Neděle a pondělí, 13. a 14. dubna, dva dny, které rozhodly o nemožném. Po dvaceti měsících padla heteroklitní vláda Romana Prodiho, premiéra a bývalého předsedy Evropské komise, který vrátil zemi Apeninského poloostrova lidskou tvář. Nikdo nerozuměl tomu, jak je možné vytvořit tak širokou koalici pod názvem Jednota, vedoucí od komunistů po středové liberály. Předsedou dolní komory se stal Fausto Bertinotti, charismatický vůdce jedné -- reformované komunistické strany. Nemohlo být nic ale víc odlišného, než styl obou tehdejších protivníků z roku 2006: žbrblající Prodi, jemuž rozumí jenom ti, kteří odzírají od jeho rtů, a klaunský Berlusconi, který dokáže mluvit jako kulomet. Prodiho neradostný úděl skončil 24. ledna letošního roku. Stál před reformou financí, nejvíce ale byly vidět odpadky v Neapoli. Vaz mu přitom zlomil jeden neřízený poslanec - Clemente Mastella, předseda Popolari-UDEUR, levicový liberál s extravagantními sklony a problematickou manželkou Sandrou. Za vším hledej ženu....

Nyní to v Itálii vypadá opravdu jako po bitvě. Berlusconi září, rozdává úsměvy na všechny strany, a bere si hubu na špacír. Jeho první ostré výroky jdou na adresu imigrantů: v televizi vyhlašuje, že povede boj proti ilegálním přistěhovalcům jednoduše tak, že zavře hranice před touto "armádou zla" a vybuduje ještě více "táborů, aby identifikoval cizince, kteří nemají zaměstnání a jsou náchylní ke kriminalitě".

Podle definitivních výsledků ministerstva vnitra získala jeho aliance Lid svobody (PDL) celkem 47% proti 38% svého protivníka, zosobněného ve Walterovi Veltronim, stojícím na čele Demokratické strany (PD). První Berlusconiho výroky je třeba vnímat ve světle jeho nejbližšího spojence: separatistické Ligy Severu. Předseda Umberto Bossi, známý svými přátelskými osobními vztahy s "il Cavalierim", jak se mu přezdívá, posílil na úroveň 8%. Získal tím vliv, srovnatelný s tím před 10 lety.

Pokračování v příštím vydání...