28. 4. 2008
Jen aby nás "pokora před evolucí" nepřišla drahoV polemice Š. Kotrby se čtenářem Heroutem i přes její velmi v zásadě velmi sofistikovaný a inteligentní obsah jsou některé prvky, které by mohly být přinejmenším předmětem diskuse, a zamyšlení nad nimiž může trochu nahlodat autorův pocit o "nepoučitelnosti" a "zaostalosti" tzv. komunistických "ještěrů" a "dinosaurů". |
Autor těmto "troglodytům" vytýká především nereálnost, netrpělivost, sociální inženýrství, "ohýbání" reality k obrazu svému atp. Je ovšem trochu otázka, jestli Š. Kotrba nepláče na nesprávném hrobě. Stačí se podívat na dějiny minulého století a zjistíme, že pokojnou evoluci lidstva neničily "hokuspokusy" nějakých levicových sociálních inženýrů, ale systémově podmíněné deformace kapitalistického systému, které vedly k takovým "malformacím", jako jsou světové války, jejichž důsledkem byla i revoluční situace ve smyslu snahy po nahrazení kapitalismu formou, která bude mít potenci odvrátit zánik lidstva. Spoléhat se ve společenských procesech na jednoduché aplikace darwinismu s jeho přežitím silnějších může být pro společenské organismy zničující. Nejde tedy tolik o to vychovat jakéhosi dokonalého člověka, ale spíš o to vysvětlovat lidem, že pokud chtějí přežít, musejí především spolupracovat a že spolupráce je ve stále propojenější a vzájemně podmíněné existenci lidstva už v současnosti důležitější, než konkurence. Je to tedy spíš otázka apelu na lidský pud sebezáchovy. V této souvislosti je odstranění kapitalismu skutečně zákonitou podmínkou existence lidstva a čekat na to, až tzv."přirozeně" kapitalismus zanikne, se také může rovnat sebevraždě. Je také otázka, jestli vlastně existuje takové "nepřeberné" množství možností vývoje, množství různých pravd, obrovská pluralitní aréna, ve které soutěží rovnoprávně různé myšlenkové směry. Myslím, že vývoj po roce 1989 nás poučil, že kapitalismus žádnou skutečnou pluralitu nejenže nechce, ale ani nemůže akceptovat. Fakticky těch vývojových možností není mnoho, v zásadě jsou jen dvě, jedna dopředu, ke spolupráci a participaci lidí na svém osudu, druhá dozadu ke společnosti, kde jsou lidé jen objekty na nich nezávislých sil a čekají, až je osud dostihne a zničí. Neboli Š. Kotrba by měl své výtky z arogance vůči evoluci adresovat asi někomu jinému, než takovým či onakým komunistům nebo radikální levici, jejich adresátem by měly být ty struktury a s nimi spjaté subjekty kapitalismu, které i pod pojmem evoluce představují posilování vlastní moci a likvidaci těch, kteří jim překážejí nebo dokonce konkurují. |