Ovšem, průměrný český občan, opírající se o dějepisné „demokraturní“ (tak by asi pravil Karel Kryl) zkušenosti s Pětkou v prvé republice, kdy do vlády šlo tenkrát to, co se tehdy, byť na jiné usedlosti, „předdohodlo“, ubezpečováním, že výše uvedená témata nebyla během návštěvy probírána, věří stejně, jako tvrzení, že po Reformách bude lépe. Zkušenosti s neformální Pětkou a zkušenosti s obyčejným fašismem pak byly některými „pětkovými“ stranami „přetaveny“ do, spíše formální, Národní fronty. Současná „počítačová“ doba napomáhá vyústění těchto tradic do virtuální reality, kdy se na Vysočinu jezdí nejednat o důležité politické záležitosti.

Expředseda nejen ČSSD ale i vlády i jako soukromník relativně těžko může odmítnout osobnosti, které by musel přijímat jako ústavní činitel. Političtí exponenti, při dojednávání, ze Zemanovy strany soukromé, avšak z jejich strany výsostně služební návštěvy, využívají také toho, že v inkriminované době (tj. od parlamentních voleb 2006 do sjezdu ČSSD 2007) se vedení ČSSD vůči svému expředsedovi, eufemisticky řečeno, zachovalo jakkoliv jinak, jen ne takticky a pragmaticky. A tak, na běžnou politiku ČSSD běžně nadávající její kritický příznivec pak si může jen něco dedukovat typu:

Jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou (čili: socdemák jako odéesák)

Proto na radu:

Jeď tam a na zmíněné se neptej, stejně si téměř každý bude myslet, že s námi v tom jede,

stačí i běžný Dalík. Jen se lze podivit, že na tyto důsledky a jejich dopady na otrávenost občanů nepomyslí běžný poradce předsedy ČSSD. Zřejmě proto, že byl asi příliš zaměstnán koncepcí, tedy Agendou 2010, který místopředseda ČSSD Škromach konečně právem označí za zmetek. Možná i proto, že být nositelem myšlenek vyžaduje (ale jen o trošku) větší úsilí, než být jen nositelem deštníků.

V situaci vyrovnaných preferencí ODS a ČSSD by soc-dem. měla napomoci rozptýlit kouřovou clonu kolem návštěv na Vysočině a to elegantnějších způsobem než prostinkým žehráním svých vrcholových straníků na nestraníka Zemana. Pokud si ovšem někdo v ČSSD nechce dělat zástupné alibi za to že, díky Zemanovi, není ve vládě s ODS. Je sice jednodušší ze strany ČSSD tvrdit, že nyní nemůžeme některým věcem zabránit, protože nejsme ve vládě, než hledat protitahy proti Modro-černo-zelené snaze uvrhnout společnost do letargie a v tomto ovzduší pak „propasírovat“ Topolánkův-Kalouskův reformní batoh současně s Radarovou perspektivou.

Sice řada pamětníků už není v pracovním procesu, ale snad v podvědomí občanů dosud zcela nezapadlo, jak se v obdobně depresivní normalizační atmosféře prosazovala tzv. konsolidace hospodářského života (čti škrtání ekonomických myšlenek z Pražského jara) s Dočasně umístěnými vojsky za zády. Aneb 2008 jako 1968?

V dnešní atmosféře dosud „provoněné kadidlem“ Kubiceho zprávy jde o to posilovat dojem, že politika je prostě věcí zákulisních pletek, něčím, na co volby nemají prakticky vliv, a právě to je účelem návštěv na Vysočině. Navíc živení tohoto dojmu je přesně načasováno do období vyrovnaných preferencí u ODS a u ČSSD. Vyvolání negativních pocitů u nepevného, tzv. měkkého voličského jádra soc.-dem., pak také sekundárně působí na snížení voličské účasti a tím i lepší výsledky pro pravicové strany, jejichž konzervativní voliči jsou disciplinovanější ve volební účasti. A onen, „moderními“ sociálními demokraty tak toužebně vzývaný středový volič chce mít k rozhodnutí jasné:

Buď tak, nebo tak a ne onu oportunní programovou i proklamovanou obojakost a za ní stojící mlžný opar jakési Permanentní Opozičně Koaliční smlouvy.

Prostě ten Dalík není nijak natvrdlej, ba ani nepotřebuje, jak se zdá, žádnej větší balík. Benzín na trasu Praha – Vysočina není pro modré poslance žádná větší zátěž. Pro oranžové je (zatím?) chybějící investicí. Nebo se v ČSSD někdo stále domnívá, že je pro ni únosné, i pokud se přihlásila k úsilí o předčasné volby, aby se o nich zástupci ODS jezdili radit na Vysočinu. A jak jinak, než s tím, že o tomto tématu se tam tzv. „nebude mluvit“. A koneckonců na Vysočinu může soukromě zajet i paní Parkanová(uniformu stejně nenosí) a pohovořit si, třeba o té části své profesní kariéry, kdy se věnovala populární hudbě a jen tak na okraj se zmínit o houbách v brdských lesích, jako se o nich mimochodem zmínil její ministerský kolega Vondra.

Zřejmě jen shodou náhod to nebylo v houbařském magazínu, ale v televizním politickém pořadu o Radarové základně v brdských lesích. A volební procenta jde přece až v prvé řadě. Což by pro ČSSD mělo platit dvojnásob.