21. 3. 2007
Černá číslaLidé dneška projevují, navzdory masivním reklamním kampaním a jiným unifikačním trendům, alespoň zatím, odlišný vkus. Nacházejí potěšení nebo naopak nelad v něčem jiném; hnutí citů je tu a tam opravdově mohutné a pak jde o vášeň. Vzplanutí bývají různá: někoho přivádí do extáze hra v kostky, šustění mariášových karet nebo skotačící ruletová kulička, jiného rozpálí břišní tance, temperamentní boogy-woogy či cha-cha. |
Nátura flegmatičtější hltá dávky televizních emocí o velmi křehkých vztazích v růžových zahradách, uctívá animované příběhy americké rodiny žijící v stínu jaderné elektrárny anebo trampoty oblud a hologramů putujících hlubinami vesmíru. Spotřebitelům ještě laxnějším vhání adrenalin do krve neutuchající pátrání po nejvybranějších pokrmech, takže ve snobských restauracích utratí měsíčně částky ve výši průměrného platu. Asketičtější povaha, jakou je bezesporu končící kardinál Vlk, jinak (dle vlastních slov) aktivní běžkař, miluje život v křesťanské lásce a odpuštění, které prokládá zarputilým klerikalizmem. Nejoblíbenější česká politička, ministryně obrany za konzervativní KDU-ČSL Vlasta Parkanová se zase dle vlastních slov cítí, "úplně hotová", když dostane tričko, jež při posledním závodu kariéry propotila královna bílé stopy Neumannová. Proti vytříbenému vkusu hlavy silového resortu těžko protestovat, byť působí bizarně, leč budiž této dámě přáno, že po téměř dvou měsících od nástupu do funkce konečně došla "čistě hezkého, pozitivního zážitku". Závažným hnutím emocí, která nezřídka popírá hranici estetiky, bývá touha po moci, při níž špatný vkus lehce vyplave na povrch. Topolánkova koalice pomalu získává cenu jedničky béčkové dramaturgie, z kteréžto se stala pravidelná dávka emocí pro nás, politické kmány. Kabinet vedený zhmotněným ideálem vesnického chasníka vyzařuje neprofesionalitu (zmiňme titána permanentního bezpečnostního věštění Langera), eventuelně u kořene podkopává vlastní vládní prohlášení. Stranický šéf Parkanové, první místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj Čunek, jehož odchod kvůli obvinění z pomístních machinací stále vězí v nedohlednu, staví pomník pokryteckému obrácení výzev ke zvýšení politické kultury a boji s korupcí. Kolik štvavých výroků pronášeli před dvěma lety členové současné vládní garnitury, kolik nenávistných černobílých výkřiků prohnal rotačkami "nezávislý" tisk, jehož zhruba sedmdesát procent činovníků se vymezuje pravicově, pokud kráčelo o kauzu nikdy neobviněného Stanislava Grosse. Mimořádný sjezd lidovců vynesl očekávatelný "ortel", k čemuž předseda vlády přidal ochotnickou stafáž rolí pštrosí hlavy v písku. Environmentální Bursík zeleně podtrhává, že předák černých zůstává v černých číslech, že vsetínské dluhy bankovnímu domu pohrobků nepolitické politiky vlastně platit netřeba. Celé to martýrium pokleslosti pomáhají formovat ekonomické starosti opoziční KSČM a ČSSD, z nichž druhá nadto plánuje během víkendu v Brně tvrdě zúčtovat s minulostí. Ale stejně a víc funguje obecná úleva z "vyřešení" povolebních trampot, které dokládá také nechtěné "referendum" týdny na kvintlík přepočítávaných poslanců levice, když při hlasováních o paměti národa ohledně Jiřího Čunka a plebiscitu měli tito slušné manko. Damoklovu meči zbývá jediné -- ulomit hrot. |