17. 1. 2008
Hejna supů nad českými luhy a hájiPříspěvek, který tištěné deníky odmítly. V médiích proběhla zpráva, že v důsledku zrušení pětitisícového pohřebného od prvního ledna letošního roku budou obcím scházet prostředky na pohřbívání svých osaměle žijících nemajetných občanů. Podle zákona o pohřebnictví musí být totiž každý nebožtík do čtyř dnů od úmrtí zpopelněn nebo uložen do země. A pokud se v uvedené lhůtě nepodaří vyhledat příbuzné nebo známé zemřelého, kteří budou ochotni na vlastní náklady uspořádat pohřeb, připadne tato smutná povinnost na vrub příslušných obcí. Nejlevnější pohřeb bez obřadu přitom stojí zhruba šest tisíc korun. Staré osvědčené rčení, že uživit se není snadné a zemřít si v dnešní době nemůže člověk dovolit, podle všeho tedy dosud nic neztratilo na své nadčasové aktuálnosti. A dvojnásob to platí v dnešních reformních časech. |
Pomoc z této nezáviděníhodné situace by české obce možná mohly hledat u indiánských kmenů Severní Ameriky. Ty v souladu se svými náboženskými představami pohřbívaly své mrtvé na visutých plošinách, kde byla těla ponechána působení přírodních sil a hejnům mrchožravých supů. Teprve po určité době, kdy z těl nezbyly než kosti, se ostatky snesly a uložily do země. Že u nás supi volně v přírodě nežijí? Nevadí. Se současnou úrovní biogenetických technologií by možná nebyl problém vyšlechtit středomořského supa bělohlavého, schopného přežít i v relativně drsných podmínkách mírného středoevropského klimatu. A kdyby všemocná biogenetika přeci jen selhala, obce by si mohly z veřejných prostředků nechat zbudovat klimatizované voliéry, v nichž by tito majestátní a navýsost užiteční ptáci mohli přežívat. Podle většího či menšího počtu úmrtí opuštěných a nemajetných osob v té či oné obci by se tato investice mohla vrátit v horizontu několika mála let či dokonce měsíců. A hejna nenasytných mrchožravců by nedostatkem potravy rovněž nejspíš nestrádala. Vzhledem k neblahým dopadům rostoucích cen základních potravin a energií, jakož i k sociálně necitlivým důsledkům reformního balíku k ozdravení veřejných financí, bude úmrtí přestárlých a sociálně slabých spoluobčanů rapidně přibývat. Ohlodané kosti nebožtíků pak mohou být rozmělněny na kostní moučku a použity pro výkrm taktéž obecních prasat. Že evropské zákonodárství přikrmování prasat kostní moučkou nepovoluje? Nikoliv. V příslušné směrnici Komise EU se hovoří pouze o zákazu krmení hospodářských zvířat směsí vyrobenou ze zvířecí kostní moučky. O případném dokrmování čuníků lidskou kostní moučku se v opatření nic nepraví. Zda se zodpovědní činitelé českých obcí rozhodnou mou radu následovat či nikoliv, nechávám jen na jejich uvážení. Historie nabízí bezpočet příkladů, že i na první pohled daleko extravagantnější a mravně kontroverznější návrhy nakonec prorazily, aby se po nějakém čase nad nimi již nikdo nepozastavoval. Nic tedy nebrání tomu, aby zdánlivě barbarské obyčeje prérijních indiánů našly moderní uplatnění třeba právě v naší domovině. Nesmíme však zapomínat, že tito vynalézaví lidé před příchodem evropských kolonizátorů stále ještě přežívali na úrovni doby kamenné. Co naplat. Vždyť právě tam Česká republika pod vládou zelenomodročerné koalice neomylně směřuje. |