Na uvedeném textu mi vadí a vadit bude zásadní věc. Ten člověk udělal sám o své vlastní vůli spoustu rozporuplných rozhodnutí, kterými si vydláždil cestu do pekla, kterým teď momentálně prochází. Už jen samotný fakt přebírání dluhů po manželce, která nikdy nepracovala a pracovat nebude, spojený s jejím přílišným utrácením, je dostatečně vypovídající o tom, kdo doma "vládnul" a jakým způsobem. Nabízí se logická otázka: "Kam to chtěl nechat dojít?". "Kdy se to mělo zastavit?"

Nejsem proti tomu, aby tomuto člověku pomohli sponzoři, případně lidé kupující si pixely na jeho webových stránkách, ale nemyslím si, že by za jeho dobrovolná rozhodnutí měl nést zodpovědnost stát, jinak řečeno, daňový poplatník, tedy i já. Je mi jasné, že se na mou hlavu snese spousta verbálního smetí o aroganci, neochotě pomoci, vlastní blbosti, a dalších podobných termínů. A všichni se budou ohánět dětmi. Jenže dítě není štít, který před sebe najednou postavíte, když jste se pár let předtím chovali jako idioti. Kolem mě je příliš mnoho lidí, kteří si nabili hubu na základě vlastních rozhodnutí, abych akceptoval, že to má za ně řešit někdo jiný. I v mém životě bylo pár špatných okamžiků, jejichž následky jsem musel dlouho řešit a věřte mi, že to nebylo nic příjemného.

Očekávám pomoc od státu v řadě jiných nezaviněných životních průserů, jednoznačně. Což, podle mého názoru, tento případ není. Nicméně sociálka by měla podržet kluky, aby zůstali doma. Chlapa bych sedřel z kůže, když podepisoval rychlé peníze, byl svéprávný. Navíc, úvěry se dají pojistit proti nesplácení, stačí chtít, pokud to neudělal, je to opět jen a pouze jeho problém.

Závěrem bych rád podotknul, že jsem si přečetl tu korespondenci s bankami, všechno jsou to firmy poskytující rychlé peníze. Když už jsme u korektnosti, v celém článku mi chybí několik dost podstatných informací - kolik let je tomu člověku a co bylo za ty úvěry vlastně nakoupeno?

K téhle srdceryvné korespondenci totiž chybí začátek a já nemám rád hru se špinavými kartami.

Pozn. JČ: V civilizovaných zemích bývá zvykem, že občanské a sociální struktury pomohu lidem, kteří se dostali do nesnází i na základě nevědomosti či nesprávných úsudků či činů. Od toho právě je občanská solidarita. Lidem, kteří si za každých okolností dokáží poradit, samozřejmě není potřeba pomáhat. Ale slušnost společnosti se pozná podle toho, jak zachází se svými nejslabšími jedinci.