Už dnes však zní bubny, které svolávají šiky pro podzimní boje.

Podzimní napětí by se mělo hromadit kolem tří hlavních front. Tou první bude umístění americké vojenské základny v Brdech. Zástupci americké strany spěchají, protože potřebují souhlas Česka z vlastních důvodů. Výstavbu je třeba rozběhnout ještě před volbou nového prezidenta – a úkolem je také někam umístit radar, který je v Tichém oceánu zbytečný, protože ho nahradily radary na lodích. Českým zastáncům radaru komplikuje situaci nebezpečí, že Senát amerického Kongresu neschválí financování raketové základny v Polsku. A bez raket je naváděcí radar zbytečný. Vláda vydělila peníze na osvětovou kampaň pro méně chápavé občany. Zatím se nezdá, že by se vybraní propagandisté chtěli o tyto finance dělit třeba s hnutím Ne základnám – smyslem přece není diskuse, ale zacílená informace.

Nová dvanáctistránková brožurka Předpokládané výhody základny USA v Evropě, kterou společně vydala americká ministerstva zahraničí a obrany, předurčuje podobu podzimní oficiální propagandy. Tato brožurka už netvrdí, že základny v Česku a Polsku budou pomáhat především obraně Spojených států – a že obrana Evropy by měla být vedlejší produkt.

Gard se obrátil: na straně 5 a 6 zmíněné brožurky je možné se dočíst, že z hlediska obrany USA slouží základny v Česku a Polsku jako záložní. Spojené státy má primárně chránit základna v Grónsku. Radar v Brdech je prý určen především pro obranu Evropy. I při tomto pojetí má ovšem velení celého globálního protiraketového systému zůstat v amerických rukou. V říjnu či v listopadu by se těžiště bojů o radar mělo přenést do Sněmovny, kde bude patrný i silný tlak mimoparlamentní opozice.

Druhou bojovou frontou bude pokračování zápasu uvnitř ODS. V posledních dnech se podařilo skrýt spory o vládní batoh reforem za jediný graf o dopadech daňové reformy na sociálně slabší skupiny. To ovšem nic nemění na faktu, že se zájmy lidí kolem Marka Dalíka a Vlastimila Tlustého zásadně rozešly. Nelze předpokládat, že by se například sblížily jejich zcela odlišné představy o aktivní roli vlády v podnicích se státní účastí. A co je v současné politice důležitějšího než toky peněz?

Hry z minulého týdne kolem pořadu České televize o premiérově poradci či zpracovávání vnitrostranické opozice ve Sněmovně jsou pouze náznakem toho, oč tu běží. Je otázkou času, kdy spor opět prosákne na veřejnost a jakou bude mít navenek podobu.

Třetí linie se otevře kolem změn volebních preferencí. Ty svou zdánlivou jednoduchostí představují pro mnoho politiků náhražku složité komplexní analýzy. Pravděpodobnost, že se na žebříčku přízně usadí sociální demokracie trvale nad Občanskou demokratickou stranu, je vysoká. V ODS pak v důsledku tohoto posunu dál poroste politické napětí. A to nejen jako přímá reakce na sociologické výzkumy. Výsledky výzkumů volebních preferencí poslouží také jako vítaná záminka pro vyřizování osobních účtů.

Zároveň zatím nejsou patrné žádné signály, že by se mělo začít blýskat na lepší časy kolem KDU-ČSL. Lidovcům budou sociologické výzkumy i nadále vyhrožovat údaji z oblasti pásma volitelnosti. Kauza kolem jejího předsedy vychladla – alespoň částečně – jen z právního hlediska, nikoliv však z politického. KDU-ČSL se pro budoucnost stala problematickým partnerem jak pro pravici, tak i pro levici. Jakékoliv nové rozdávání karet by ji mohlo dostat ze hry, a to s fatálními následky.

Kumulace všech tří ohnisek sporů by mohla mít synergický efekt, který může ve svém důsledku ohrozit stabilitu vlády. Stranická disciplína poslanců vládních stran bude vystavena zkouškám, které budou pro mnohé na hranici únosnosti.

Nebude to na pohled příliš hezké. Ale rozhodně by to neměl být nudný podzim.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom