Objekt je v těsné blízkosti páteřní komunikace - dálnice i metra, které spojuje univerzitní koleje na Jižním městě s univerzitami,. Jeho případný rozvoj směrem k další zástavbě je možný, stejně jako multifunkční dostavba parteru. Silueta objektu je organickou protiváhou zástavbě Nuselského údolí, není agresivně popírající kompozici pražské zástavby a neumožňuje formalistické experimenty jako Kaplického "blob", stejně tak historicky podmíněné, jako pověstný pražský brutalismus.

Kultivace fasády z velkoplošných parapetních a atikových betonových panelů je potřebná pro odlehčení budovy i pro ekonomičnost jejího vytápění, stejně jako částečná změna dispozice 168 tisíc m² plochy všech pater hlavní budovy a dotvoření parteru dostavbou ve dvou přilehlých lokalitách, jednak na jižním, jednak na severním předpolí Kongresového centra, a prosklením pro rozšíření celoročního odpočivného i kulturního využití. Od roku 1991 není stavba památkově chráněná, změně fasády a přestavbě nic nebrání. Budova je projektanty Vojenského projektového ústavu a architekty Jaroslavem Mayerem, Antonínem Vaňkem, Josefem Karlíkem a Vladimírem Ustohalem staticky dobře založena, je hluboce ukotvena do skalního masivu, neboť tvoří součást konstrukce Nuselského mostu. Součástí majetku Kongresového centra je i budova přilehlého hotelu Holiday Inn (budova C). Součást rekonstrukce největšího , Kongresového sálu v letech 1998-2000 byla i modernizace jeho akustiky. Díky vynikající akustice se Kongresový sál v současné době prý řadí mezi třináct nejlepších koncertních sálů světa Celá rekonstrukce byla hrazená z obligací KCP, a. s. se státní zárukou ve výši 60 milionů USD. Dluhopisy ovšem mají splatnost 15 let a jsou kryty veškerým nemovitým majetkem Kongresového centra Praha včetně nové budovy... Okolní volné pozemky ze dvou třetin patří KCP a z jedné třetiny městu a jiným vlastníkům.

Přiznám se, že Knížákův návrh mne zaujal. Řeší totiž Národní knihovnu v daleko klidnějším prostředí, neobtěžovanou fanoušky fotbalu a různými megaakcemi na Letné. Řeší režii Kongresového centra, dnes většinou neekonomické zástavby kusu centra Prahy. Řeší klidovou zónu, určenou ke kultuře, zábavě i odpočinku. A hlavně - eliminuje Kaplického bionickou architekturu, vhodnou tak maximálně na pusté skotské pláně, nikoliv však do centra české metropole. Zde stavební konzervativismus nikdy netrpěl excesy. A pokud se někdy náhodou a proti vůli lidí prosadily - jako třeba na Nové budově Národního divadla - všichni se těší, kdy už tu fasádu někdo sundá. 51% radní, vševědná porota ani architekt Kaplický se nikdy nezeptali občanů, zda se jim architektonické řešení "blobu" líbí. Nezeptali se ne extrémně uvažujících galeristů, excentrických výtvarníků či do sebe zahleděných teoretiků, ale občanů, kteří s budovou Národní knihovny budou žít po celý život.