Národní strana a Liga proti antisemitismu jsou politické organizace, které se navzájem v lásce rozhodně nemají. Nedávná internetová výměna komentářů na adresu toho druhého mezi členem či sympatizantem Národní strany Martinem Vernerem a zakladatelkou a mluvčí Ligy proti antisemitismu Věrou Tydlitátovou však dosáhla přesně onoho stupně, kdy již padají vzájemné urážky toho nejhrubšího zrna.

Přestřelku odstartovala Věra Tydlitátová několika svými útočnými texty proti Národní straně a její předsedkyni. Krom dílčích faktografických omylů (z těch triviálních např. opakované nazývání paní Edelmannové slečnou či psaní jména Verner s "W") je na textech samotných kouzelné, kterak jejich autorka neustále dokola opakuje, jak je proti všudypřítomné sprostotě, hulvátství, vulgaritám atd., ale přitom řadu vysloveně sprostých výroků, a to nejen vůči Národní straně, sama opakovaně používá. Svým způsobem to připomíná nedávnou volbu prezidenta republiky, při které mnozí z těch, kteří jiné vyzívali ke slušnosti, největší verbální útoky zároveň sami vypouštěli z úst.

Reakce Národní strany na sebe nenechala dlouho čekat a na jejím webu se objevil článek, který se svým úvodem stylu Věry Tydlitátové ve své sprostotě přinejmenším vyrovnal. Jistý Martin Verner ji tam označil za pochybné stvoření pojmenované "Tydlitátová", které se vydává za ženu, přičemž z fotek nelze poznat ani pohlaví. Podobně formulované vyjádření bylo předtím na témže webu připojeno i k textu jedné pozvánky.

Věra Tydlitátová se nenechala zahanbit a na svém blogu kontrovala další sprosťárnou, v jejímž rámci mimo jiné označila Petru Edelmannovou za fašistickou barbínu či ji srovnávala s "rozhoďnožkami z E55". Zda celá výměna "názorů" bude mít své pokračovaní nevím, ale zajímalo by mě, kam až jsou schopny obě strany zajít.

Na věci samé je též zajímavé, že Tydlitátová své sprostoty šíří prostřednictvím blogu na iDnes, což logicky nastoluje otázku, jaký postoj k nim zodpovědní pracovníci tohoto média zaujmou. Rozhodně nejsem pro cenzurování dotyčné osoby, naopak jsem v tomto případě velmi rád, že jsem si o ní mohl udělat obrázek, ale nelze si nepoložit otázku, zda toto považuje redakce za přijatelnější než svého času populární blog Petra Štursy, který byl za pochybných okolností zrušen, a do jaké míry to svědčí o ideové orientaci tohoto média.

Od radikálně nacionalistické politické strany samozřejmě nelze očekávat umírněná vyjádření, zvláště pak ve věcech spjatých s kritikou multikulturalismu, vlády, kulturní levice, přistěhovalectví i v řadě podobných témat a osob s nimi spjatých, ale takovéto posměšky na adresu něčího vzhledu, připomínají svou úrovní úsměšky bulváru na adresu vzhledu Zuzany Paroubkové. O Lize proti antisemitismu jsem neměl nikdy valné mínění, v mnohém souhlasím s kritikou, kterou před časem napsal Ondřej Šlechta. Ani od této politické organizace by nebylo spravedlivé očekávat, že se bude vyjadřovat tím nejumírněnějším způsobem, ale způsob vyjadřování její nejvýznamnější představitelky mě dost zaskočil.

Rozhodně si nemyslím, že je něco strašlivého občas použít ostřejšího výrazu či dokonce v určitých situacích někoho otevřeně poslat do patřičných míst, ale tento styl opakovaného nadávání ve zcela neideové rovině ve veřejných textech, ať již se s dotyčným politicky shodnu či nikoliv, ve mně vzbuzuje především nesympatie k jeho autorovi.

Věra Tydlitátová před časem otevřeně přiznala, že hodlá svým odpůrcům ze všech sil především škodit. Její "štětky" a "fašistické barbíny" však škodí především jí a její organizaci. Stejně tak nelze předpokládat, že označování někoho za pochybné stvoření, u které nelze určit pohlaví, pozitivně zapůsobí na rozhodující část potencionálních voličů Národní strany.