Bohužel vlastní zodpovědnost necítí. Osobní vendetu vůči mně vedou prostřednictvím kritiky práce strany, která je i jejich stranou.

Kritika výsledků práce Strany zelených přitom u obou nastala teprve poté, kdy oba opustili vrcholné funkce. Dana Kuchtová kritizuje dokonce řadu rozhodnutí, pod která se ještě jako ministryně vlády podepsala. Věcnou a koncepční soutěž o vedení a směřování strany bych uvítal. Zde ovšem nejde o nic jiného než o osobní zatrpklost a zhrzenost. Profesionální politik by měl zvládat osobní prohry a vnímat svoji roli jako součást širšího celku, kterým je strana.

Straně zelených se postupně daří realizovat priority, které prosadila do programu vlády. Tam, kde nemáme resort v gesci, se vždy dá najít něco, co se nepodařilo prosadit, nebo co se dosud nepodařilo prosadit a co se dá nazvat nedostatečným prosazováním. Je však poněkud demagogické vinit z toho předsedu strany, zvlášť když Strana zelených není a ani nemá být „stranou jednoho muže.“ Strana má podporu veřejnosti kolem deseti procent. Blíží se k supervolebnímu podzimu. Mým zájmem je udržet Stranu zelených jako konsolidovanou součást reformní koalice. Zelení mají před sebou unikátní šanci vést evropský i světový dialog o post-Kjótu během českého předsednictví Evropské radě a doložit tak kompetenci v tématu ochrana klimatu.

Považuji za vrcholně nezodpovědné oslabovat vlastní stranu nekoncepční kritikou v důležitém supervolebním roce. Vyzývám Danu Kuchtovou, aby utlumila konfrontaci, přestala s destruktivní kritikou práce vlastní strany a respektovala všeobecnou shodu členů strany, kteří si přejí uspět v podzimních volbách. Vyzývám Danu Kuchtovou, aby aktivně přiložila ruku k dílu a kandidovala do krajských voleb nebo do Senátu a obhájila mandát před veřejností.

Autor je ministr, místopředseda vlády a předseda SZ