Povídal jsem si dneska s kamarádem a možná jsme svobodu - jak ji cítíme – pojmenovali docela dobře. Tedy - svoboda je, když se můžu projít po lese, sebrat houby, borůvky, klacky na topení a nikde nenarazím na žádný plot ani na vyháněče s flintou. Svoboda je, kdy můžu jít podél řeky a nikde se nemusím zastavit a vrátit 8 kilometrů, protože si někdo zaplotil pozemky až po břehovou hranu. (Sumárně to lze nazvat „právo putovat krajinou“).

Svoboda také je, když poctivě pracuji a nemám problém skromně, ale plnohodnotně žít a živit svoje děti, mít místo k bydlení.

Svoboda je i svoboda slova, tedy když chci něco říct, existují způsoby, jak to mohu široké veřejnosti v celém spektru sdělovacích prostředků bez jakékoliv cenzury sdělit, samozřejmě s plnou odpovědností za to, co jsem řekl.

Svoboda je, když odvedu v práci dobrou práci a je se mnou za to dobře zacházeno.

Pocit svobody je ve finále hřejivý pocit sounáležitosti se svojí krajinou, městem, vesnicí či (ať to zní pateticky) se svojí zemí - bez ohledu na ty prachy.

Obávám se, že všech těchto skutečných hodnot jsme v naší „rozvinuté“ demokracii ještě nedosáhli.