V téhle poznámce nechci diskutovat o smyslu a strategii boje proti terorismu, ani ne o účasti německých vojsk v něm, taky ne, že se mohlo vědět, že tam budou umírat vojáci, a i taky němečtí. Ani nechci uvažovat o tom, že i ti mrtví vojáci tam byli dobrovolně a že věděli o risiku svého nasazení v Afghánistánu. Jde mi dnes jen o politickou ničemnost jednoho velice inteligentního politika, který zapomněl na všechno, co by měl vědět a co věděl o situaci v Afghánistánu, i na to, co by se stalo, kdyby se německé vojsko opravdu vrátilo domů, a to hned...

Že v Afghánistánu nemáme dnes formu demokracie, jakou bychom chtěli mít i v západní Evropě, to ví každý. Ví se ale taky, že politikové a lidé, který už nechtěli žít v režimu Talibanu, se mezitím angažovali za nový způsob života, a to za pomoci těch vojáků, z nichž nejen ti tři Němci přišli o život. Kdyby byl teď Lafontainův oportunistický požadavek splněn (a to nejen Němci, ale také vojáky jiných cizích států), tak tam za krátkou dobu bude moře mrtvých. Že na to Lafontain nemyslí nebo to z politických důvodů ignoruje, to je perfidní, ale jsem velice rád, že se jeho názor neshoduje s tím, co žádají ostatní politikové, ani s tím, co si myslí nejen většina obyvatelstva, ale podle informací Spiegelu Online také vetšina těch vojáčků, který tam v Afghánistánu působí ve snaze vybudovat politický systém, který nepotlačuje většinu obyvatelstva.

Teoreticky se může začít znovu nebo alespoň skončit s něčím, když člověk jen chce, prakticky by se ale mělo před takovou změnou uvažovat o tom, co se dosud udělalo a co by změna mohla způsobit. Proto by před rozhodnutím politikové všech zemí měli myslet na to, co se už stalo, a na svou odpovědnost, a to hlavně, když neustále říkají, že jednají vždy s citem pro spravedlnost a s myšlenkou na ty lidi, kteří se na světě nemají dobře...