Dělali to doktoři dokonce dva. Za časů Třetí říše v politicko ideologické argumentaci to dělal Dr. Goebels a v praxi koncentračních táborů MUDr. Mengele. Tehdy se jednalo o Židy, dnes o Romy což je principiálně shodné. Otázkou zůstává, zda je politik s tímto slovníkem a způsobem primitivně prvoplánové argumentace v našem veřejném životě únosný.

Říká-li pan Čunek , že „řešení problémů Romských komunit se neobejde bez snížení hustoty jejich osídlení“ ani to není ničím novým. To dělal masový vrah Stalin s etnikem Krymských Tatarů už ve třicátých letech minulého století. Naši komunisté užívali stejného principu po roce 1948 v komorním rozměru, když trhali rodiny svých „třídních nepřátel“, movitých „buržoazních živlů“ tzv. „místem určení pobytu“. Živých pamětníků, či jejich potomků je dost i dnes.

Pan Čunek říká (cituji), že: „romská kultura je neslučitelná s kulturou „moderní společnosti“. Je žádoucí, aby předložil svojí autentickou definici moderní společnosti, pro správné porozumění. (Ne aby jako darebný žáček opět opisoval a politicky zneužíval cizího duševního vlastnictví, tedy části seriosního výzkumu Universitního týmu vedeného PHDr. T. Hirtem. )

Říká-li pan Čunek , že „tradiční romská kultura a její hodnotový systém jsou v řadě případů v rozporu s Listinou základních práv a svobod“ (vynechal termín lidských), ignoruje fakta : Předně že zatím co kulturně společenský vzorec chování do sebe uzavřeného etnika Romů a jeho skupinový psychogram se utvářel v často přerušovaných kontinuitách na mnoha kontinentech různých civilizačních okruhů již od předkřesťanských dob je Listina základních lidských práv a svobod moderním dokumentem, dokládající evoluci obecných mravních principů v poválečné historii. Tyto hodnotově odlišné veličiny nelze mechanicky položit vedle sebe a nelze je jednoduše srovnávat. Chybí to nejdůležitější: Kvalitativně identické ukazatele potřebné k seriozní metodice komparativity. Celý soubor problémů sociálního vyloučení převážné části Romského etnika je důsledkem naprosto bezkoncepční a pokrytecky zhoubné politiky v oboustranném deformování vzájemných vztahů obou částí společnosti (minoritní a většinové) za 41 let před rokem 1989.

Říká-li pan Čunek , že „vstoupil jsem do vlády proto, že se mi tak podaří zkomplikovat sociální systém těm, kteří ho chtějí zneužívat, že nakonec uvidíte těch Romů pracovat hodně“ To je pro kvalitního politika zatraceně málo. Asi je zapotřebí vzít na vědomí, že jej nezneužívají jen Romové, ale migranti odkudkoliv včetně téměř tradičního segmentu části naší, tzv. většinové společnosti. .

Poněkud se blíží k možnému systémovému řešení svým citátem : „Ochota pracovat a přijmout nabízenou práci musí být podmínkou výplaty sociálních dávek“ I tady Čunkova logika ovšem selhává, pokud domyslíme : Proč by ten občan, který je přijatou prací existenciálně zajištěn měl žádat o sociální dávky, kterých není „in objectu“ zapotřebí.

Řešení je snadné, kontrolovatelné a ve svých důsledcích efektivní. Znovuzavedení všeobecné pracovní povinnosti pro všechny, kteří nejsou příjemci žádných legálních a tedy zdaněných příjmů. Tím se „nůžky“ zákona sevřou ve svém dopadu pouze na rizikový segment té části společnosti se kterými si polistopadové vlády až dosud nevědí rady. Současně bude tento zákon významným korektivem obecné kriminality. Pokud by chtěl někdo argumentovat tím, že nelze vyvolávat „duchy totalitní minulosti“ sděluji: Práci jako základní princip lidské reprodukce nevymyslel žádný totalitní systém světa, ale je přirozeným důvodem lidské existence na této planetě.

V souvislosti s otevřením Schengenského prostoru a dosud neznámou mírou skrytých rizik vyplývající z volného pohybu osob odkudkoliv se zdá být výše uvedené opatření vztahující se na všechny bez výjimek jako jediné řešící. Obávám se však vzhledem k bídě naší současné politické scény, že tomuto systémovému opatření přát nebude. To proto, že je k němu zapotřebí kromě důvěryhodného přístupu i silné politické vůle. Já tyto rysy naší politické scény postrádám. K reálným problémům s Romy, zahraniční imigrací etc. nám přibude nejspíše další. „Jak odčunit naší politickou scénu“.