Pamatuji, že Německo je už od roku 2003 mistrem světa v exportu. Mám ale ten dojem, že ta země mívala ten titul už před pádem berlínské zdi, předtím, než všichni ekonomové začali mluvit o globalizaci jako o neodvratném osudu lidstva. Ale nejde mi o to, kdy po prvé ta země měla ten titul či jak často ho měla. Jde mi o to, co ten titul znamená, co se s tím titulem dělá, co se změnilo v ekonomice a co vlastně v teorii znamená to být tak úspěšný v exportu.

Titul mistrem světa exportu byl a je používán jako signál ekonomické síly. Avšak i když s tím měřítkem souhlasíme, ten titul vlastně neznamená moc, protože soupeři -- jak víme všichni - nejsou stejně velicí. Všichni ekonomové i novináři by měli vědět, že takovýto titul má význam jen tehdy, když obhájce titulu není největší zemí na světě. S tím se taky rozumí, když se vezme export jako kritérium, že teoreticky každá země, která je menší než mistr světa, může, ale nemusí, být silnější. Je však zajímavé, že já osobně jsem o tomhle nikdy neslyšel a nečetl ani slovo.

A Německo není nejmenší země světa, a jak víme, také není nejmenší v EU. Ale protože toto je jen poznámka na okraj, je na někom jiném, aby vypočítal, která evropská země by měla být jmenována mistrem světa v exportu na osobu.

Ovšem chtěl bych se ptát ohledně exportu ještě i na jiné věci. Novináři by měli zjišťovat, jak se nejen export, ale i import změnil v procentuálních i v absolutních hodnotách vůči předešlému roku. A také je zajímavé, jak zahraniční obchod ovlivňovala takzvaná "ekonomika bazaru". Tímto výrazem se označuje efekt, který vzniká, když se zboží na vývoz vyrábí částečně nebo úplně v zahraničí. Před lety pocházelo německé zboží na export ještě z vnitrozemské výroby, teď je to často jinak. Často dnes Německo vyváží zboží, které předtím dovezlo nejen z Číny, ale také například i z České republiky.

To by někomu mohlo připadat, že je to něco jako doping ve sportu, ale ono je to absolutně normální ekonomické jednání. Bez využívání výrobků z jiných zemí by německé výrobky z cenových důvodů na světovém trhu vůbec neměly odbyt.

Z toho je ovšem jasné, že z pouhých číselných údajů o vývozu se nedá poukázat na sílu ekonomiky dané země, alespoň nikoliv na sílu vnitrozemské výroby.

Z předpovědi na rok 2006 vychází, že v Německu narůstá vývoz procentuálně méně (+11%) než dovoz (+16). Export má dosáhnout 873 miliardy a import 725 miliardy euro. To by znamenalo, že bude import o 100 miliard a export jen o 93 miliardy euro vyšší než v roce 2005. Co se týče hodnoty dovozů, z nichž se stává vývoz, jsem nenašel příslušné údaje, ale asi je to vyšší číslo než v minulém roce.

Tolik o německé ekonomice. Ale co si počít s přebytkem exportu? Ekonomové mluví o magickém čtyřúhelníku nebo také o pětiúhelníku. Vždycky k tomu patří rovnovážný stav se zahraničím. Tak co? Co si tedy počít s tím v Německu tak oslavovaným a údajně žádoucím přebytkem v exportu?

Byl to Willy Brandt, který jako kancléř NSR kdysi poukázal na to, že by se mělo ku prospěchu světové ekonomiky něco dělat, aby německý export nebyl větší než import. Neměl s tím úspěch, alespoň ne u německých podnikatelů, průmyslníků, ekonomů a novinářů, a tím také ne u německých voličů. Ti neměli zájem o stabilitu na světovém trhu. Raději tu stabilitu chtěli svými výkony narušovat. Mysleli na zisk, na počet pracovišť, a kdo by tomu nerozuměl, žijeme přece v kapitalistickém světě -- i když doufám, že stále více v kapitalismu s lidskou tváří.