Úzká a široká definice racionality

Skutečností je, že se široké definici racionality v uveřejněném textu dále téměř nevěnujeme. Nebylo to možné technicky. Text je výňatek z knihy uveřejněné r. 2002^[1]. Nechtěli jsme text o měnit. Jsme odpůrci neoliberalistické doktríny. O mylnosti neoliberalistické doktríny a ekonomické racionality v úzkém slova smyslu nás přesvědčila jak teorie, tak neuroekonomické experimenty užívající modely teorie her, například hry Konec smlouvání a řady dalších^[3]. Široké definici racionality a popisu světského humanismu a jejich perverze se věnujeme v dalších knihách ^[2][3][4].

Vědecká metoda

Nedomníváme se, že „každý pojem je vědecký, pokud vystihuje ze skutečnosti něco podstatného.“ Je možné, že naše chápání vědecké metody je příliš úzké, „přírodovědecké“. Na druhé straně máme zato, že existuje mnoho podstatných skutečností, které jsou alespoň v současnosti vědecky neuchopitelné. Příkladem jsou početné netestovatelné teorie, například náboženské, ekonomické, vojensko-strategické a další. Vědeckým poznáním nejsou, jsou iracionální, mohou být stupidní, což na jejich například mocenském vlivu nic neubírá. Jiným příkladem jsou qualia, ryze subjektivní, přímo nesdělitelné stavy sebeuvědomování.

Racionalita v širokém slova smyslu jako proces s evolučními kořeny

Shodli jsme se, potěšilo nás to...

Štěstí jako hierarchizovaný neurobiologický proces se sociálním kontextem

Možná, že jde o formulační nedorozumění. Chtěli jsme říci, že pocit štěstí pravděpodobně má evoluční neurobiologický základ. Pocitem, to znamená souborem hierarchizovaných událostí počínaje homeostázou až k emocím, které si uvědomujeme, se štěstí stává až u lidí⁵. S úhlem pohledu pana MV souhlasíme. Záleží na historickém, kulturním a sociálním kontextu jenž pocit štěstí vyvolá a důsledcích, které z toho plynou. Kniha Vzpoura deprivantů se zabývá odvrácenou tváří tohoto evolučního – neurobiologického – psychologického – sociálního kontextu^[2].

Svět propagandistických manipulací a lží, svět pro horních deset tisíc

Máme pocit, že tento úhel pohledu pana Valacha část skutečnosti vylučuje. Skutečností je, že příval manipulací a propagandistických lží úměrný tomu v jaké míře naše, v jiných státech jiná soudobá mocenská elita kontroluje sdělovací prostředky, doprovází pro nás i Evropu mnichovanskou ostudu Kosovo, americký radar v Brdech, útok na Irák, kupónovou privatizace i privatizaci zdravotnictví. Propaganda je vysoce efektivní a mnoho lidí úvahy, které do nich propaganda vložila, považuje za své vlastní myšlení. Na druhé straně narozdíl od dob vzdálenějších je u nás 99% populace gramotné (z toho asi 12 – 15% funkčně negramotné). Existuje internet a informační zdroje o stavu světa, jimž se důvěřovat dá. Jejich stručný a neúplný seznam je uveden níže Možná jsme optimisty více než je nutné. Máme však zato, že kdo se namáhat chce – námaha to může být značná –, se skutečnosti přiblíží bez ohledu na nesmírný propagandistický tlak.

Je skutečnost, že vztah švédské vlády ke kočovníkům byl před 50ti lety tvrdý. Stejnou skutečností však jsou již tehdejší a zejména současné švédské (další „severské“) programy boje s funkční negramotností, zdravotnické, sociální síť i uskutečňovaná práva žen. Pan Valach i my víme, že skutečnost nikdy není černobílá. Někteří příslušníci mocenské elity se humanitním cílům věnují. Příkladem v USA jsou Bill Gates, Rockefeller Jr. a početní další nesmírně bohatí lidé odkazující majetek univerzitám, humanitním nadacím, knihovnám a muzeím. Námitka „jak k tomu majetku přišli“ v jejímž podtextu je globální odmítnutí kapitalismu per se, je možná. Nemá-li však být pouze propagandistická, zasluhovala by si podrobnou analýzu při vědomí, že kapitalismus je velmi složitý jev rozklenutý od podob jihoamerických, přes podoby africké, západoevropské až k podobě severoamerické. Ale i tam je, pokud je nám známo, v různých oblastech kapitalismus poněkud různý. Nepopíráme, že „horních deset tisíc“ existuje. Domníváme se však, že jejich vztah k ostatním vrstvám společnosti je složitější, než si prostý hierarchický model společnosti představuje. Stereotypizace „my a oni“ by byla podle našeho názoru chyba nepřispívající k hlubšímu pochopení.

Literatura

Obecné informační zdroje, jimž lze, dle našeho názoru, důvěřovat

Human Development Reports 2000 – 2008

Global Environment Outlook

Living Planet Report

Public Library of Science

Food and Agriculture Organization of the United Nations

Intergovernmental Panel on Climatic Change

Nature , Science magazine Redakční články špičkových časopisů určené lidem, kteří jsou vědci z jiných oborů, nebo vědci nejsou

Sciam New Scientist Méně náročné

Reuters, AP - nekomentované informace tiskových agentur

Užitá literatura

1 Koukolík, F., Drtilová, J. Život s deprivanty II. Základy stupidologie. Galén, Praha 2002

2 Koukolík, F., Drtilová, J. Vzpoura deprivantů. Galén, Praha 2006

3 Koukolík, F. Sociální mozek. Karolinum, Praha 2006 s. 22 – 54.

4 Koukolík, F. Proč se Dostojevskij mýlil. O vědomí, empatii, altruismu, lásce, zlu a religiozitě. Galén, Praha 2007

5 Motlová, L., Koukolík, F. Citový mozek.Neurobiologie, klinické poruchy, terapie. Galén, Praha, 2006.