Ví se už delší dobu to, na co Spiegel online zase jednou upozorňoval. Z průzkumu u irských zaměstnanců v restauracích a v hospůdkách před zavedením zákazu kouření a po jeho zavedení vyplynulo, že se jejich zdraví zlepšilo, a to nejen u nekuřáků, ale také i u kuřáků mezi nimi. Dánská vláda teď také reagovala, a to tak, jak předtím už její kolegové nejen v Irsku a ve Skotsku, ale také ve Itálii, ve Francii, ve Španělsku a v Norsku. V Anglii bude zakázáno kouřit ve veřejných místnostech od 1. července 2007. Předtím, a to od 2. dubna, bude zakázáno kouřit ve veřejných místnostech ve Walesu. Někdy možná také v Německu, ale to asi ze známé nepříčetnosti zase jednou v každé spolkové zemi trochu jinak.

V Německu máme rádi výjimky. Jako některým Čechům je Němcům jedno, že zaměstnanci v restauracích a hospůdkách musejí pracovat v nezdravém prostředí. A tak si němečtí politikové myslí, že v některých stanech, v některých krčmách kouření zakázáno být nemůže. Proč by se měli zaměstnanci restaurací osvobodit od pálení očí, od kašle a od dalších zdravotních potíží? Čeští nebo němečtí zaměstnanci, vždyť je to jedno. Některým lidem není vůbec jedno, jestli je povoleno kouřit v jejich kanceláři, ale zaměstnance restaurací přece nikdo nenutí, aby v restauracích pracovali. Ti z kanceláří to přece také nedělají.

Vím dokonce, že liberálové z toho dělají politický a nejradši taky filosofický, ano světonázorový problém.

Možná jsem ignorant, mně osobně ale opravdu jde o zdraví těch lidí, kteří v těch restauracích pracují, ano, víc ale o něco úplně jiného. Ačkoli osobně dobře vím, že někdy umřu, obávám se, že to asi nebude tak hezká záležitost. Kouření by to mohlo nejen urychlit, ale také zhoršit, a proto jsem přestal kouřit před hodně lety, když už jsem byl dost starý, abych zjistil, že jsem se stal narkomanem.

Ale jak jsem říkal, já myslím na něco jiného. Na co? No, často jezdím tramvají a někdy nastoupí někdo, kdo se asi víc než několik týdnů nemyl. Znáte to? Ne? Aha, naštěstí vy jezdíte jen autem. Tak to mě za Vás těší, ale můžu vám říct, že situace je úplně jiná, přesto však nějak stejná, když sedíte v dobré restauraci, máte něco chutného na talíři, těšíte se na to jídlo a u vedlejšího stolu si někdo zapálí doutník. Smrdí to jinak, ale stejně silně. A můžete mě věřit: Ti dva, kteří čistý vzduch špiní, se domnívají, že tomu tak není.

Jednoho z nich do restaurace nenechají vstoupit, nevím ovšem, proč tam má přístup ten druhý. Vy víte, proč tomu tak je?