Na sto profesorů německých lékařských fakult se účastnilo masových zločinů v koncentračních táborech pácháním tzv. "vědeckých experimentů"na živých lidech. Statisíce lidí bylo přímo či nepřímo za asistence německých lékařů posláno na smrt.

Ve veřejnosti stále ještě převládá názor, že medicínské zločiny nacistů byly zaviněny jen malou skupinou bezcharakterních lékařů, kteří se nechali svést nacistickou ideologií. Ve skutečnosti největší počet souputníků s nacisty byli právě němečtí medici a lékaři. Ti již na univerzitách tvořili páteř nacionálně socialistického studentstva a v praxi pak souhlasili s rasovou teorií o zachování "zdravého německého společenství". Již po převzetí moci Hitlerem v roce 1933 se s uspokojením zbavili často úspěšnějších židovských kolegů a přivítali, že nacisté postupně odbourali veškeré morální zábrany pro lékařskou vědu. Lékaři se tak podíleli na likvidaci nejen tzv. "rasově nečistých", ale i statisíců duševně nemocných nebo invalidních lidí.

Po roce 1945 mnoho německých lékařů vyměnilo svůj krví pošpiněný plášť za běloskvoucí vestu a založilo si novou kariéru. To byl na příklad případ profesora Eduarda Pernkopfa, který se stal po anšlusu Rakouska rektorem vídeňské univerzity a v roce 1955 zemřel jako koryfej vědy. Teprve čtyřicet let poté byl odhalen jako aktivní nacista, který vyhodil po roce 1938 polovinu přednášejících. Proslavil se vydáním anatomického atlasu vysoce hodnoceného i v zahraničí, který byl, jak se zjistilo, zpracován na základě dodaných těl z mučíren a věznic gestapa. Ačkoliv vedení univerzity muselo vědět, za jakých podmínek byl vytvořen, vyretušovalo pouze hákový kříž a dále jej po válce používalo.

Navíc bylo zjištěno, že zřejmě řada preparovaných částí těchto těl byla až do odhalení používána na lékařské fakultě jako studijní pomůcky. Na podpoře nacistické vědy se podílelo i drážďanské muzeum hygieny, a proto výstava o jejích zločinech nebyla zde náhodně vybrána. Vždyť na její půdě byla šířeno učení o tzv. "Rasové hygieně". To šířil Brit Francis Galton v předminulém století pod názvem "Eugenika dobrého zrození". Proto již v úvodu výstavy se zde setkáte se skleněnou figurou rasově čistého člověka, která zde sloužila nacistické propagandě.

Po převzetí moci nacisty v roce 1933 Hitler označil svou říši za "biologický stát". Již 14.června téhož roku vstoupil v platnost "Zákon o zabránění potomků rodově postižených". Na jeho základě byli muži i ženy, kteří trpěli na takové nemoci, nuceně sterilizováni. "Musíme mít zdravý národ, abychom se mohli v tomto světě prosadit", prohlásil ministr propagandy Joseph Goebbels.

Po vypuknutí války dal Hitler pokyn se jich fyzicky zbavit, jak dospělých tak i jejich dětí. Výstava dokumentuje tento zločin proti lidskosti na příkladu Ernsta Wentzlera, původně váženého dětského lékaře v Berlíně. Bohaté rodiny a vysoce postavení nacističtí hodnostáři hledali se svými dětmi u něho radu, jak zabránit tomu, aby byli zařazeni mezi méněcenné. Pediatr vyvíjel inkubátory pro předčasně narozené a připravil naučný film, že rachitidě lze zabránit užíváním vitamínu D. Ve stejné době, kdy se na veřejnosti jevil jako lidumil, posílal tajně tisíce dětí na smrt.

Na otázku, jak může toto činit lékař, není jednoduchá odpověď, někteří však jistě cítili možnost posílit svou kariéru. Němečtí lékaři i porodní asistentky dostali od říšského ministerstva vnitra úkol zaregistrovat všechny postižené děti, které byly zařazeny později do programu euthanasie. V letech 1939 až 45 bylo tímto způsobem zavražděno na pět tisíc dětí umístěných v třiceti speciálních zdravotnických zařízeních. Drážďanská výstava pak dokumentuje, jak v plynových komorách v šesti centrech pro euthanasii vybudovaných v Německu a Rakousku, bylo více než 70 000 postižených žen a mužů zavražděno na pokyn lékařů, kteří je nikdy neviděli.

To nakonec vedlo k tomu, že rodiny zavražděných byly informovány, že jejich příbuzní zemřeli na "zánět slepého střeva", ačkoliv tento orgán jim byl často již dávno předtím odstraněn. To vyvolalo takové znepokojení, že 3.srpna 1941 protestoval münsterský katolický biskup Clemens August von Galen při kázání proti těmto vraždám. Ve veřejnosti to vyvolalo takovou negativní odezvu, že Hitler vydal příkaz zastavit tento program euthanasie. Místo toho bylo rozhodnuto postižených pacientů se zbavit postupným vyhladověním.

V jedné z výstavních vitrín leží zadržený dopis jednoho z pacientů, který své matce v roce 1943 oznamuje, že se "nachází v málo obydlené oblasti, kde jsou vystavěni postupnému vyhladovění". Do konce války tak postupně zahynulo na 200 tisíc lidí, kteří často zemřeli hladem kvůli lékaři předepsaným "dietám". Kolik potravin bylo tak ušetřeno, bylo s německou perfektností zachyceno v tabulkách a barevně provedených grafech, které jsou vystaveny. V důsledku zavraždění 70 273 lidí bylo vzhledem k možnému jejich desetiletému dožití ušetřeno 13 482 440 kilogramů masa a uzenin a 4 216 440 kilogramů másla.

Zkušeností, nabytých při uskutečňování tohoto tajného vražedného programu, bylo pak plně využito v koncentračních táborech. Lékaři jako Josef Mengele pak svou rutinu zdokonalili svými experimenty na živých lidech. Výstava věnuje těmto obávaným lékařům zvláštní ponurý prostor. Zde pak splývá rasová ideologie a brutalita do jednoho proudu "smrtícího lékařství". Drážďanská výstava má širší význam než hodnotit události, které se staly před více než šedesáti lety. Hovoří i k dnešku a varuje, kam nás mohou zavést různé ideologie, neuznávající rovnost lidí a jejich právo na život.

podrobnosti o nacistických zvěrstvech, fotogalerie, dokumenty ZDEZDEZDEZDEZDEZDE