Čekal jsem, že se někdo zaobere otázkou bezdomovců obecně a hlavně navrhne, jak ji řešit. I za první republiky bylo mnoho chudých a ubohých. Ale klasičtí bezdomovci nebyli. Tehdy platil zákon o "domovské obci". Rodná obec každého občana měla povinnost se o něj postarat. Zajistit mu ubytování (třeba v obecní pastoušce) i jídlo - samozřejmě po vykonané veřejně prospěšné práci. Ani za komunistů bezdomovci nebyli. Ti měli jinou filosofii. Každý musel pracovat, i kdyby se mu nechtělo. A každý samozřejmě práci dostal. Kdyby někdo nechtěl pracovat, šel do kriminálu. Logicky - bez práce se peníze na obživu získat nedaly a kdo nepracoval, musel krást. A kdo krade, musí do vězení. I za komunistů byly všelijaké postižené existence. Ale tito lidé žili a pracovali na velkých stavbách, spali v maringotkách. Peněz měli dost - většinou více než obyčejní dělníci ve fabrice.

Bezdomovci se objevili až po instalaci našeho reálného kapitalismu. Liberální filosofie "každý se musí postarat sám o sebe" zákonitě vyprodukuje lidi, kteří se sami o sebe postarat nedovedou. Tito lidé bez pomoci sami žít neumí. Vyvržení, bez prostředků se ocitají na okraji společnosti. Tato společnost se k nim obrátila zády. Těm lidem nikdo nepomůže. A vyvstává otázka, co s nimi.

Já jsem ve svém článku řešení navrhl. Zřejmě všichni čtenáři pochopili, že se jednalo o nadsázku - velkou nadsázku. Je však zajímavé, že o druhé polovině mého článku nepadlo v diskuzi ani slovo. Jakoby tato situace byla normální a nebylo nutné ji nějak řešit. V jednom z mých minulých článků o aféře pana ministra Čunka jsem napsal, že Čechům korupce ani trocha rasismu nevadí. Teď to vypadá, že by jim nevadilo, ani kdyby se chudí zabíjeli. Teda určitě do té doby, než by do té kategorie sami spadli. Za heslem "každý se musí postarat sám o sebe" následuje "o nikoho se nestarej". Tento systém opravdu vyprodukoval sobce - lidi, kteří se starají jen sami o sebe a nestarají se o druhé.

Obhájci soukromého vlastnictví by si měli uvědomit, že soukromý prostor je totiž vždycky jen to, co dokážu (jakýmikoli prostředky - puškou, vodním příkopem, plotem, cedulí, nebo úředním lejstrem typu výpisu z katastru) ubránit před ostatními. Ale vždycky jen do chvíle, než přijde někdo, kdo bude mít lepší pušku, větší ceduli .... a hlavně bude ještě agresívnější než já, aby se nezdráhal to ve svém zájmu použít. Prostě z chudinky na útěku by se překvapivě během několika málo generací mohlo vyvinout pěkně agresívní individuum, které to po návratu původním "slušným občanům" pěkně spočítá.

Zabíjet chudé je opravdu neprůchodné. Jenže co s tím? Budeme čekat, jak se jejich řady budou rozšiřovat? Budeme čekat, až se začnou organizovat? Budeme čekat až nám to jednou spočítají?

Nebylo by lepší hledat pro ně práci a ubytování? To by však na radnicích nesměli sedět korupčníci a korytáři, kteří se starají jen o vlastní profit. Přitom řešení je jednoduché. Stačí chtít.