18. 4. 2007
Na OlympMirek Topolánek si pomalu zvyká na vítězně avantgardní projekt budovy Národní knihovny, o níž zlí jazykové hlásají, že zhmotněna naruší dominantu Hradčan. Nežli zatím imaginární Kaplického amébě uvykl první občanský demokrat vskutku daleko lépe postu předsedy vlády. Aby ne, je to jeho opus magnum, mnoha léty těžké služby v opozici vysloužený pašalik, a tak se se lví silou, k níž přináleží "řvaní lvové", vrhá na vše jen kapánek podezřelé. Včetně novinářů, hlídacích psů demokracie. Právě u nich ale nalézá nečekanou podporu anebo aspoň tolerování necudných výlevů. |
Když dva říkají, dělají totéž, není to očividně totéž. Jaká smečka by asi uštěkala buldozery Paroubka či Zemana, kdyby chtěli psa bít? Hvězdná pěchota médií, voříšci někdy hurápravicoví, obhajují -- nejen v případě "jedničky" (místo)premiéra -- neobhajitelné, přičemž jejich řádky se vysloveně tetelí lidským teplem. V něm jsou slabí vůdcové sociální demokracie naopak opovrženíhodní blázni a silní téměř koherentní s dnešními komunisty. A současní členové KSČM? Ti de facto nesou odpovědnost za zločiny padesátých let. Nestává-li se tato "pravda" čistoskvoucí automaticky, například pro vážné časové rozpory, platí pravidlo číslo jedna čili všichni ideoví nepřátelé jsou vinni. Hlavy dolů! Dotyční využívají situace, kdy je minulý režim stále ještě maskován příkrovem klišé příliš neprůhledným na to, aby třeba zasněná ironie o "pištících komunistech v mordách", kdy "by to konečně bylo naopak -- komunisti by nelovili nás, nýbrž naši pejsci je", nebyla pro nejčtenější deník nepřijatelná. Skoro se nabízí připomenout podobným autorům i bonvivánskému Topolánkovi případ prostého Sparťana, který tváří v tvář výkonnostnímu vrcholu heroje obdivně zvolal: "Zemři hned nyní, mezi bohy již nevystoupíš!" |