Hodnotit úroveň vědy není triviální úkol. Lze to podle počtu patentů, špičkových technologií či citovanosti autorů v odborných publikacích. Ani jeden z nich není stoprocentně vypovídající.

Zároveň je potřeba asi poněkud přemýšlet, o čem vlastně diskutujeme. O základní vědě, aplikované či technologii? Sledování špičkových technologií ukazuje posun v jejich realizaci mimo území USA. Lokalizace výroby a výzkumu mikroprocesorů firmy Intel na území Číny, Vietnamu nebo Izraele asi naznačuje leccos - zda jde o kvalitu vzdělávání nebo cenu pracovní síly. Stejně umístění hlavního konkurenta (AMD) v bývalém NDR. I mozek je pracovní síla. O tom, kdo vlastní technologické firmy v dnešním světě virtuálních akciových poměrů se neodvážím ani spekulovat.

Dcera rok studovala v USA. Se svými gymnaziálními znalostmi z matematiky (z Čech) tam byla za hvězdu. A to přesto že já, ač nematematik, jsem z ní šílel.

Peníze dělají peníze. A peníze přitahují schopné. Nicméně globalizace se dotkla i vědy. Proto řada špičkových vědeckých výzkumů se dnes odehrává mimo území USA. V IT, v oblasti stem cells či genetických manipulací. Řada špičkových molekul farmaceutického průmyslu kupodivu vznikla na ČVUT v Praze. Ostatně podobně jako automatická převodovka, umělé sladidlo aspartám nebo kontaktní čočky. (objektivy a zaměřovače Zeiss/Meopta a noktovizory z Meopty, mikrovlnná trouba, elektrický holící strojek a desítky dalších samozřejmostí také - poznámka šok)

Kdo pobýval v poslední době v akademickém prostředí Spojených států, asi by si tak jist svojí sázkou, jako pan Cvek nebyl. I já sám bych jí považoval za sázku na špatného koně. A ta se slabým (nebo spíš "malým") nikdy neodpouští.