Na amerických burzách sledovali začátkem minulého léta makléři, jak došlo k podstatnému zvýšení cen obilovin v době, kdy Spojené státy a Evropa zaznamenaly nevalnou sklizeň a Austrálie byla postižena dlouhým suchem. Během několika týdnů si však makléři povšimli, že vzniká lavina - lavina, která mj. způsobila, že na Haiti rezignoval premiér, či že děti v Mauretánii chodí spát bez večeře.

Jak došlo k dalšímu růstu cen, velcí pěstitelé obilovin, včetně Argentiny a Ukrajiny, které zápolily s inflací, častečně způsobenou růstem cen ropy, zakázaly vývoz celé řady obilovin ve snaze zvládnout ceny ve svých zemích. Znamenalo to, že na světových trzích bylo najednou daleko méně nabídky, a to v době, kdy globální poptávka podstatnou měrou vzrostla. I bez toho už předtím prudce stoupaly ceny obilovin po celé měsíce v důsledku vládou dotovaných programů pěstování plodin na výrobu etanolu. Sojové boby se octly pod tlakem následkem silně rostoucí poptávky z Číny. A jak klesaly globální zásoby ropy, ceny obilovin, sojových bobů, ovsa, rýže a dalších cereálií dosáhly netušených výšek.

Zároveň se z potravin stalo nové zlato. Investoři, kteří houfně opouštěli americký hypotéční trh, který se dostal do krize, investovali miliony dolarů do akcií obilovin, čímž způsobili další stoupnutí jejich cen. Před Vánocemi 2007 už vznikala globální panika. Nebylo kam se obrátit, zároveň existovalo pokušení slabého dolaru, a tak státy uspořádaly honbu na americký trh s pšenicí - pokusily se jí odkoupit obrovské množství.

Zahraniční nákupčí, kteří normálně kupují zásoby jen tak na měsíc-dva, začali obiloviny hromadit. Objednávali na amerických obilních burzách dvakrát až třikrát tolik než normálně, právě v době, kdy po světě začaly vznikat potravinové nepokoje. To vedlo velké domácí americké mlýnice, aby do vřavy vstoupily s vlastními obrovskými objednávkami, protože se začaly obávat, že brzo nebudou ke koupi žádné obiloviny, za jakkoliv vysokou cenu.

"Japonsko, Filipíny, Jižní Korea, Tchajwan - ty všechny země předložily obrovské objednávky, a bez ohledu na to, jak vysoko ceny stoupají, stále dál nakupují," řekl Jeff Voge, předseda obchodní komory v Kansas City. "V životě jsme nic takovéhleho nezažili. Ceny stoupají za jediný den více, než dříve nestouply ani za celá léta. Není to jen obyčejné zboží. Jsou to potraviny a lidé potřebují jíst."

Šok z vysokých cen potravin na světových trzích destabilizuje vlády, vyvolává pouliční násilnosti a ohrožuje nechudší státy světa novou vlnou hladomoru. Je to dokonce horší než sovětská obilná krize v letech 1972 - 1975, kdy světové ceny obilovin stouply o 78 procent. Od začátku roku 2005 do začátku roku 2008 stouply ceny obilovin o 80 procent. Většinu tohoto cenového vzrůstu absorbují prostředníci, distributoři, výrobci, i vlády - ale zákazníci jsou přesto zasaženi.

Konvergence těchto událostí vyvolala občanské nepokoje. Poté, co hladový dav začal obléhat hlavní město Haiti Port-au-Prince a došlo k násilnostem, premiér Jacques-Édouard Alexis byl nucen tento měsíc rezignovat. K násilným potravinovým nepokojům došlo nejméně ve 14 zemích. V Malajsku bojuje premiér Abdullah Ahmad Badawi o přežití. V Bangladéši se více než 20 000 dělníků, protestujících proti cenám potravin, účastnilo před čtrnácti dny násilných demonstrací, kdy bylo nejméně 50 osob zraněno.

Ve snaze situaci uklidnit zvyšují země jako Indonésie obrovskou měrou dotace na potraviny. Světový potravinový program OSN varoval, že dochází k znepokojujícímu růstu hladu v oblastech tak navzájem daleko vzdálených, jako je Jižní Korea a západní Afrika. Krize povede k tomu, že se více než 100 milionů osob octne v daleko hlubší chudobě než dosud.

"Tato krize by mohla vyvolat kaskádu dalších krizí a stát se mnohorozměrným problémem, postihujícím hospodářský růst, sociální pokrok i politickou bezpečnost po celém světě," varoval generální tajemník OSN Ban Ki-moon.

Ceny některých plodin, především pšenice, však už začaly klesat. Analytikové předpovídají, že v následujících měsících poklesne cena pšenice až o 30 procent - pořád ale bude o 45 procent vyšší než normálně. Analytikové varují, že si svět bude muset prostě zvyknout na novou realitu dražších potravin.

Lidé po celém světě se s tím vyrovnávají různě. Pro 1 miliardu lidí, kteří mají k životu k dispozici méně než 1 dolar denně, je to otázka přežití. V chatrči, uplácané z bláta na pokraji Sahary, čelí Manthita Sou, třiačtyřicetiletá vdova v mauretánské pouštní vesnici Maghlkeg cenám, které jsou na místních trzích o 67 procent vyšší než loni. Jejím řešením bylo: přestat jíst chleba. Namísto toho konzumuje levnější potraviny, jako čirok (sorghum), tmavou obilovinu, kterou většinou pojídají nejchudší lidé na světě.

Avšak cena čiroku stoupla za poslední rok o 20 procent. Manthita vydělává tkaním textilií 50 centů denně - živí z toho tříčlennou rodinu. Jejím řešením bylo zrušit snídani, namísto oběda pít čaj a večer podávat malou porci polévky z čiroku. "Nevím, jak dlouho takhle přežijeme," konstatuje.

Země, které v posledních letech stály v čele rostoucí poptávky po potravinách, nyní zápolí s cenou svého vlastního úspěchu. I když se Čína pokusila uklidnit vlastní obyvatelstvo, že má zásoby obilovin ve výši 30 - 40 procent celoroční sklizně, což je údaj, který byl dosud státním tajemstvím, obavy jsou přesto stále vysoké. V provincii Guandog na jihu Číny hromadí občané zásoby obilovin a v Hongkongu vyprázdnili spotřebitelé v obchodech police s rýží.

Liu Yinhua, dělnice v penzi, která žije v přístavě Ningbo na východě Číny, svědčí, že její tříčlenná rodina jí stále totéž jako vždycky, včetně vepřových žeber, ryb a zeleniny. Jí toho ale méně. "Všechno je nyní dražší, i normální zelenina," svědčí Liu. "Životní úroveň nám zcela jistě poklesla."

V Indii nedávno vláda zrušila veškerá dovozní cla na olej na vaření a zakázala vývoz veškeré rýže kromě rýže basmati. Tak jako v mnoha jiných zemích rozvojového světa pociťují dopad drahoty potravin především městští chudí, kteří přešli z venkova do měst a žijí tam v brlozích. V New Delhi začali lidé hromadit zásoby rýže a oleje, protože se obávají, že dojde. "Když nemá člověk co jíst, jaký má smysl hospodářský rozkvět v oblasti vývozu?" ptá se jeden místní obyvatel.

I bohaté státy se musejí přizpůsobit novým poměrům. V Japonsku, v zemi, která má silnou kulturní averzi k levnějším, geneticky modifikovaným potravinám, je výrobci nyní poprvé začali dovážet. Inflace v patnácti zemích, které používají euro, včetně Francie, Německa, Španělska a Itálie, dosáhla v březnu 3,6 procent, což je největší vzrůst za posledních deset let, od doby, kdy měna vznikla, a daleko převyšuje cíl Evropské ústřední banky, jímž byla dvouprocentní inflace. Způsobily to především ceny ropy a potravin.

Ve Spojených státech přecházejí lidé od kvalitnějších potravin k méně kvalitním. "Nepamatuju se, že bych platila za bochník chleba tři dolary," svědčila důchodkyně Pat Carroll v Congress Heights.

Příčina vzrůstu cen potravin se u každé plodiny liší. Ale částečně k této krizi vedlo bezprecedentní propojení potravinového řetězce.

Podstatným důvodem pro vyšší ceny pšenice je například už řadu let trvající sucho v Austrálii, které, jak poukazují vědci, se možná v důsledku globálního oteplování stane v Austrálii běžným. Avšak ceny pšenice stouply i proto, že američtí farmáři jí méně pěstují a přesunuli ji na nekvalitnější půdu. Pěstují totiž dnes především plodiny na výrobu biopaliva. Letos půjde v Americe 20 -25 procent sklizně obilovin na výrobu biopaliva. To vyhání ceny obilovin výrazně nahoru.

Po pádu berlínské zdi se zdálo, že se svět s rychle otvírajícími trhy, s rostoucím obchodem a zlepšenými komunikacemi rapidně zmenšil. Kdysi běžná praxe hromadění obilovin ve snaze uchránit se před nedostatkem se začala zdát zastaralou. Globální rezervy obilovin byly radikálně sníženy.

Avšak globální obchod s potravinami se nikdy nestal tak hladce běžícím strojem, který způsobil, že se celosvětově v podstatě sjednotily ceny průmyslových výrobků, jako jsou počítače a televizní přijímače. V oblasti potravin totiž podstatné dotace a jiné ochranářské bariéry, jejichž cílem je ochraňovat zemědělce - zejména v Evropě, v USA a v Japonsku - zkreslily skutečnou cenu potravin globálně, tvrdí někteří ekonomové, a zabránily tak, aby při vzrůstu globální poptávky trh provedl normální úpravy cen. Kdyby bývaly ceny potravin volnější, někteří lidé nyní argumentují, svět by býval měl více času přizpůsobit se postupně rostoucím cenám potravin.

V posledních letech vzniklo úsilí liberalizovat celosvětově trhy potravin - částečně jde o tzv. vyjednávání v Doze v rámci rozhovorů o světovém obchodu, avšak, odpor proti liberalizaci pochází z rozvinutého i z rozvojového světa. Státy prostě chtějí podvědomě chránit své zemědělce, a tedy i své zdroje potravin. Současná potravinová krize způsobila, že se obě strany ve svých postojích jen utvrdily.

Podrobnosti v angličtině ZDE