20. 7. 2007
Tupá reakce českých médií:Lugovoj, právo a novinářiJe velmi zajímavé (a občas i zábavné) sledovat velmi vyhrocenou situaci v rusko-anglických vztazích (a reflexi této situace v českých médiích) způsobenou odmítnutím Moskvy vydat bývalého agenta KGB Lugového k soudnímu stíhání do Spojeného království. Jak tak sleduji české tištěné i elektronické sdělovací prostředky, nabývám dojmu, že Moskva je ztělesněním zla. Odmítá totiž vydat sprostého vraha (či, řečeno s Cimrmanem, přinejmenším sprostého podezřelého). Tento dojem ještě umocňují britské reakce, které, alespoň pro mě, nejsou zcela pochopitelné, jelikož situace není tak černobílá, jak je prezentováno. |
I když se to na první pohled nezdá, zásadní překážka vydání Lugového není politická, ale právní. Ústava Ruské federace totiž vydávání občanů RF do jiných států nepřipouští. Konkrétně jde o článek 61 Ústavy RF, který stanoví: Občan Ruské federace nesmí být vyhoštěn z Ruska nebo vydán jinému státu. Z této formulace jasně vyplývá, že není možné Andreje Lugového do Londýna vydat, protože takový krok by byl porušením Ústavy RF a občanských práv Lugového. Takováto formulace není v ústavách evropských zemí ojedinělá. Nemusíme pro ni ani chodit daleko, stačí zůstat v České republice. Listina základních práv a svobod, publikovaná pod číslem 2/1993 Sb. v článku 14, odst. 4 stanoví, že Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. Ani v české republice tedy není vydávání občanů ČR do ciziny možné. Výjimkou je v tomto směru Evropský zatýkací rozkaz, který umožňuje extradici do ostatních členských států EU. Je však nutno podotknouti, že ústavnost "eurozatykače" není nesporná. Doporučuji zájemcům seznámení s nálezem Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 64/04 jakož i s odlišnými stanovisky některých soudců (např. Elišky Wagnerové a Stanislava Balíka) Nejsem pochopitelně natolik naivní, abych věřil tomu, že vláda Spojeného království o této právní překážce neví. Je jen velmi smutné, že se naprosto neprávem staví do pozice ukřivděného a mstí se způsobem, který až nápadně připomíná studenou válku. Ba co více, britská reakce jen snižuje šanci na skutečné objasnění Litviněnkovy vraždy. Abych nebyl jenom negativní, nabízím také řešení, jak z toho ven. Jediným právně možným řešením je intenzivní spolupráce ruských a britských orgánů a případný proces Andreje Lugového před ruským soudem. Pokud by skutečně oba státy měly zájem na zjištění pravdy, je výše uvedené řešení ideální. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že ani Británii ani Rusko pravda příliš nezajímá. Závěrem bych chtěl říci snad jen tolik. Jak vyplynulo z předchozích řádků, je britská reakce reakcí politickou a Británie jistě sleduje vlastní cíle. To je její legitimní právo. Co už ale legitimní není, je tupá reakce našich médií, které místo snahy proniknout k podstatě problému jen papouškují fráze ve snaze manipulovat českou veřejností. Stálo by jistě za pokus, zjistit, kolik z našich "nestranných" žurnalistů se obtěžovalo přečíst si ruskou ústavu, aby si ověřili, jak ono to s tou extradicí vlastně je. Obávám se, že jejich počet bude velmi blízký nule.... Autor je studentem práv na Karlově univerzitě v Praze. |