"To my jsme ti praví" a "Oni jsou jini", taková tvrzení slyšíte dokonce i v zemích, jako je Austrálie, či jako jsou Spojené státy americké, ačkoliv tam jsou mimo domorodých praobyvatel přistěhovalci všichni. A že nejen pro ně samotné, ale i pro cílové země je odvaha přistěhovalců dobrým příspěvkem, na to přišli nejen němečtí ekonomové, ale i někteří němečtí politikové. Že ale má ekonomicky odůvodněná výhoda pro někoho alespoň zdánlivě malý háček, o tom chci psát v této poznámce.

Vedoucí ekonom Deutsche Bank, AG, Norbert Walter žádá, jak píše Spiegel online, aby bylo konečně povoleno v Německu pracovat více cizincům. Zřejmě tím myslel, že nám v Německu chybějí inženýři a další odborníci, kteří by lidem, žijícím v Německu, mohli pomáhat k lepšímu hospodářskému životu, protože podle citací při tom taky předpověděl, že v Německu už brzo přijde čas velké a jinak zřejmě neuspokojitelné poptávky po "pomocných silách". O tom, na co při tom myslí hodně lidí, však Walter jako ekonom nehovořil. Neřekl nic o zdánlivě hrozícím vymření německého národa.

V téhle souvislosti bych se chtěl zmínit, jak podivné to vlastně je, že nejen někteří Američané a Australané mluví a jednají, jako by jejich předkové vždy žili tam, kde teď oni bydlí. Tohle někdy platí například taky pro lidi, kteří žijí v Německu a mají typická turecká, italská nebo francouzská jména, ale take jména, která končí na "-sky" nebo "-ski", na "-a", nebo dokonce na "-ova". Že mě při tom napadá krásné ženské jméno jedné profesorky z Hamburku, která se jmenuje Recki, to však v této souvislosti nemá nic společného s myšlenkovým obsahem mého textu.

Že ale nejen nositelé těchto "původně neněmeckých" jmen, ale možná i mnozí lidé, kteří se jmenují Müller, nebo Schulze, mají předky z jiných krajů a zemí, na to se myslí málo. Je to ale tak. "Čistokrevnost" je něco, co neexistuje, neexistovalo asi nikdy a nikdy existovat nebude, aspoň ne v Evropě. K tomu by stačil už pohled jen do bližší evropské historie. Proto taky nejde o to, jestli Němci vymřou, nebo jestli vymřou i některé jiné, v pozdní době definované evropské národy, ale pokud o něco jde, jde o to, jací to budou lidé, kteří budou v budoucnosti žít v našich částech Evropy, a jaké asi budou mít blízké předky.

Pamatuji se na to, že v sedmdesátých letech dvacátého století předvídali nějací sociologové v Praze, že podle porodnosti etnických skupin, žijících v tehdejší ČSSR, v Československu bude nakonec nejvíc Romů. Tehdy se ale asi ještě mluvilo jen o "cikánech". Nevím, jak to teď vypadá v ČR, v Německu ale ta věc už bude nějak jasná poté, co do našich zemí byli například integrováni polští přistěhovalci, u fotbalistů Podolského a Klose se to stalo dokonce velmi rychle, a teď to budou potomci jiných národů a mezi nimi hlavně Turci, protože v některých městech je prý už více než 40% dětí z rodin s takzvaným "přistěhovaleckým" zázemím, a tím nejsou míněni lidé, kteří do Německa přišli v době existence Varšavského paktu ani z jeho členských zemí.

Zajímavé přitom je, že nikdo z politiků neinformuje o tom, z kterých zemí sem přicestovali rodiče či prarodiče těchto v Německu narozených dětí, ani jak dlouho vlastně už v Německu žijou. Mohlo by se zdát, že je to dobrý znak začínající integrace, mám ale ten dojem, že důvod je zatím jiný.

Politikové mají strach poukázat na to, co se vlastně už dávno stalo. Děti, které dnes žijí v Německu, mají v Německu narozené a německy mluvící prarodiče daleko méně často, než se to zdá. Já si ale myslím, že to není žádný problém. Děti jsou děti, jde jen o to, zda se jim dostává kvalitního vzdělání, zda tady chtějí žít, pracovat a pomáhat společnosti, aby se zlepšila -- nebo jste jiného názoru?