Divím se, že čtenář pan Knapovský by chtěl ponechávat nemocniční léčbu (!) na příbuzných, píše Miloš Kaláb. V České republice mě udivuje, že lidé nechápou tu skutečnost, že stát, to jsou oni všichni a jako takoví jsou schopni či měli by být schopni dosáhnout větších věcí než by mohli dosáhnout jednotlivci nebo jejich skupinky.

Ti lidé si snad neuvědomují, že by společnost svými názory zatáhli do společnosti prvobytně-pospolné, kde každý dělal všechno s primitivní produktivitou. Oni by chtěli, aby rodiče učili své děti (kdo jiný je lépe schopen své děti učit?), aby zdraví příbuzní ošetřovali a léčili své nemocné příbuzné, aby ženy vařily a nepřekážely mužům v práci - a co ještě?