Štěpán Kotrba, zdá se, je naprosto ukázkovým příkladem vývodů francouzského filosofa Alaina de Benoist, jehož text podle mě velice trefně míří do jádra věci dnes často diskutovaným problémů "fašismu" a "rasismu". De Benoist ve svém textu kritizuje pomalu všudepřítomnou atmosféru politické korektnosti, nežádoucí lexikální eugeniku, směřující k vytlačení slov domněle "urážlivých", především však nadužívání pojmů "rasismus" a "fašismus", vůči nonkonformně smýšlejícím lidem, ačkoli drtivá většina "naduživatelů", není s to tyto pojmy ani definovat.

"Praxe Nové inkvizice" - český překlad ZDE

K "fašismu", ani "rasismu" se dnes nikdo nehlásí. Přesto, sečetli-li bychom kolikrát se tato slova objevují v argumentaci novinářů, politků a intelektuálů, pro které zmíněný filosof užil názvu "Nová inkvizice", snadno by jsme nebyli dojmu, že žijeme v době, kdy za každým rohem čeká krvežíznivý černokošilák se svou dýkou. To, že se pojem "fašistické" v přímém označení se sebe sama dnes příliš nevyskytuje, to přirozeně ještě neznamená, že hnutí praktikující politiku "fašistickou" neexistují. Než však budeme jakkoli obviňovat, zkusme definovat pojem "fašismus" a potom se zaměřme na porovnání výsledku zamyšlení s politickými hnutími, která v Česku (uvažujme teď tedy pouze v intencích naší země) existují. Možná potom k tak závratným závěrům (pokud vůbec k nějakým) nedojdeme.

Samotná definice je velmi problematická. Zkratkovité definice typu "totalitní rasistické hnutí vzniklé v Itálii", jsou naprosto bezcenné. Sám světoznámý politolog O' Sullivan ve své knize "Fašismus" přiznává, že k pravému pochopení tohoto fenoménu, je nutno povznést se nad ideologický balast a uvažovat i o tehdejších sociálních a ekonomických poměrech. Sullivan potom přímo varuje před teoriemi, které vznik "fašismu" hodnotí jako psychickou úchylku. Takové chápání má za následek bagatelizaci celého problému a opětovnému návratu totalitních režimů.

Pokud chci někoho obviňovat a napadat, musím být detailně obeznámen s názorem, který chci dotyčnému vytýkat a předhazovat, musím vědět, že když chci být "anti-" něco, tak musím v inkriminovaných názorech stát v antagonistickém postoji ke svému protějšku. V opačném případě se jedná o holé pozérství a snahu kohosi diskreditovat, či vyloučit z diskuse. Hodlá-li tedy Štěpán Kotrba něco vytýkat "fašistům", nevím, proč se obrací do parlamentních řad, do řad zpravodajských webů a notabene ještě ve velmi obskurním argumentačním veletoči spojuje pojmy "neonacismus", "fašismus", "klerofašismus", "mladí konzervativci", či vytváří nové ("neonacionalismus").

Poprosil bych tedy o jejich definici a důkaz, v jakém případě zmínění (čili ODS, Liana Janáčková, server Eurabia, starosta Rubik) názorově naplňují snahu o propojení totalitního státu s katolickou církví ("klerofašistická lůza") a důkaz, že je parlamentní pravice napojená na neonacisty. Schůzka mezi Topolánkem a Petrou Edelmannovou z Národní strany toto nesplňuje. Přes všechny možné výhrady je to demokratická mimoparlamentní strana a pokud by demokratická nebyla, tak přece již neexistuje. Nebo se snad najde někdo, kdo nevěří v demokratickou sílu demokracie zbavovat se svých nepřátel?

Jestli existují důkazy o stycích například předsedy ODS Topolánka s Národním odporem, nebo německou NPD, rád si takové důkazy pročtu. Stejně jako by mě zajímalo, kde se v parlamentu vyskytují "holé lebky". Že by třeba Tomáš Julínek? Pane ministře, i vy kujóne...