Pan Jarmara začal v ostrém kurzu. Jeho kritika se týkala současné podoby volebního zákona, který podle jeho slov vytváří jakousi "stabilitu nestabilní politické situace v ČR", taktéž reforma veřejných financí prý uváže pevnou oprátku okolo krku ultrakonzervativní suitě ODS spolu s výroky jejího předsedy a premiéra, a způsobí tak výrazný propad volebních preferencí tohoto politického seskupení. Jarmara rovněž poukazoval na "kolaboraci" (pozn. autora) vládnoucí strany, potažmo vlády, s čelnými českými médii, která, kdykoliv se začne upozorňovat na výrazné chyby a přehmaty v jejich programech, nastoupí v plné polní a podají jim kýžený doušek živé vody, což znamená ve zdejším prostředí moc, přihlédneme-li k síle a vlivu výhradně pravicového tisku v ČR.

Jarmara dále tvrdil, že naše společnost zeje v jakési apatii ohledně čehokoliv, co se týče tuzemské politiky, fakt, který podle Jana Kellera může v konečném důsledku vést k nárůstu obliby extremistických sil a společenská letargie může vytvořit krajně nebezpečné podhoubí pro různá zkratkovitá řešení různých problémů ( i nárůst, celkem logicky, volebních preferencí KSČM -- pozn. autora). .

Jan Keller se sympaticky obul do Strany zelených, která se, jeho slovy, hrubě provinila proti svému volebnímu programu a dopustila podvodu na svých voličích, především ohledně raketové základny v ČR, a zpochybnil její morální kredit, třeba již vystupováním a názory zeleného ministra zahraničí, již se kategoricky míjejí s volebním programem zelených a představují porušení zákona. .

S panem Jarmarou se unisono shodl na katastrofických dopadech reformy veřejných financí na majoritní společnost a pranýřoval také zavedení poplatků ve zdravotnictví s poukazem na rostoucí nevoli mezi praktickými i odbornými lékaři, jak průzkumy jejich mínění dokazují. Politici jsou explicitní v pohrdání občany, již těmito drakonickými opatřeními a zvláště pak kauzou radarové základny, naprostou ignorací názoru většiny populace, jak Keller glosoval. Zajímavě vyzněla jím uvedená paralela mezi demokratizací české společnosti v letech 1950 až 1968 a mezi roky 1989 až 2007 s tím, že společnost v totalitním Československu směřovala od tvrdé represe v 50. letech k výraznému demokratickému vydechnutí na jaře 1968. Naopak, konec roku 1989 se nacházel v ovzduší svobody a tušených ideálů, avšak česká společnost se vydala špatnou cestou k stávající mafiánské politice lobování a totalitních prvků. Upozornil dokonce, že se můžeme dočkat doby, kdy bude "blbá nálada" sladkou reminiscencí na dnešek. .

Jsem rád, že byla tato debata odvysílána, přestože na okruhu Čt 24, jehož mediální dopad není signifikantní, avšak hřeje mě pocit, že jsem nad tímto zpravodajským tělesem hůl docela nezlomil.