|
18. 4. 2007
Kdo je tady pako?Někdy, když čtu Britské listy, se nestačím divit. Sleduji sofistikovanou debatu na téma článku Ivana Mládka v Denících Bohemia a zdá se mi, jako by všichni přispěvatelé do této debaty byli zbaveni fantazie a smyslu pro humor v té míře, jako pověstný plukovník Bedřich Kraus von Zillergut ze Švejka. Pánové, četli jste ten článek? |
|
"Můj kamarád z restaurace byl v americké Louisianě a v nějakém izolovaném zdravotnickém zařízení viděl na vlastní oči černocha, který měl bílou hlavu a žluté nohy! A také bělocha, který měl přes oko velký černý flek jak gramofonový psík! A jiný můj kamarád viděl v Austrálii vyšisovaného albína, který měl šikmé oči a nohy s černými fleky jako dalmatinec!"
"A nebo co si máme myslit o jednom z amerických prezidentů, který měl východoevropskou krev a který usnul jedině v díře vyhrabané v zemi! Pohyboval se jen v honosné společnosti, jedl na stříbře, chodil jen po kobercích, ale na noc si musel jít lehnout do zemljanky vykopané za Bílým domem." "Mám kamaráda mohamedána, který skoro nonstop klečí na koberečku a modlí se k Alláhovi, a přitom je fanatický husita!" Článek Ivana Mládka "Křížením národů vzniknou bastardi", Deníky Bohemia ZDE Copak nikdo z vás nikdy neviděl v televizi, neslyšel v rozhlase či na nosiči žádnou scénku Ivana Mládka? Neznáte jeho pohádky? Odhlédneme-li od toho, jak se mu daří, styl humoru Ivana Mládka je přece už od 70. let založen na tom, že vyhazuje v mezích možností do povětří korektnost všeho druhu. Je založen na poetice šrapnelu, například dlouhé přednášky, která používá výrazivo i tón seriózní vědecké práce a na jejím konci se ozve slovo hovno (nebo zjistíme, že míšenci jsou flekatí) nebo naopak bezdomovce v teplákách, který chrlí nadávky, a pak se dozvíme, že to byl předseda vlády na procházce. Nejoblíbenějším terčem legrácek Ivana Mládka je sice feminismus, ale z daného článku mám pocit, že jednoho krásného rána si Ivan Mládek prostě přečetl české noviny. Noviny plné vylhané (nikoli přirozeně estetické) české korektnosti, jíž nejmíň věří ten, kdo to píše, a jež je poznamenaná tím jediným, co tady sedmnáct let žijeme: pocitem, že každá pitomá matrice o níž si myslíme, že přišla z USA -- EU (nehodící se škrtni) je výnosem Reinharda Heydricha nebo přinejmenším ÚV KSČ, a vesele se jede starý program, v němž jeden hlídá druhého, jestli výnos neporušil. A tak Mládka po dlouhých letech napadlo jiné téma na šrapnel než blbá ženská. Jistě, je to trochu unylé a blbé, ale stačilo by trochu haškovsky přibrousit, a bylo by to dobré. Co do toho pletete šovinismus, rasismus a podobně? Jeden můj přítel, který pracuje jako romský poradce, s oblibou vypráví příběhy o tom, jak si tři skini pečou na ohni cikána. Můj strýc, bývalý židovský heftlink, který přežil Terezín a Wulkow, zase k smrti rád vypráví o tom, jak sedí žid v Osvětimi za komínem a na dotaz esesáka, co dělá, odpoví, že čeká, až tudy poletí dědeček. Má se jim to snad zakázat? Sranda je sranda, a dělí se pouze na dobrou a blbou. Až dopadneme tak, že do toho budeme tahat politickou korektnost, budeme přesně taková paka, o jakých na konci svého článku mluví Ivan Mládek. Jaroslav Hašek v předmluvě ke Švejkovi použil v této souvislosti slova hovado. To byla ovšem 20. léta 20. století, tehdy si to ještě mohl dovolit... Pozn. JČ: Nevím, to je jako s erotikou používanou v umění. Chce-li někdo používat erotických obrazů ve fotografii nebo ve svých básních, musejí být ta díla zatraceně dobrá, aby to nebyla pornografie. Chce-li někdo používat černý humor, musí ten černý humor být zatraceně dobrý, aby to nebyl rasismus. |
