Levicově smýšlející občané stále mají tendenci se dívat na Ruskou federaci, jako kdyby šlo o socialistickou zemi, a proto jsou náchylní k jejím obhajobám. Jejich pravicoví oponenti Ruskou federaci kritizují bez ohledu, zda je tato kritika na místě nebo nikoliv.

Skutečností, ale je, že Ruská federace je dnes kapitalistickým státem se svými zájmy, které mohou být někdy v souladu s našimi zájmy a někdy nikoliv.

Skutečností také je, že prezident Castro, byť vykonal pro Kubu dobré věci, je také mezi kubánským obyvatelstvem neoblíbený, což můžeme odvodit z toho, že v okamžiku, kdy prezident Castro povolí svým občanům opustit zemi, sta tisíce se jich snaží dostat na území USA, na což reagují svobodomyslní a demokratičtí členové pobřežní stráže, tím, že se jim snaží zabránit ve vstupu do USA a posílají je zpět na Kubu.

Skutečností také zůstává, že USA mají své národní zájmy, které často mohou být v rozporu se zájmy jiných států. Proto USA maskují tyto zájmy deklaracemi o demokracii a svobodě. Přičemž zůstává pravdou, že v demokratických USA jejich občané jsou natolik svobodní, že nesmějí legálně navštívit Kubu. Rovněž po útocích z 11. září 2001 se jaksi v Americe nehodilo pochybovat o oficiální verzi událostí a o správnosti reakce americké vlády.

Na druhé straně přes opakující se varování levicových autorů o blízkém konci americké společnosti zůstává faktem , že mnoho lidí se snaží za každou cenu do těch špatných Spojených států dostat v naději, že se zlepší jejich životní úroveň.

Jak praví levicoví autoři v Britských listech, USA vděčí v mnoha případech za své vědecké úspěchy, vědcům, kteří se rozhodli emigrovat do USA. Položme si prosím otázku, proč se tyto vědecké kapacity nesnaží emigrovat na rozvinutou socialistickou Kubu.

Z těchto úvah mi vyplývá jediný závěr, přestože takzvaná studená válka dávno skončila, jsme stále v zajetí jejích konceptů a dogmat. Jestliže se toto děje obyčejným občanům naší země nelze se divit, že podobná dogmata se odehrávají v hlavách profesionálních politiků a vojáků.

Jen malá část z nás je schopna tento proces reflektovat, a ještě menší část z nás je jej schopna a ochotna změnit. A v tom vidím právě největší nebezpečí pro dnešní vztahy mezi takzvaným demokratickým západem a takzvaným nedemokratickým Ruskem na straně jedné, a vyzdvihovaným Ruskem a zatracovaným konzumním Západem na straně druhé.