FINÁLNÍ) špičkovou produkci s vysokou úrovní vlastní know how. Obecně české firmy dodávají kvalitní meziprodukty, ale většinou je už umí vyrobit kupodivu i někdo jiný, a díky spekulacím s českou korunou, náhle a nečekaně skokově i levněji. Takže v konečném důsledku jsou finální zahraniční výrobci s know how nuceni z tržních důvodů (tzv. volná ruka trhu) preferovat nečeské dodavatele. Jenom pro osvěžení malou informaci, která samozřejmě s kovanou ideologii člena bankovní rady ČNB neotřese. Čína drží již mnoho let svoji měnu cíleně podhodnocenou. Jedním z mnoha důsledků tohoto kroku i mimo jiné je, že mnohé čínské firmy se dnes důrazně, díky době hájení politickou elitou, derou čile do světa s nejvyspělejšími technologiemi a know how. Téze o podhodnocení či nadhodnocení koruny vůči EUR a jiným měnám je zajímavá, ale zdá se, že v této poloze vysoce nevěcná. Opatrně by s ní měl zacházet i VŠ profesor ekonomie, či renomovaní analytici. Nevím, zda někdo umí říci, jaká hodnota koruny je nadhodnocena či podhodnocena. Velký průšvih je vydávat svoje osobní či zájmy úzkých ekonomických skupin za správně měřítko hodnoty koruny např. k EURu. O podhodnocení svoji měny a hodnoty práce mohou například mluvit pracovníci ručně okopávající čajové plantáže. Můžeme s nimi souhlasit, ale tušíme, že realita je bohužel prostě někde jinde. Svedeme si rovněž představit, jak vysoká by musela být současná skutečná inflace v ČR, kdyby spekulativní operace intenzivně nezvyšovaly hodnotu koruny, a tudíž nesnižovaly ceny nákupu importu? Jak by to uměla vládní koalice vysvětlit občanům a především svým voličům? Takže bohorovná nečinnost odborníků ve vedení ČNB může pomoci současné vládě držet kormidlo, ale zároveň může pomoci k likvidaci části českého průmyslu, který je potrestán už tím, že se 40 let nemohl vyvíjet v konkurečním prostředí. Jsem potom zvědav, jak na případných troskách těchto českých firem vyrostou nové české firmy orientované na moderní technologie a finální produkty se špičkovým domácím know how. Kdo je vymyslí, odkud se tu tito lidé náhle vezmou, v zemi z tak nízkou podporou vědy a výzkumu? A půjde to taky tak skokově rychle? Je jasné, že k posilování české měny muselo a musí zatím docházet. Naprosto ale nezdravé jsou tyto velké a nepřirozené skokové změny, které jsou nepodložené skutečnou výkonnosti ekonomiky, ale jak se zdá spekulativními operacemi. Minimálně může dojít k zbytečnému útlumu části českého průmyslu + následné komplikace - nezaměstnanost, nižší výběr daní, vyšší sociální výdaje atd. Musely by být samozřejmě vedeny i serioznější diskuze o datu zavedení eura v ČR. Klid v ČNB a neochota reagovat na tyto spekulativní útoky vypovídaly o mnohém. Minimálně o tom, že si do toho křesla může sednout sednout skoro každý. I pan Holman. PS. Článek byl zpracován dříve na základě reakcí na výše jmenovaný článek p. Holmana. V úterý vyšel např. trochu jiný článek "Tůmovi se podařilo srazit korunu. Konečně". |