Vím ovšem, že nejen na jiných německých universitách a školách, ale asi také v ČR je používání taháků zakázáno, vím také, že lidé čtoucí BL nejsou všechno školáci a studenti, ale právě na ty jsem nemyslel, když jsem ve Spiegelu online četl o tomto zdánlivě podivném profesoru. Myslel jsem při tom hlavně na ty dospělé, kteří v životě nikdy nikoho nepodváděli, který ale mají dost problémy, na které by se měli dobře připravit, než o nich s někým budou diskutovat.

Já osobně jsem si vždy připravil jako student taháka, když jsem měl před nějakou zkouškou. Pamatuji si taky, že jsem dokonce jednou takového taháka použil, protože jsem tehdy věděl, že existuje šest možností, z nichž jsem ale dokázal charakterizovat jen pět. Věděl jsem přitom taky, že charakterizování té šesté možnosti nic nezmění na mé známce za tu práci, stejně jsem ale tahák použil, když ne s moc dobrým pocitem.

Proč o tom píšu? Je to zajímavé, ale když jsem udělal z padesátistránkového textu jednostránkový výtah, bylo to pro mě vlastně ne velice obtížné, ale stoprocentně taky ne něco, na co bych si při zkoušce pak pořádně vzpomněl,, protože jsem neměl moc dobrého pamatováka, a na použitelný tahák to bylo ještě moc dlouhé. Tak se ten text musel znovu a znovu zkracovat, a to tak, aby se jen z několika slov dal vyvodit celý ten padesátistránkový text.

Vyšlo mi to. Jak jsem ale říkal, z těch taháků, které byly až 4 cm široké a 10 cm dlouhé, byly napsané tužkou a fixované lakem na vlasy, jsem použil jen jeden. Připravil jsem si ho ale také, když jsem šel na ústní zkoušku, kde taháku nebylo před očima profesora už vůbec ani teoreticky možné, použít. Ano zjistil jsem tehdy to , co Knoop taky poznal. Vyrobit si tahák pomáhá při učení, a já bych dodal, že tím kratší ty texty na těch tahácích byly, tím víc. A že zadání zkoušek je takové, že se používání taháků bere v úvahu, to se ví.

Můžete se zase zeptat, proč to vlastně píšu, když jsem přece nemyslel na školáky a na studenty...

Poznání je mnohdy spojeno se vzpomínáním a mělo by být využíváno k uplatnění poznaného také za jiných okolností. Později, když jsem se účastnil mezinárodních konferencí, kde jsem měl diskutovat s kolegy anebo přednášet nějaký referát, jsem se pokusil často využít stejnou techniku, abych byl dobře připraven. A že jsem se tak taky připravoval na důležité telefonáty, to asi je samozřejmě, ale ne na tak malých kouscích papírů a bez toho fixování lakem. Tehdy přece už dlouho nešlo o alespoň teoreticky o přípravu menšího podvodu, šlo jen o dobrou přípravu. A někdy jsem měl dojem, že i moje protějšky taky měly v kapsách schované menší, i když ne úplně malé taháky. A co Vy, už jste taky použili tuhle techniku, nebo byste ji teprve chtěli jednou zkusit?